neděle 26. června 2011

Kazi a Teta, aneb jak to všechno začalo

10.10.2010 bylo pro mnohé magické datum. Uzavíraly se například sňatky, přestože byla neděle. Pro nás a hlavně pro dceru, která si to už hodně dlouho přála, to bylo datum, kdy jsme se rozrostli o dva další členy rodiny. Ne, zatím ještě nejsem babička. Do rodiny nám přibyla dvě další zvířátka. Po slepicích, husách, kachnách, králících, morčatech, křečcích všeho druhu, psu a kočkách jsme byli přemluveni k něčemu většímu - pořídili jsme si ovečky. Tomu rozhodnutí předcházela lítost nad nevyužitou trávou či senem, které končily na kompostu. A také pozemek, který je třeba udržovat. Prostě jsme potřebovali živé travní sekačky. Plemeno si vybrala dcera. V Budějicích na výstavišti jsme viděli dost krásných ovcí. Já už v duchu spřádala vlnu, ale ve skutečnosti pak není jednoduché vyhlédnuté plemeno sehnat. Nedaleko od nás v krásných Novohradských horách jsme však objevili chovatele, který se specializuje na valašky. Pozval nás, a tak jsme je vyjeli obhlédnout.
Krásný výhled na Dobrou Vodu
A nachomýtli jsme se zrovna k soutěži pasteveckých psů. S úžasem jsme zírali, co všechno takový docela malý pejsek dokáže se stádem ovcí. Ti nejlepší šampioni ani nepotřebovali povely svého pána. Zvládli stádo sami.
soutěž pasteveckých psů1
soutěž pasteveckých psů1
soutěž pasteveckých psů2

Ovečky se nám líbily, bylo rozhodnuto. O tom, co se pro to, abyste mohli chovat dvě ovce, všechno musí oběhat, obtelefonovat a zařídit ani raději nebudu psát. Důležité je, že už je máme. Teď se je snažíme zvyknout na nové prostředí a hlavně na nás. A tady jsou.
naše ovčí holky
Než jsme je přivezli, obávali jsme se, že je nerozeznáme. Sami ale vidíte, že jsou každá jiná. Ta menší s hnědýma očima je Kazi a větší je Teta. Časem jim chceme ještě pořídit Bivoje, ale musí nejdřív dospět. Zatím jsou to puberťačky.
Kazi a Teta

Žádné komentáře:

Okomentovat