čtvrtek 5. října 2017

úterý 5. září 2017

Matyldina stodola

Matylda, ovečka která inspirovala naši značku

Od začátku mého vlněného snažení, a že už to trvá pěkných pár let, slýchávám poznámky typu "Proč to nezkusíš prodávat? Proč neděláš kurzy?" Pravda je taková, že jsem si nikdy nepřipadala dost dobrá a že bych nikdy nedala z ruky výrobek, o kterém nevím, jak se bude časem chovat, jakou výdrž bude mít, když už se za ním ukrývá tolik práce. Začínám mít ale docela dost přebytků, rodina kol dokola byla obdarovaná vším možným i nemožným. A já rozhodně nechci přestat, chci se svým vlněním pokračovat, objevovat nové a sdílet svou radost z objevování.


A tak vznikla Matyldina stodola. Vlastně je to mladší sestřička Matylda's barn, stránek mé dcery, která zde prezentuje svou tvorbu. Spojily jsme své síly a pustily se do společného projektu. A moc nás to baví. Ve dvou se to lépe táhne. Jestli bude mít Matyldina stodola úspěch, ukáže teprve čas. Věřím, že ano.

A tak vás chci pozvat. Vítejte a nakoukněte do Matyldiny stodoly. Je plná nadýchané vlny všech barev, co jen dokáže příroda poskytnout. Vrtí se v ní vřetánko spolu s kolovrátkem a za nimi se vlní nitky všech možných podob. Ty jsou pak splétány a proplétány do různých podob pletených, háčkovaných nebo tkaných.


Matyldina stodola

Matylda's barn

pondělí 28. srpna 2017

Bivoj


Stádo potřebovalo nutně svého vedoucího hrdinu, který udělá pořádek mezi puberťáckými výrostky. Letos je to na pastvině totiž samý beránek. Někteří už se ani pod mámu nevejdou a když jdou ukojit své sací touhy, mámu div nenadzvednou a sami si pod ni musí lehnout. Zároveň se ale u nich probouzí i jiné touhy, pro ně zatím neznámé. A tak se to mezi sebou ducá a drká a strká… Pořádný beran by měl umět zakročit. A holky si zaslouží někoho krásného.

neděle 20. srpna 2017

Trocha barvení


Poslední dva roky se mi nějak nedostává času na barvení. Mrzí mě to. I proto, že jsem přizpůsobila část zahrady ve prospěch barvířských rostlin, abych neplenila okolí. Tak alespoň občas něco hodím do sklenice na sluníčko, to je bez práce, příroda pracuje za mě. Ale některé barvy si přece jen neodpustím. Třeba afrikány a jiřiny, kterým se letos daří. Barvím převážně valašku. Ale na obrázku je merino - jednonitka upředená pro účely tkaní, proto je více stočená. Přadýnko se zpoloviny máčelo v hrnci s afrikány (zelená) a zpoloviny v nálevu s květy jiřin. Přechod tvoří olivová, která vznikla prolnutím obou barev. Líbí se mi, jak se hezky doplňují.

Ve skleníku ještě dorůstá indigo, čeká na svůj velký den a já čekám na chladno, protože teplo tomuhle barvení neprospívá. A taky moc doufám, že ptáci nesklidí všechnu moji aronii a že si budu moci nabarvit aspoň trochu fialové.

Dnes jsem byla přímo nadšená z výletu kolem Slavonic. Děti si hledaly kešky a já semínka a sazeničky barvířských i jiných rostlin. Narazila jsem na svízel siřišťový! Na kopcích kolem Slavonic jsem objevila přímo barvířský ráj. Lány třezalky, řebříčku, vratiče, svízele, lupiny a dalších rostlin. Jen jsem neměla sílu se s něčím nosit. Ponecháno přírodě. Stejně bych neměla čas. Škoda.

sobota 19. srpna 2017

Večerní pohoda


Užívám si zázemí nové pracovny. Mám všechno pěkně u ruky, oba stavy se vejdou vedle sebe a ještě zbyde trochu místa pro pohyb kolem. Večerní výhledy z okna mě trochu odvádí od práce, ale sluníčko rychle zajde a já už mám v hlavě zimní projekty. Třeba tuhle šálu z angorské příze. Předla jsem po večerech na vřetánku z vyčesaných chumáčků, které jsem nastřádala při vyčesávání králičích kožíšků. Zkouším krajkované tkaní, moc se mi líbí okénka, která tato technika vytváří. Jsem zvědavá, co to udělá po vyprání. Jako naschvál mi dochází příze, tak honem chvátám dopříst zbytek. Protože v hlavě už mi zrají další projekty.