pondělí 20. dubna 2015

Jak je to s láskou?


K ohradám se zvířaty to máme několik set metrů. Občas všichni stojí v rohu a vyhlížejí nás. Občas na nás pronikavě halekají, to když máme návštěvu a ta nám naruší denní rituály. Občas jdeme mimo tyto rituály a zvířata stejně neomylně poznají, že se blížíme, a ženou se nám naproti. Nestranný člověk by řekl, že nás milují. Taky jsem si to docela dlouho myslela.

sobota 18. dubna 2015

Hotovo


Znovu a znovu mě fascinuje, jak se z nadýchaného vlněného obláčku zhmotní malinkaté cosi spoutané a pevně svázané do zákrutů.







Moje krabice plná vzorků z loňského barvení se zhmotnila v toto.

neděle 12. dubna 2015

Předu tence - ze zakrmené vlny

Z průmyslově zpracované čisťounké a velejemné vlny se  to přede na tenko.  Je načesaná na dokonalých strojích, chemicky zbavená všeho, co do ní nepatří. Co si ale počít s česanci z vlastní surové vlny, kterou ne a ne zbavit cizorodých příměsí a malých chuchvalečků z krátkých vláken, co se tam vytvořily při praní? Z tence předené nitky tohle všechno vykukuje jako trny z růží a chuchvalečky v podobě malých nopků tu taky nejsou zrovna žádoucí. Buď se musí člověk obrnit velkou trpělivostí a všechno z toho při česání i následném předení vybírat, nebo na to musí nějak vyzrát. O velkém pomocníkovi, jakými jsou hřebeny, jsem tu už před časem psala. Ale co když je nemáme? Máme jen kartáče, a s těmi ať přečesáváme z jednoho na druhý, stejně zůstane mezi jeho ostny pořád něco zachyceného. 

pondělí 6. dubna 2015

Všechno si naplánovat nelze

Mrně - ještě má pusu celou od mlíka, ale je spokojené

Jak se tak učíme hospodařit za pochodu, snažíme se každý rok naplánovat bahnění tak, aby  se jehňata rodila až do opravdového jara. Je to taky kvůli kozám. Nedostatek prostoru, kam bychom mohli oddělit matky s malými nás nutí promýšlet přesuny jednotlivých zvířat jako při šachové partii. Všechno ale, bohužel, naplánovat nelze. Například počasí. Nevěřila bych, že v dubnu bude hůř než o Vánocích. Bohužel ranní mrazy a sněhové přeháňky přes den jsou realita. Starším jehňatům to už tolik nevadí. Nabyla pud sebezáchovy a vlezou si vždy někam, kde to nefouká a kde není vlezlé mokro.

Bárbra se svojí novorozenou jehničkou

 Čerstvě narození nohatečkové ještě tenhle pud nemají. Hledají teplo mámina kožichu a jakmile máma popojde o dva metry, začnou vyděšeně pobíhat od jednoho zvířete k druhému, občas slíznou šťouchanec, než se jim za vydatného jekotu podaří mámu najít. Musí si na sebe nejprve zvyknout a pak jim dojde, že se prostě musí mámy bok po boku za každou cenu držet. Tak právě pro tyhle první dny musíme mít prostor kam s nimi.

trojčata s Mrnětem vzadu

Neplánovali jsme ani, že by se v chovu mohla vyskytnout trojčata. Stalo se to poprvé. Třetí mrně začalo brzy za prvními dvěma sourozenci pokulhávat. Prostě na něj nikdy nezbylo, jen pár kapek a nevábná sprška od mámy, jak se k ní vždycky muselo vkrádat zezadu.
Sněženka sice porodila jen jedno jehně, ale o týden později a nějak se nám jí nepodařilo namluvit, že to nedochůdče je taky její.

právě zjišťuje, jestli je robátko její, následuje výchovný šťouchanec
 A tak se plánování stalo opět užitečným, protože kozy mají mléka dostatek, zvlášt když se odstaví kůzle. Myslím, že to mrněti zachránilo život. Vůbec se nebránilo a ke gumovému dudlíku se přisálo hned napoprvé. A mně přibyla povinnost párkrát za den podojit do lahvičky a hned nabídnout mrněti. Už si mě začíná plést s mámou. Žďuchá mi hlavou pod koleny a hledá, kdy už se konečně objeví to dobré, z čeho si může do kulaťoučka naplnit bříško.

Sněžit nepřestalo. Mokrá břečka nutí kůzlata nahrbit hřbet a najít si někde suchý kout. A nás zítra nebo pozítří čeká další plánování, kam je všechny poskládáme, aby žádnému z nich nic nechybělo.

beeeeeeee

to se nedělá na lidi vyplazovat jazyk!

tak jo :-(