čtvrtek 30. června 2011

Louka

Celá léta přináším do své zahrady různé druhy rostlin ať už koupené v zahradnictví nebo vyprošené či darované od přátel (ty rostou nejlépe). Sázím, kypřím, přidávám živiny, předělávám, ale stejně mám místa, kde vítězí mech a různé druhy plevelu. Přírodu se mi přesvědčit nedaří. Ona si vždycky nakonec prosadí svou. Chce mi dokázat, že je lepší zahradnice než já a že umí vybrat lépe než já. I dnes jsem se musela před její dovedností sklonit. Jak se to stalo?
Trochu jsme teď šidili Kroka, procházky byly jen krátké. A tak se opět začal převelice nudit a vybíjet si přebytečnou energii tu na kocourovi, tu na mých nových fuchsiích, tu na staré botě. Podíval se, jestli už česnek v záhonu tvoří palice, zanechal stopy v několika záhonech (podívejte, byl jsem tu!), prokousal mi kalhoty a poškrábal ruce i nohy.

krok

Všechny jeho aktivity neříkaly nic jiného než: NUDÍM SE! CHCI VEN!

krok

Všichni měli hrozně napilno, a tak jsem se s ním vypravila na delší procházku sama. Vydali jsme se na louku, kam jsme ho vodili ještě jako malou chlupatou kuličku. Místo žlutých květů pampelišek tu teď kvete převážně tráva. Kdysi pole, pak pastvina pro býky, teď tahle louka čeká na posečení. Nečekala jsem, že na ní najdu takové skvosty. Zatímco Krok si vesele lítal za motýly a ani si nevšiml vyplašené srnky, já fotila kytičky.
Hvozdíky znám z dětství jako slzičky matky boží nebo hodinky. Nějak jsme jejich květ kroutili a on měl ukázat kolik je hodin. Miluju tuhle barvu.

hvozdík

Uprostřed louky něco růžově svítilo do dálky. Byla jsem zvědavá a hádala, že tam asi někdo vyhodil přebytky ze zahrady. Protože co by tam jinak takhle mohlo kvést? Byla to tahle nádhera. V botanickém klíči jsem našla, že je to sléz pižmový. Roste na suchých loukách - to by odpovídalo. Byl ho tam uprostřed zeleně celý růžový ostrov.

sléz pižmový

sléz
Další překvapení mě čekalo na opačném konci louky - kvetl tam jestřábník oranžový. Ten mám v zahradě, ale ve volné přírodě tady u nás jsem ho viděla poprvé.

jestřábník

Cestou nazpátek jsme šli po hrázi. Krok se vrhal na známé i neznámé cyklisty, naštěstí na vodítku, musím ho to nějak odnaučit. A oni ho obdivovali pro jeho modré oči, tak málo stačí psovi k získání sympatií. Prý rostou houby, říkali v televizi. My ale našli jen tuhle. Není sice jedlá, ale je krásná.

choroš

Matka příroda prostě ví kam co zasadit.

Žádné komentáře:

Okomentovat