neděle 20. srpna 2017

Trocha barvení


Poslední dva roky se mi nějak nedostává času na barvení. Mrzí mě to. I proto, že jsem přizpůsobila část zahrady ve prospěch barvířských rostlin, abych neplenila okolí. Tak alespoň občas něco hodím do sklenice na sluníčko, to je bez práce, příroda pracuje za mě. Ale některé barvy si přece jen neodpustím. Třeba afrikány a jiřiny, kterým se letos daří. Barvím převážně valašku. Ale na obrázku je merino - jednonitka upředená pro účely tkaní, proto je více stočená. Přadýnko se zpoloviny máčelo v hrnci s afrikány (zelená) a zpoloviny v nálevu s květy jiřin. Přechod tvoří olivová, která vznikla prolnutím obou barev. Líbí se mi, jak se hezky doplňují.

Ve skleníku ještě dorůstá indigo, čeká na svůj velký den a já čekám na chladno, protože teplo tomuhle barvení neprospívá. A taky moc doufám, že ptáci nesklidí všechnu moji aronii a že si budu moci nabarvit aspoň trochu fialové.

Dnes jsem byla přímo nadšená z výletu kolem Slavonic. Děti si hledaly kešky a já semínka a sazeničky barvířských i jiných rostlin. Narazila jsem na svízel siřišťový! Na kopcích kolem Slavonic jsem objevila přímo barvířský ráj. Lány třezalky, řebříčku, vratiče, svízele, lupiny a dalších rostlin. Jen jsem neměla sílu se s něčím nosit. Ponecháno přírodě. Stejně bych neměla čas. Škoda.

sobota 19. srpna 2017

Večerní pohoda


Užívám si zázemí nové pracovny. Mám všechno pěkně u ruky, oba stavy se vejdou vedle sebe a ještě zbyde trochu místa pro pohyb kolem. Večerní výhledy z okna mě trochu odvádí od práce, ale sluníčko rychle zajde a já už mám v hlavě zimní projekty. Třeba tuhle šálu z angorské příze. Předla jsem po večerech na vřetánku z vyčesaných chumáčků, které jsem nastřádala při vyčesávání králičích kožíšků. Zkouším krajkované tkaní, moc se mi líbí okénka, která tato technika vytváří. Jsem zvědavá, co to udělá po vyprání. Jako naschvál mi dochází příze, tak honem chvátám dopříst zbytek. Protože v hlavě už mi zrají další projekty.



čtvrtek 3. srpna 2017

A new room for my new loom


Už hodně dlouho okupuji svými rozdělanými projekty téměř každou místnost v domě. Protože nemám vlastní. Ale to se změnilo. Poslední podkrovní místnost, shodou okolností ta nejsvětlejší, je konečně dodělaná. Není velká, ale je moje! Vlastně teď hlavně patří novému a nejdražšímu členu naší domácnosti. Zabral ho skoro celý. Plánovaná pohovka, skladovací prostory, ... nevím, nevím, jestli se tam ještě něco dalšího vejde. Ale to nevadí. Rodina je na mé věci po celém domě zvyklá, tak proč to měnit? A tak si užívám nového prostoru a svobody, že nemusím brát ohledy na to, jestli někdo sleduje televizi, nebo si povídá. Můžu si rachotit podle libosti.

pondělí 19. června 2017

Jak si vyplnit den, aneb nestříhejte králíky za větru


Na sobotu jsem měla naplánované běžné sobotní činnosti - úklid, prádlo apod. Taky jako každý den podojit kozy. Ranní nahlédnutí do králíkárny mi připomnělo, že jim chci (musím) vyčistit kotce. Jsou teď ve stádiu srsti ještě ne dost dlouhé na stříhání, ale už dost dlouhé na to, aby snadno zaplstila. A tak se musí držet v čistotě a česat a česat! Taky mrňouskové už ji mají dlouhou. Je tak jemná, že se jim do ní zamotává kdeco. A tak, jakmile bylo vyčištěno a nakrmeno, přišlo na řadu česání dospělých a stříhání malých. Nějak jsem si při tom všem nevšimla větru. První dva ze šestice sourozenců byli ostříháni venku. Já vypadala jako sněhulák. A stačilo jedno fouknutí a povětřím se rázem vznášela ostříhaná chmýrka jako sněhové vločky. Celý dvůr byl rázem bílý. Nepomohlo zmatené pobíhání s hráběmi. S dalšími už jsem se stěhovala do vlněné boudičky.


neděle 4. června 2017

Když dvakrát totéž není totéž


Vlním si jako o život. Vanička na zahradě i sušáky jsou stále plné. Mám radost z materiálu, ale zároveň starost, kdy se dostanu k tomu zpracovat vše až do konce. Snažila jsem se z počátku hned vše nasušené i vyčesat. Ale je směšné si myslet, že to časově zvládnu. Přesto si myslím, že mám za sebou práce plno. Jen nestíhám fotit a doby, kdy jsem fotila každé klubíčko nebo barevný česanec, jsou tytam. Mám z nich pořád radost, to ano. Ale je toho tolik. Klubko za klubkem plní boxy a čeká na finální zpracování. Možná je dobře, že to tak dlouho trvá, protože mi v hlavě zatím uzrávají plány na různé projekty. Přibývají mi i odstíny barev pro tkaní tapisérií, bude z čeho vybírat.

V tomto malém příspěvku jsem se ale chtěla vrátit k tématu, o kterém jsem tu už několikrát psala. Pro mě je už hodně dlouho důležité, jakým způsobem si připravím česance. Na nich je výsledek hodně závislý. Tady mám ale ukázku, že i na způsobu předení a nástroji, na kterém se přede, velmi záleží.