středa 4. května 2016

Je to za námi!


Teprve teď si můžeme oddychnout. Poslední drobeček přišel na svět a umí se pěkně hlasitě ozývat. Snad nám sousedé prominou tenhle jarní ubečený kravál. Jsou to miminka a jako miminka se chovají. Máma "přišla od kadeřníka" a vlastní dítě ji nepoznává. Jinak vypadá a jinak voní. Dítě řve, máma stojící hned vedle ho napomíná, ale stojí ji to dlouhé hlasité domlouvání, než mimino pochopí, že ta paní "na ježka" je opravdu jeho máma.

čtvrtek 31. března 2016

Miminka



Rozdíl mezi lidským a ovčím mládětem je v rychlosti, jakou se o sebe takový tvoreček umí postarat. To co u lidského miminka trvá celý rok, myslím tím postavit se na nohy a stačit máminu kroku, to je u jehňátka otázka prvních pár hodin.




Roztomilé capání a klopýtání dvouletých capartů se rovná druhému  jehněčímu dni. Třetí den běhají jehňata podobně jako tříleté dětičky.



Naši měsíc staří kozlí kluci se už chovají jako puberťáci a s jehňaty to za měsíc nebude jiné. Čas jim tak rychle ubíhá. Jim je to ale zřejmě šuma fuk. Kdo by se tím trápil? Svůj krátký život stráví tak, jak mají. Nebudou si z něho ukracovat čas zbytečnostmi.


To by bylo...

abych tě, teta...
 nepřepral...

úterý 29. března 2016

Ty pravé Velikonoce


Nějak jsme se zamotali do výpočtů. Tak se stalo, že stejně jako před léty i letos nás tradičně holky překvapily. Začalo bahnění. Když vídám už od Vánoc fotky jehňátek v různých chovatelských skupinách, závidím a nemůžu se dočkat těch našich. Ale když to vypukne i u nás, říkám si, že čekání se vyplatilo. Počasí se umoudřilo, je nádherný čas plný zpěvu ptactva a bzučících včel, a tak vůbec nevadí, když si své porody holky uspořádají po svém.

neděle 20. března 2016

Krokovy modré oči


Náš pes je široko daleko jediný modrooký pes. Pravda, nejsou čistě modré, ale při správném úhlu pohledu, většinou když o něco úpěnlivě prosí, je to blankyt. Zpočátku to u kolemjdoucích vzbuzovalo obdivné komentáře. Později, jak šel čas, Krok zevšedněl a věrné mu zůstaly jen pošťačky a roznašečky letáků, se kterými se Krok ochotně přes plot mazlí, a jedna ze sousedek, které ještě neleze na nervy jeho ňafání.



Že se na jeho modrooký pohled zapomnělo mi potvrdil i následující příběh.