pátek 30. prosince 2011

Karetkami na stužkovém stávku


Když budu počítat i navíjení osnovy do karetek a na stávek, mám za sebou asi den práce a na jeho konci něco, co se už karetkové tkanici docela podobá. Je v ní i plno chyb a buhužel ještě stále nevím, jak se mi podařilo to, co je dobře.

středa 28. prosince 2011

Karetky

Musím říct, že karetky mi po včerejšku lezly i do snu. Není divu, věnovala jsem jim téměř všechnu volnou chvíli. Nejdřív jsem si seskávala naši hrubou valašku do trojnitky, abych měla silnější materiál. Dělala jsem to na kolovrátku stylem navajo, což moc neumím a tak mě to stálo dost sil. Při kuchtění rychlého oběda jsem načetla všechny informace z knih, co doma mám, a takto vyzbrojena jsem se do toho po jídle pustila.
Elán mě opustil brzy. Z deseti karetek jsem nakonec navlékla jen šest pro nedostatek materiálu (a dobře jsem udělala, byla bych zamotaná ještě víc). Zabrala místo u krbu, což mi bylo několikrát vyčteno (dnes už tak tolerantní nebyli) a začala motat, a to doslova a do písmene. Ničím jiným se nedalo moje snažení nazvat. Na svou obranu musím říct, že to bylo tím, že jsem se křečovitě držela popisu v knize. Stálo tam - karetkou otáčet vpravo nebo vlevo kolem osy. Myslela jsem si, že když s ní otočím jedním směrem, musím ji zase napodruhé vrátit. To nevypadalo hezky. Začala jsem být zmatená. Nemají být náhodou vodorovně? A jak si vyložit směr otáčení? Zašmodrchaný kus se nepodobal vůbec ničemu. Zmocnila se mě lítost nad ztraceným materiálem a vztek na vlastní neschopnost.


Ať si říká kdo chce co chce o internetu a marnění času na něm, mně vždycky pomůže. Existují dobří lidé po celém světě, kteří se nezištně dělí o svůj um i vědomosti. Neměla jsem potuchy, že je to tolik rozšířená a oblíbená činnost.  Díky videím na you tube jsem konečně pochopila princip (ne vpravo a vlevo, ale od sebe a k sobě) a taky zjistila pravou funkci stužkového stávku. Dostala jsem ho totiž s už rozdělanou tkanicí, dělanou nějakým zvláštním systémem. Na videích je ale stávek využívaný právě pro tkaní s karetkami.
Pak už to šlo rychle. Vzor nic moc, to musím ještě vyzkoumat, jak to funguje, ale výsledek se alespoň vzdáleně podobal cíli.



Při včerejším hledání jsem viděla tolik krásy! Člověk si najednou připadá jako naprostý břídil. S karetkami se v podstatě tká na celém světě a tomu odpovídají i vzory nebo výběr materiálu. Nemusí to být nutně vlna. Z tenké perlovky vznikají překrásné stužky určené na lemy oděvů nebo na náramek. Moje srdce si získaly překrásné vzory jihoamerických indiánů. Že karetek není nikdy dost, ukázaly obrázky prací, při kterých se využívaly i stovky karetek. Vzory mohou být geometrické, pravidelně se opakující, ale ve stužkách mohou být vytkané i obrázky - motivy rostlin, zvířat, viděla jsem i vánoční motivy.
Teď tedy vidím nové možnosti pro využití té nejhrubší vlny valašek - je pevná a vetkaná do stužky vypadá dobře. A jako velmi variabilní  a efektní technika je mi velmi sympatická. Tak jdu trénovat.

úterý 27. prosince 2011

Hračky

Nikolčin pejsek - nohy jsou z chlupatých drátků

 Budeme ještě někdy filcovaaat.... prosily děti po velkém úspěchu s anděly.  Asi je to pro ně opravdu zábava. Strach z ostré jehly, co jsem jim vnutila neustálým Pozor, ať se nepíchnete!, zmizel. A jakmile zmizí strach a zábrany, nastoupí fantazie a tvořivost. Tentokrát jsem jim nechala absolutní svobodu. Výsledek - měkouncí mazlíčci, maskoti nebo dárek pro sourozence, využití se určitě najde.

pondělí 26. prosince 2011

Tajemná truhla

... se objevila u nás pod stromečkem. Čekala jsem, jestli z ní po otevření nevyskočí čertík Bertík, ale místo něho se na mě vyvalily nadýchané obláčky vlněných česanců. A pod nimi? Řemeslnické nebe. Už se vám někdy stalo, že jste si jen tak trochu mysleli na to nebo tamto, že by to jako nemuselo být špatné mít to doma? A najednou otevřete tajemnou truhlu a ono je to tam v podstatě všechno, a ještě něco navíc!


... vřetánka různých velikostí pro tenké i silné nitky

... motovidlo i držák příze a s nimi kolík na namotávání klubíček (sbohem, má papírová ruličko!)



... stávek stužkový

... stávek hřebenový

... stávek kolíkový

... i karetky pro tkaní pásků s ornamenty

... a stávek na náramky.


No není ta truhla čarovná? Neuvěřitelné, co se do ní všechno vešlo.


Vidím to jasně - domácnost úpí kvůli mému nezájmu o ni, rodina je živa jen z rychlých minutek, obrána o další životní prostor a nucena přeskakovat moje rozdělané projekty. Ještě že jsou tak tolerantní  :-D

středa 21. prosince 2011

Krásné Vánoce


Po ránu to na chvilinku vypadalo, že budou i u nás bílé. Ale znáte to - první sníh... Tak ať už budou bílé Ladovy, nebo na blátě, jak už jsme docela zvyklí, přejme si, ať jsou plné klidu a pokoje.

Přeji všem krásné vánoční svátky.

čtvrtek 15. prosince 2011

Jacob - hnědý


Je to až neuvěřitelné, jak rozdílnou vlnu může mít jeden druh zvířete. Na řadu přišla hnědá a ta je úplně jiné kvality, než byla šedá nebo bílá. Za prvé je mnohem kratší a za druhé jemnější. Nevím, z jaké části těla byla odstřižená, škoda. Tipuju spíš nějakou spodní.

středa 14. prosince 2011

Červánkové svítání

Možná to bude někdo cítit jako kýč, ale já se nemůžu na tuhle nádheru vynadívat. Dnešní ranní ohnivá show násobená odrazem na hladině rybníku a černými siluetami stromů i domů. Takové bylo svítání na chlumech.

pondělí 12. prosince 2011

Sněženka

Sněženka - jediná z našich ovcí má třídu Elita Rekord
 Chybička se občas vloudí, a tak se stalo, že se k nám Libuše dostala omylem. Prostě byla z toho velkého množství jehniček vylovená podobná, ale s jiným číslem. Zjistilo se to teprve, když už se u nás zabydlela a vybojovala si přední pozice v ministádečku. Teď už si zvyká na nový domov někde na Moravě a místo ní se u nás objevila Sněženka. Nemůžeme jí říkat stejně, Líba byla originál. Jen nám to jméno bude trochu chybět ve výčtu ostatních. Bivojovi je to, zdá se, jedno. Cítí nové děvče a opět má oči jen pro ni, záletník jeden.

pátek 9. prosince 2011

Ráno


Mám to štěstí, že se mi každý den naskýtá pohled z okna zaměstnání na krásný barokní kostel našeho městečka. Vidím ho každý den, pokaždé ale v jiné podobě. Stojí na vršku, hrdě se vypíná nad všechny ostatní budovy, je vidět odevšad. Ať už přicházíte ze severu, jihu nebo odkudkoliv, vždy vidíte první jeho věž a svítící zdi. Po ránu se šplhá moje auto do křížové cesty a na jejím konci mě vítá schodiště, siluety soch kolem schodiště na mě na uvítanou shlížejí a já těsně pod schodištěm zahýbám do zatáčky, zpomalím a objedu kostel obloukem. Rutina - dalo by se říci. Ale každé ráno je jiné. Jednou se kostel se svými sochami halí do mlhy, jindy do stínů příšeří podzimní plískanice.

čtvrtek 8. prosince 2011

Čepice a rukavice pro Šárku


 Teprve teď začínám lovit v zásobách barvené a spředené příze a vymýšlet, co z ní bude.  Od každé barvy mám tak 5 - 10 dkg, a tak malé množství zachraňuju kombinací barevných klubek.
 Borůvkovou  a šedé odstíny si vybrala Šárka. Pustila se do šály a na mě zbyly rukavice a čepice.

úterý 6. prosince 2011

Česaná vlna

Jak už jsem psala minule, pro zpracování vlny z jacobů jme si s dcerou vybrali způsob, kdy se načesaná vlna protáhne dírkou knoflíku. Je to velmi jednoduché. Vlnu klasicky načešete na kartáčích, ale nesundáte ji. Protáhnete ji skrz malou dírku udělátkem, kterému se anglicky říká DIZ. Pravý diz samozřejmě nemám, ale našla jsem v různých návodech, jak ho nahradit. Např. může posloužit plastové víčko od mléka s vyvrtanou dírkou. Já použila velký knoflík se zvýšeným okrajem - trochu ve tvaru misky.

neděle 4. prosince 2011

Jacob

Naše rohatice vzbuzují respekt - rohaté jsou i ovce a berani mají své rohy mohutné a nahánějící strach. Co teprve kdyby se za vámi vynořil beran, kterému kromě dvou zahnutých beraních rohů trčí z hlavy ještě dva mohutné přímé. Tyhle ovce jsou jsou zřejmě populární nejen pro jejich vzhled, ale i proto, že mají zajímavou vlnu. Na jaře se mi podařilo s velkým přičiněním  D. Tlastoslava a jeho okolí (díky  ;-D) získat  hned dva pytle. Byla to dost smrdutá a silně znečištěná hromada a měla jsem sto chutí to všechno vyhodit. Nakonec jsem ale překonala odpor a pomalu se začala hromadou probírat, třídit a prát a prát. Hodně jsem toho musela stejně vyhodit, nedalo se to vyprat. I tak mi ale zbylo dost.


Na vlně z jacobů je zajímavá její barevná různost. Nejsou totiž jednobarevné, ale  flekaté. Tak mám barvy od bílé, přes šedou po odstíny hnědé. Jednotlivé části rouna se liší i kvalitou - od jemné po hrubší a sem tam bylo rouno promíseno tuhými bílými chlupy jakoby kozími.


Pro začátek jsem si z celého balíku vybrala šedé prameny sem tam promísené bílou. Nejdřív jsem česala na kartáčích a česanec stočila do ruličky. Pro druhý česanec jsem se rozhodla použít způsob zpracování, který jsem se nedávno naučila od Cyndy. (Thank you very much :- D ) Jedná se o zpracování česanců pomocí udělátka s anglickým názvem DIZ. Nemám pro tohle udělátko český název. Jestli existuje, prosím čtenáře, co ho znají, jestli by mi ho nenapsali do komentáře.
Oba česance jsem si spředla na vřetánku a upletla vzorky (opět poučena u Cyndy). Nevím, jestli je na fotkách vidět rozdíl, ve skutečnosti  je okem i pohmatem rozdíl patrný. Příze spředená z ruličky je nadýchanější, má větší objem, ale zase z ní více trčí chlupy. Příze spředená z česance se srovnanými vlákny má objem menší, ale je uhlazenější. Vyzkoušela jsem si tak to, co jsem dříve vyčetla v knížce Start Spinning, ale protože nejsem Angličan, nepochopila jsem všechno hned úplně do detailu.

vlevo z ruličky, vpravo s dizem

vlevo s dizem, vpravo z ruličky

Jedná se o to, že kvalita výsledné příze hodně závisí i na způsobu přípravy česance. Ve stručnosti ten první způsob je pak vhodný třeba na svetry nebo čepice, druhý způsob např. na ponožky.
Z téhle vlny bude šála. Já bych si zvolila první způsob, dceři se ale víc líbila pletenina z druhého způsobu, a tak bylo rozhodnuto.
Na spředené přízi se mi opět líbí vzniklý přirozený melír. Krása! Kdybych ho chtěla takto vytvořit záměrně, určitě se mi to nepovede.

čtvrtek 24. listopadu 2011

Kdo si hraje, nezlobí


Chcete-li zabavit své dítko na delší dobu, dejte mu molitan, filcovací jehlu a chomáčky vlny. Zaručuju vám, že tak hodné, jako bude u filcování jehlou, dlouho předtím nebylo. Nic se nebojte, že se popíchá. Nešikovné maso musí pryč, říkávaly babičky. Píchne se jen jednou a pak si dá pozor. Možná nějakou jehlu zlomí, ale i to je zkušenost. Zato bude pyšné na výsledek, který se určitě povede. My jsme si s dětmi uplstili několik vánočních vlněných ozdůbek a ty nejšikovnější se pustily do andělíčků. Neplstili jsme poprvé, už máme nějakou zkušenost za sebou. Děti to hodně baví a už spřádáme plány na další projekty.

některé vydařené ozdůbky - děti si je navrhovaly úplně samy
 Při vytváření andílků jsme postupovali společně. Inspirací pro nás byly vlněné výtvory z internetu, např. krásné pohádkové postavičky u http://softearthart.blogspot.com/.
Přesto je každý andílek odlišný, žádný není úplně stejný.
Ještě dodám, že jsou uplstění z vlny valašek a vlásky děti barvily samy barvou z květů afrikánů. Vypěstovali jsme si jich plnou krabici a pak jsme obarvili, co se dalo - od mušliček přes nitě a gázu po vlnu.





pondělí 21. listopadu 2011

Merinolandschaf a východofríská


Beru každou příležitost vyzkoušet si příst různé druhy vln. A ta se mi právě naskytla. Kamarádka mě poprosila o spředení jejích zásob vlny. Měla přírodní bílou - jednu z merinolandschaf a druhou z .východofríské.
merinolandschaf

prečesaná na ruličky

vytříděné zástřihy

Obě vlny měla předem vyčesané na bubnové česačce. Byla jsem zvyklá na své česance načesané na ručním kartáči a česance z česačky mi nějak vadily. Za prvé v nich zůstaly nějaké nečistoty a za druhé, což bylo nepříjemnější, v nich zůstaly malé kousky zástřihů, které potom při spřádání vytvářely v přízi žmolky. Dost se mi to nelíbilo, proto jsem česance znovu přečesala na kartáčích.

východofríská


Kdybych měla oba typy vlny porovnat, tak mnohem lépe se mi spřádala vlna z východofríské - heboučká s velmi dlouhými vlákny. Ta mi umožňovala dlouhý tah. Merinolandschaf asi bude kvalitnější a jemnější, nebude kousat, ale spřádalo se špatně. Kratší vlákna vyžadovala kratší tah a neubránila jsem se nestejnoměrné tloušťce vlákna. Zdržovalo mě taky velké množství zástřihů.
Obě vlny jsem pak seskávala do trojnitky - jedna nit merinolandschaf a dvě východofríská. To proto, aby příze vyšla na svetr. Stejně se ale nepodařilo, že by klubka byla všechna stejná. Východofríská měla částečně rouno bílé a částečně nažloutlé. Pletenina potom vypadala na některých místech zažloutle.


sobota 19. listopadu 2011

Knoflíky


Minule jsem se zmínila, že nejdražší na celém polštářku (myšleno co mě to stálo kromě práce) byly dřevěné knoflíčky. Mám doma poměrně slušnou zásobu těhle kulatých věciček z dob, kdy se z nutnosti ještě hodně šilo a z nedostatku v obchodech se při jakékoliv vhodné příležitosti nakupovalo bez cíle "do foroty" (zásoby). Tak třeba knoflíčky s medvídky, kachničkami, rybičkami nebo kytičkami. Nitěné knoflíky nebo knoflíky, které se nepřišívají, pouze navlékají do dírek. Košilové knoflíčky různých barev, průhledné i neprůhledné. Spoustu knoflíků, co jsou jen po jednom - náhradní k něčemu, co už dávno neexistuje. Prostě v mém domě zabírá místo krabice knoflíků. A myslíte si, že když potřebujete, najdete tam ty pravé? Uhodli, nenajdete.
Tak i šedá vesta, dávno upletená, musela čekat, než se pro ni našlo to pravé.
Je zázrak, že v dnešní době ještě přežívají galanterie. A když už nějakou najdete, modlíte se, aby tam bylo, co potřebujete. Knoflíků měli spoustu!!! Bohužel ale nic, co by se hodilo. Už už jsem se od stojanu zklamaně odvracela, ale pak jsem si jich všimla. Na první pohled ty pravé.
Pěkně drahé, pomyslela jsem si. Kdy že jsem to naposledy kupovala knoflíky?
Hmm. Lidská práce se musí zaplatit.



Vesta je upletená z ručně spředené příze. Rouno jsem dostala, bohužel nevím, z jakého druhu ovce je. Je krásně přírodně šedé od tmavě šedé po stříbřitou a konečky pramínků mají rezavě hnědou barvu. Po spředení a upletení vytváří tahle vlna krásný přirozený melír. Moc se mi líbí. Výborně se česala i spřádala a pletenina nekouše. Škode, že nevím, která ovečka ji na svém hřbetu nosila.

čtvrtek 17. listopadu 2011

Kterak krteček k polštářku přišel


Lněné kalhotky s kapsami barvené borůvkami - to je hodně vysoká škola textilní. Krtek to spolu s kamarády zvládnul. Já si raději zkusila jenom vyšší dívčí.
Nejprve jsem běžela k ovečce. Ta dala za trochu polaskání a sladké jablíčko vlnu. Voděnka vlnu vyprala, větřík vyfoukal do sucha. Nic za to nechtěli, trochu divné v dnešní době. Matka Příroda laskavě svolila a nechala mě otrhat pár třešní a nějakou třezalku, taky zdarma, prý si příští rok opatří nové. Pomocníků moc nebylo, jenom dvě mé věrné družky - Pravá a Levá. Nikdy se neunaví, ale raději na ně dávám pozor, bez nich by to bylo zlé. A ty už vykonaly to ostatní. Čechraly a načesávaly obarvenou vlnu, spřádaly ji na kolovrátku do barevných nitek. Pak se jedna začala ohánět dlouhým háčkem a druhá jí pomáhala práci držet a strefovat se do správných dírek. Občas jsem jim musela trochu pomoci, to když materiálu bylo málo a bylo třeba vymyslet, čím práci nastavit. Společně se nám to nakonec podařilo. I na výšivku zbylo. Polštářek teď příjemně nahřívá má bolavá záda. Kouše jen trošičku. To jen pro připomenutí, že se ve dne nemám co válet na gauči.

 Totální nedostatek vhodného materiálu mě donutil využít všechny zbytky. Bohužel není bílá jako bílá, přestože ze stejné ovce.
 Odlišnost jednoho pruhu byl zamaskován výšivkou. Stejně jsem si ji chtěla vyzkoušet. Této metodě říkám z nouze ctnost, i když mí domácí kritici to viděli naopak. Prý jsem to moc nevylepšila.

Dřevěná tečka na závěr. Na těchto pracích je nejdražší vždycky ten knoflíček.

O technice, jakou je polštářek udělaný, se dočtete ZDE.