pátek 17. října 2014

Učím se tkát tapisérie


Do Jindřichova Hradce to nemám daleko, navíc je to město mého dětství. Prochozené mám tohle město natolik, že mi zevšednělo a přestala jsem vnímat jeho krásu. I jeho historii. Mám ji kdesi zastrčenou v paměti, ale můj zájem se soustředil spíš na vzdálenější místa.
Platilo to i v případě pátrání po kurzech. Nějaký čas už si říkám, že objevovat si všechno sama je skvělé dobrodružství, ale jako každé dobrodružství i tohle je hodně náročné na čas i na peníze, neboť odborná literatura, hlavně ta zahraniční také něco stojí, chybami se sice člověk učí, ale často ho chyba znovu a znovu vrací na samý začátek... Prostě chybí mi odborná rada, zkušenosti těch, co své řemeslo opravdu umí, nebo informace, které k řemeslům patří. A jako bonus, co není k zahození - kontakt s lidmi, kteří jsou naladění na stejné vlně, nejen té vlněné. 

čtvrtek 11. září 2014

Pozdně letní barvení

třezalka, brusinky, jeřabiny a houby různých druhů, to všechno může za tuto paletu, vlna je merino

To co jsem nestihla během léta, hravě doháním poslední týdny. "Vařím" barvy každý den. Stále je z čeho a vychází mi překrásné a vytoužené odstíny. Například oranžová. Miluji oranžovou. Celá léta závidím ostatním barvířkám, jak se jim daří, zatímco já mám pořád pouze sytě žlutou. Nakoupila jsem kvůli tomu hromadu jiřin, ale letos se jim v mokrém létě vůbec nechtělo kvést. A najednou mám oranžovou úplně z jiného zdroje. Stačilo pár žlutých květů afrikánů a do toho přidat několik červených houbiček a oranžová je na světě.

středa 10. září 2014

V muzeu tkalcovství


 Dnes jen obrazem. Slovy bych neuměla popsat celou historii tohoto místa a rodu Kubáků ze Strmilova, u nichž se řemeslo dědí z pokolení na pokolení. Zajeďte si tam a poslechněte si zanícené vyprávění p. Kubáka osobně. Je na svou tkalcovnu právem hrdý.

Co mi bylo v jeho výkladu velmi sympatické a s čím se ztotožňuji jsou jeho zásady nebo filozofie, s jakou řemeslo udržuje. Sází na kvalitu, využívá stoprocentně přírodní materiály - vlna, len, bavlna, snaží se vyrábět pokud možno z místních zdrojů, kterých se nedotýká chemie.

úterý 9. září 2014

Tkalcovské slavnosti ve Strmilově


Překrásný slunný den, babská jízda s jedním mírně znuděným řidičem + následující zážitek = skvěle strávená sobota. Na plakátek Tkalcovských slavností jsem narazila úplně náhodou a vzala to jako příležitost konečně se do Strmilova a tkalcovny rodiny Kubákových vypravit.

Jindřichohradecko bývalo plné textilního průmyslu ještě v dobách mého dětství i mládí. Mamka pracovala v Jitce Otín, jedna teta dojížděla do Otavanu Nová Bystřice a další teta do Strmilova také za prací v textilce. Sice ne do tkalcovny, ale do pletárny, i tak je Strmilov v mé mysli spojen s textilem, i když jsem tam nikdy nebyla.

pondělí 8. září 2014

V kupecké osadě mezi řemeslníky

Pivovarská zahrada v Českém Krumlově

Nějakou dobu, co objíždím jako divák všelijaká setkání a akce s řemesly a řemeslníky, přemýšlím, jaké by to asi bylo z druhé strany. Dosud jsem nenašla odvahu, protože jsem spíš introvert a jakékoliv vystavování se je mi více nepříjemné než příjemné. Najednou jsem ale byla oslovena a to, že se dostanu mezi lidi stejně "postižené", znělo hodně lákavě. A tak jsem kývla. Trochu bez rozmyslu. Mailík s bližšími informacemi k organizaci se někde zatoulal, tak teprve pár dní před jsem věděla přesně, co se chystá. No páni! Co budu předvádět jsem věděla a byla jsem připravená. Ale v čem - to mě zaskočilo. Na přípravu středověkého kostýmu už bylo pozdě. A tak jsme byly se sestrou, která mě doprovázela, jediný civil mezi řemeslníky z doby keltské po středověk. Nakonec to ale vůbec nevadilo. Nám ani návštěvníkům.