čtvrtek 2. dubna 2015

Předu tence - příprava vlny


Připravuji si přízi pro další kurz tkaní tapisérie. Chtěla bych sice dál tkát především z vlastní, rostlinami barvené příze, ale to sebou přináší hodně omezení, s kterými jako začátečnice dost bojuji. Nevím, jaký motiv mi následující lekce přinese, ale vím, že bude o míchání barev, o stínování, o pronikání jedné barvy do druhé. Chtěla jsem být připravená a tak jsem tentokrát využila nabídky Dalinu a vybrala si spoustu malých chomáčků barevných česanců corriedale. Z dřívějška vím, že je to pěkná jemná, ale přitom silná vlna (mám teď na mysli pevnost, 27 - 30 mikronů). Předu každou volnou chvilku na vřetánku i kolovratu současně, podle toho, jestli bolí nohy nebo ruce :-) A daří se. Spředená dvojnitka by se tloušťkou dala připodobnit háčkovací přízi Monika. I kdybych ji nevyužila v kurzu, bude vhodná k různým druhům ručních prací. Může jít na stav, můžu z ní plést, háčkovat, krosienkovat, tkát na karetkách nebo stužkovém stávku, můžu s ní vyšívat.


Když už tomu věnuji tolik času, neodolala jsem občas něco vyfotit. Začátečníky možná bude zajímat, jak se dopracovat k tenounké nitce. Jednou jsem slyšela laický názor, že je to prostě jenom o tom, kolik vlny postrkujeme směrem k vřetenu. Pro tenkou míň a hotovo. Zčásti to samozřejmě pravda je, ale když se myslí jen na toto, nemusí se dařit.

Začíná to už přípravou vlny.

středa 1. dubna 2015

Trochu z lamy



Je to už docela dávno, kdy jsem si mohla vyzkoušet příst lamí vlnu. Neměla jsem jí moc, tak jsem ji smíchala s ovčí vlnou a upletla si z ní šálu. Šálu nosím, ale není z mých nejjemnějších. Zato hřeje.
Mezinárodní výměnou jsem se dostala k překrásným odstínům jiné lamí vlny. Kromě krásných klubíček jsem získala i povědomí, že podobně jako ovce i lamy mají své druhy. Tentokrát jsem předla čistou přízi a byly z ní rukavice. Mám je a nosím podnes. Hřejí a nekoušou. Jen šíleně zchlupatěly. Ó ano, vzpomínám si, že vlna byla krátká a neustále mi padalo vřetánko. Na hromádce na fotce jsou to ta klubíčka.

Po čase ke mně doputoval od milé přítelkyně nádherný česanec (přadýnko úplně vlevo). Předla jsem zase na vřetánku. Příst tuhle lamí vlnu zvláštní barvy bílé kávy bylo potěšení. Přadýnko si ještě stále schovávám pro nějaké extra pěkné pletení - krajkový šál apod.

                         

Potom jsem si v Toulcově dvoře zakoupila pár nadýchaných hebkých česanců dvou barev. A předla zase na vřetánku. Myslela jsem, že si přízi přidám k ostatní lamí vlně. Teď už vím, že to neudělám. Poslední dvě přadýnka jsou sice krásná, ale pouhým pohmatem vím, že je to naprosto odlišná kvalita než přadýnko, co si pořád schovávám jako poklad. Zřejmě bude mít někdo čepici a rukavice.



A jak se mi lama předla? Spřízněné přadlenky ji předou rády, zamilovaly si ten materiál. Spředený je opravdu krásný a hřejivý. Pro mě to ale není ta pravá vlna. Moje srdeční záležitost je vlna ovčí se vším, co k ní patří - vůně, lanolín, pružnost vlákna, soudržnost. Ovčí vlna mi dovoluje vyřádit se, provádět všelijaké přadlácké kousky. Lama je suchá, klouzavá potvůrka, které jsem nějak nepřišla na chuť.

pondělí 30. března 2015

Pátý den



Naše ovce se nějak rozhodly, že už nebudou nocovat s kozami. Asi jim to rohaté čertiskové stádo leze na nervy. K dispozici sice mají další dva otevřené přístřešky nastlané slámou, ale dámy si usmyslely, a to těsně před porodem, že budou nocovat venku. Nechodí spát úplně pod širák. Našly si místo v mlází, zastřešené korunami smrčků. Vyhrabaly si tam zákopy a každý den se tam spokojeně rozvalí. Tetě jsme to nedovolili. Nepřišlo mi rozumné, aby ta její vyžlata spala s ostatními venku. Jaro ještě neudeřilo v plné síle. Touhu po stádu Teta denně vyjadřovala usilovným bečením a mlácením kopýtky do vrátek.

Pátý den už je celkem jasné, že si vytvořila vztah ke všem třem jehničkám. 
Žádné neodstrkuje, hlídá si je. Sluníčko svítí, můžete ven.

neděle 29. března 2015

Řekni to koze


Je po nemoci a já rychle doháním, co jsem promeškala. Nejvíc času trávím se zvěřincem. Potěšit se se vší drobotinou, to je pozitivum, co člověku dodá sílu.


Tak nejdřív volám: Pojďte holkýýýý!!! A holky i kluci se za mnou valí v naději, že bude něco dobrého (což bývá jen občas, udržuji tak u nich Pavlovův reflex :-) Dokonce i těžkotonážní těhule se nechají opít rohlíkem a popoběhnou. Brána do ráje se zavře, protáhnu se skulinou mezi vraty a zatímco manžel uklízí, já nosím seno na všechna možná i nemožná místa. U stolu totiž holky neznají sestru ani bratra a jedny plné jesle by vedly k šarvátkám, při kterých teče i krev. Holky stojí poslušně za vraty, pomekávají, pobekávají, ale ví, že až bude plno, bude hostina. Každý si najde to své.

pátek 27. března 2015

Dvojité tkaní - potřetí


Jak je člověku lépe, hned má roupy. Po chvilkách se mi podařilo donavlékat nekonečný počet nití osnovy, s pomocí manžela napnout celých 4, 5 metru, u čehož jsem se hodně navztekala, protože materiál je pružný a při napínání se kroutil jako žížaly po dešti. Nicméně ve vzduchu visel příslib zábavné činnosti, jakou dvojité tkaní je.
Na rozjezd a oživení techniky jsem si dala několik proužků, abych si připomněla, které z listů mám vlastně spouštět. A za chvilku to byla hračka. V hlavě to zůstalo a bylo prima užívat si čistě tkaní a nemuset přitom koukat do papírů, které že listy a v jaké kombinaci jsou právě na řadě. To je na tom to krásné. Tkám si z hlavy.