čtvrtek 30. října 2014

Trochu jako droga


Já vím, je to poněkud hloupé přirovnání, ale jak jinak nazvat počínání, kdy se vám v hlavě stále převrací myšlenky na to co bych si mohla utkat, jaké barvy vybrat, jestli párat nebo pokračovat a až to skončí, co budu dělat dál. Tak mě tkaní tapisérií chytlo. Opravdu jen malou chvilku jsem obcházela košík napředené vlny, až jsem nakonec popadla tužku a začala kreslit návrh za návrhem, protože do jarního kurzu určitě nevydržím. Ukrádám si z chodu domácnosti i hospodářství každou volnou chvilku a kousek po kousku zatkávám barevné plošky.

pondělí 27. října 2014

Mám ráda ten okamžik...


... kdy se tkanina po přestřižení osnovy uvolní a ze zbožového válce se kousek po kousku rozvinuje do své úplné krásy. Tentokrát to bylo s překvapením, protože v pořadí třetí vlněný koberec byl na stavu téměř půl roku a práce na něm pokračovala jen tehdy, když jsem byla schopná připříst trochu další příze. Nakonec jsem zapomněla, jak byl utkaný na začátku i kam jsem si to vlastně poznamenala.

neděle 26. října 2014

První tapisérie z mé vlny

Vybavená vlastními klubíčky vlny jsem vyrazila na druhé pokracování kurzu tkaní tapisérií. Co jsem považovala za výhodu, tj. mít své vlastní barvy v mnoha odstínech, se hned od počátku ukázalo jako velká nevýhoda. Moje učitelka to věděla hned, mně to docházelo postupem času, kdy jsem nejvíce času trávila výběrem a kombinováním odstínů, aby se mi z květin nakonec nevyklubal beztvarý lívanec. Fotky opět lžou a jednotlivé odstíny jsou na nich vidět, ve skutečnosti je ale přechod mezi nimi jemnější, skoro neviditelný.

pátek 17. října 2014

Učím se tkát tapisérie


Do Jindřichova Hradce to nemám daleko, navíc je to město mého dětství. Prochozené mám tohle město natolik, že mi zevšednělo a přestala jsem vnímat jeho krásu. I jeho historii. Mám ji kdesi zastrčenou v paměti, ale můj zájem se soustředil spíš na vzdálenější místa.
Platilo to i v případě pátrání po kurzech. Nějaký čas už si říkám, že objevovat si všechno sama je skvělé dobrodružství, ale jako každé dobrodružství i tohle je hodně náročné na čas i na peníze, neboť odborná literatura, hlavně ta zahraniční také něco stojí, chybami se sice člověk učí, ale často ho chyba znovu a znovu vrací na samý začátek... Prostě chybí mi odborná rada, zkušenosti těch, co své řemeslo opravdu umí, nebo informace, které k řemeslům patří. A jako bonus, co není k zahození - kontakt s lidmi, kteří jsou naladění na stejné vlně, nejen té vlněné. 

čtvrtek 11. září 2014

Pozdně letní barvení

třezalka, brusinky, jeřabiny a houby různých druhů, to všechno může za tuto paletu, vlna je merino

To co jsem nestihla během léta, hravě doháním poslední týdny. "Vařím" barvy každý den. Stále je z čeho a vychází mi překrásné a vytoužené odstíny. Například oranžová. Miluji oranžovou. Celá léta závidím ostatním barvířkám, jak se jim daří, zatímco já mám pořád pouze sytě žlutou. Nakoupila jsem kvůli tomu hromadu jiřin, ale letos se jim v mokrém létě vůbec nechtělo kvést. A najednou mám oranžovou úplně z jiného zdroje. Stačilo pár žlutých květů afrikánů a do toho přidat několik červených houbiček a oranžová je na světě.