čtvrtek 30. června 2011

Červené zelí

Zelí se většinou dusí a s pěkně osmahnutou cibulkou přidává k zlatavě vypečené kachničce nebo huse. Červené zelí dostane nádech do fialova, ale ono vlastně fialové je. Nevím, proč se mu říká červené. Zelnici doma vaříme ze zelí zeleného a navíc kysaného. Takže červené zelí jsem vlastně vařila poprvé. Odvar byl temně fialový a barva se z lupenů zelí docela vyvařila. Ty byly světlé.


Nechala jsem hrnec se vším uvnitř stát venku na terase do rána. A čekalo na mě překvapení. Voda i zelí - všechno zmodralo. Byla to krásná temná modrá. Modré kousky zelí jsem vyházela a do vývaru namočila vlnu. I ta pak byla krásně modrá, trochu jako bouřkové mraky.


Po obvyklých procesech barvení se modrá z vlny téměř všechna vymáchala. I tak ale zůstal krásný holubičí nádech. Valaška opět chytla více a po spředení je tmavě šedomodrá. Suffolk je světle šedý. Myslím, že to ještě jednou zopakuji s celou hlávkou zelí. Jen dumám, co do toho ještě přidat, aby ta modř ve vlně zůstala. Bylo by to moc pěkné. Takhle to trochu dopadlo jak s tou červenou řepou.

1 komentář: