čtvrtek 30. června 2011

Alchymie


"Tobě chybí už jen bradavice a dlouhej chlup", pravil manžel, když se hrnul po čuchu k plotně, zvednul poklici hrnce a vykoukla na něj nevábná rostlinná kaše.
"Čarodějnice škodí, já vytvářím krásu. Nepoznáš dobrou vílu?" V duchu jsem si ale pomyslela, že se mnou mají doma fakt dost trpělivosti, protože v poslední době bublá na sporáku častěji nějaký lektvar nebo vlna, než teplá večeře.
A tahle várka? Jsem na ní jako správná čarodějka pyšná, protože jsem ji od základu vymýšlela sama. Nevyčetla jsem postup ani v chytré knížce, ani na internetu.
Sedím takhle na zahradě a koukám na naši červenou lísku, že ji brzy zase budu muset zastříhnout. A pak mě napadlo, vždyť ona má ty mladé výhonky tak tmavě rudé, okrajové listy jsou také zbarvené do vínova. Mohla by to být alespoň růžová barva. V hrnci jsem uvařila ostříhané výhonky, vonělo to zvláštně svíravě kysele (kousli jste už někdy do nezralého lískového ořechu ve slupce? - pak je to ono). Vývar z téhle hmoty měl barvu červeného vína. Mnula jsem si ruce. Pak že se v našich podmínkách nedá vytvořit červená.
Chtěla jsem si ji pojistit, a tak jsem zvlášť namořila vlnu v kamenci. Druhý den se šlo barvit. Zcezená červená vypadala pořád dobře, ale jen do okamžiku, kdy jsem do ní vložila namořenou vlnu. Takovou rychlou reakci jsem viděla snad jen na lakmusovém papírku.

Barvící lázeň dostala okamžitě barvu rozvařeného špenátu s vejci. A je po červené. A tahle zelená se mi tedy dvakrát nelíbí. Trochu zklamaná jsem si řekla, že už tomu nemůžu ničím víc ublížit, a tak jsem do hrnce přidala ještě lžíci sody. Ta zlatě našuměla a za malou chvilku zbarvila lázeň do hráškové zelené. Pak už to byl obvyklý procec. Vlnu jsem v lázni nahřála a nechala do druhého dne. Po vymáchání dostala krásný zlatozelený odstín. Naše valaška opět chytla barvu intenzivněji než suffolk, ale obě jsou krásné.

valaška a suffolk obarvená lískou


valaška - singl nit na vřetánku

detail

Škoda, že náš foťák tak zkresluje barvy. Je jedno, jestli fotím doma nebo venku, s bleskem nebo bez něj. Nikdy se mi nepodaří zachytit pravou skutečnost.
Tohle jsou spředené singl nitě připravené pro seskání do dvojnitky.

suffolk

Běhala jsem po zahradě a cvakala spoušť v různých kontrastech. Nakonec barvu nejlépe vystihuje tahle fotka.

singl nitě k seskání

Seskaná příze už se mi tak věrně vyfotit nepodařila. Barva má úspěch. Jedna dcera chce háčkované bačkorky, druhá tkanou tašku se čtyřlístkem. Nudit se rozhodně nebudu.

hotová příze a keř, který může za tuhle báječnou barvu

přadýnko - suffolk barvený červenou lískou

2 komentáře:

  1. Vlaďko, tuto kapitolu jsem si přečetl opravdu s chutí. Měla lehkou příchuť detektivky a byl jsem zvědav, jak to dopadne. Skoro s jistotou jsem si myslel, že se z původně červené lísky červená barva nevyvine. Ale výsledek mě opravdu velmi příjemně překvapil. Ta zelená je opravdu velmi jemná a hezká. Takže alespoň na dálku posílám za alchymii velké uznání - výsledek stojí za to!

    OdpovědětVymazat
  2. :o))) Manžel je vtipálek! :o)))
    Ty jsi neskutečná! To se čte jedním dechem - jak detektivka! :o)))Neva, že to není červená, ta zelená je moc krásná...

    OdpovědětVymazat