čtvrtek 30. června 2011

Hnědý corrriedale

přadýnko corriedale

Kolovrátek musel být svého času převratný vynález. Několikanásobně zrychlil práci přadlenek, které odložily vřetánko. Systém spřádání vláken na vřetánku se skládá z několika kroků: roztočit vřetánko - povytahovat vlákna - zastavit vřetánko - namotat zkroucenou přízi - znovu roztočit. Chytré hlavičky přemýšlely, jak některé z těchto kroků, které práci zdržují, zmechanizovat. A vymyslely už vymyšlené - kolo. Nejdřív bylo roztáčené rukou přadlenky. Převod zajišťoval otáčení cívky a kroucení vlákna. Kola mohla být také opatřená klikou. Přadlenka sice předla rychleji, ale pořád měla ještě jednu ruku zaměstnanou více pohyby. A tak přišla na řadu šlapka s převodem a kolovrátek byl na světě. Přadlenka kolo roztáčela nohou a obě ruce tak byly volné pro vytahování vláken z česance. Chtěla bych vidět ten radostný pocit prvních přadlenek, které tenhle vynález poprvé vyzkoušely.
U nás doma už jsme spředly všechno, co se dalo. Veškeré zbytky padly na ruličky načesané vlny a každá rulička byla během pár minut spředena na vlákno. Seskání vláken na kolovrátku je úplná hračka, člověk si přitom může i číst. A tak došlo i na můj zbytek hnědého corriedale, který se mi nehodil do ostatních barev na svetr a která jsem si schovávala na rukavice. Nebylo to zrovna snadné naučit se spříst tuhle vlnu - má krátká vlákna a při předení se mi nit stále trhala. Nastavit otáčky a napětí návinu je docela fuška a hodně to ovlivní výsledek, ale nakonec se podařilo. Od jednonitky (příze jen z jedné upředené nitě) jsem nakonec upustila, protože byla dost nestejnoměrná. Někde tenoučká, jinde napucaná. Seskala jsem ji tedy na dvojnitku. Je silnější, rukavice budou hřát.

seskaná dvojnitka na cívce kolovrátku

Žádné komentáře:

Okomentovat