čtvrtek 30. června 2011

Hnědý corrriedale

přadýnko corriedale

Kolovrátek musel být svého času převratný vynález. Několikanásobně zrychlil práci přadlenek, které odložily vřetánko. Systém spřádání vláken na vřetánku se skládá z několika kroků: roztočit vřetánko - povytahovat vlákna - zastavit vřetánko - namotat zkroucenou přízi - znovu roztočit. Chytré hlavičky přemýšlely, jak některé z těchto kroků, které práci zdržují, zmechanizovat. A vymyslely už vymyšlené - kolo. Nejdřív bylo roztáčené rukou přadlenky. Převod zajišťoval otáčení cívky a kroucení vlákna. Kola mohla být také opatřená klikou. Přadlenka sice předla rychleji, ale pořád měla ještě jednu ruku zaměstnanou více pohyby. A tak přišla na řadu šlapka s převodem a kolovrátek byl na světě. Přadlenka kolo roztáčela nohou a obě ruce tak byly volné pro vytahování vláken z česance. Chtěla bych vidět ten radostný pocit prvních přadlenek, které tenhle vynález poprvé vyzkoušely.
U nás doma už jsme spředly všechno, co se dalo. Veškeré zbytky padly na ruličky načesané vlny a každá rulička byla během pár minut spředena na vlákno. Seskání vláken na kolovrátku je úplná hračka, člověk si přitom může i číst. A tak došlo i na můj zbytek hnědého corriedale, který se mi nehodil do ostatních barev na svetr a která jsem si schovávala na rukavice. Nebylo to zrovna snadné naučit se spříst tuhle vlnu - má krátká vlákna a při předení se mi nit stále trhala. Nastavit otáčky a napětí návinu je docela fuška a hodně to ovlivní výsledek, ale nakonec se podařilo. Od jednonitky (příze jen z jedné upředené nitě) jsem nakonec upustila, protože byla dost nestejnoměrná. Někde tenoučká, jinde napucaná. Seskala jsem ji tedy na dvojnitku. Je silnější, rukavice budou hřát.

seskaná dvojnitka na cívce kolovrátku