pátek 27. února 2015

S vřetánkem v ruce


S vřetánkem v ruce nalézám v sobě klid. Vracím se k němu stále. Vlastně častěji než ke kolovrátku. Můžu se s ním usadit kdekoliv. Nepřekáží, nezabírá půl pokoje nebo nestojí v cestě, zrovna když ostatní obyvatelé bytu mají potřebu chodit tam a sem. Také nevydává žádný zvuk. Je tiché a pracovité. Točí se s vytrvalostí, dokud z vyčesaného polštáře vlny nespřede poslední vlákno, a potom ještě nazpátek, aby urovnalo nahromaděnou energii jednonitky. Ve dvou se to lépe táhne a ve dvojnitce se energie vyrovná a příze pak může být smotána klidně rovnou do klubíčka. Trvá to mnohonásobně déle než na kolovratu, ale kam spěchat? Při tomto velmi pomalém procesu vyrovná vřetánko nahromaděnou energii i ve mně samotné.

neděle 22. února 2015

Myslela jsem...

starostlivá Balbína s holčičkou, která jí zbyla

Myslela jsem si, že v těchto krásně slunečných dnech nafotím naši roztomilou kůzlečí školku. Místo toho jsem musela odložit foťák a zachraňovat jedno zesláblé kůzle, holčičku z posledních dvojčat od Balbíny. To druhé bylo viditelně napapané a v pohodě, tohle už v posledním tažení. Zřejmě nepilo. Myslela jsem si, že brzy umře. Ale o záchranu jsem se pokusila. Dostalo kolostrum, co mám připravené pro budoucí jehňata. Sondou krmit neumím, určitě bych ho utopila, tak jsem do něj po kapkách vpravovala mámino mléko injekční stříkačkou. Kůzle nesálo, ale alespoň polykalo. V bedýnce u krbu se prohřálo, po troškách jsem do něj dostala několik stříkaček mléka.
 Myslela jsem, že ho možná dostanu hrobníkovi z lopaty. To když už udrželo hlavu a chvilinku dokonce i stálo a našlo sílu se v bedýnce i trochu převalovat, začalo vylučovat.

pondělí 9. února 2015

Dny jsou nějak veselejší


Opět jsme se pomnožili, tentokrát o dvojčátka. Prvnička Týna nás po ránu překvapila drobnými nohatečky. Loňské kůzle jsem odhadovala na dobrou kozu a ona jediná dostala to výsadní postavení zůstat. Potvrdila mi můj předpoklad. Projevila ihned mateřské pudy a o dvojčátka se postarala. Jenže, mrazy slezly pod desítku, k tomu ostrý vítr se sněhem, prckové byli tak slaboučcí a prokřehlí, že se ani na nohy nemohli postavit.

neděle 8. února 2015

Není příze jako příze

všechny příze jsou barvené rostlinnými barvivy

Poznáte rozdíl mezi dvěma pravými a dvěma levými přadeny? Pokud hádáte, že rozdíl spočívá v barvě, tak jste neuhodli. Rozdíl není ani v plemeni ovečky, všechny čtyři příze pochází ze stejného plemene. Všechny čtyři příze jsou přibližně stejně silné.

Nebudu napínat. Rozdíl, který vidět můžete, spočívá za prvé ve vzhledu. V té vpravo jsou vidět jednotlivé většinou hladké prameny, ze kterých byla seskaná. V té druhé už tak viditelné nejsou.

sobota 7. února 2015

Kašmírky jsou drobátko hysterky


"Honem poběž, Dora rodí mamuta", slyším ode dveří volat manžela. Chtíc nechtíc, jdu si hrát na porodní asistentku, ačkoliv vůbec nevím, jak na to a jestli se tam nakonec neskácím. Už z dálky je slyšet Dořin řev, soused se u plotu snaží vypátrat, odkud ten jekot jde, když všechny kozy stojí a klidně si přežvykují svou denní dávku.  Dora leží ve svém apartmá vysílená na břiše, ale když mě vidí, stoupne si do výhrůžné pozice. Tuhle kozu se nám nepodařilo zcela ochočit. Je v ní pořád hodně divoké svobodomyslné krve. Zezadu jí čouhá obrovská hlava s vyplazeným růžovým jazýčkem a jedno kopýtko. Dora ječí, tlačí, ale "mamut" se nepohne ani o píď.