úterý 28. června 2011

Praní vlny

Už vím, proč se vlně říká vlna. Dokud jsem z ní jenom pletla, nikdy jsem nad tímto názvem nepřemýšlela. Když se ale probírám lokýnkami našich oveček, je to jasné. Pramínky jemné jako dětské vlásky, hedvábně bílé se zlatým nádechem a podle toho, odkud jsou odstřižené, jsou také krásně zvlněné. Připomínají stříbrné zpěněné vlnky na řece, kterou  rádi v létě sjíždíme, nebo mořské vlny na obzoru, podle toho, co má kdo rád.

Než se ale k této nádheře dostanete, musíte vlnu vyprat. Praní vlny je asi ta nejméně příjemná část celého procesu. Když ale pochopíte, jak na to, a máte před sebou vidinu krásného hebkého materiálu, přistupujete k věci s menším odporem.

Podle rad nachytaných po internetu jsem nejprve z celé té smrduté hromady po střiži vybrala vlnu z horní části a boků oveček. Byla krásně dlouhá a vlnitá.

Roztřídila a rozdělila jsem si pramínky vlny hned na začátku před praním. Při tomto třídění jsem vytahala i zamotané větší kousky přírodnin. Semínka bohužel nešly. Smrdělo to, ale prát jsem šla už jen pěknou vlnu bez smetí a velkých nečistot.
Vlnu peru tak, že ji namočím do kbelíku s vlažnou až skoro studenou vodou. Prací prostředek není třeba, protože vlna špínu odpuzuje a také obsahuje látku, která tomu napomáhá. Musí se ale vyprat v několika lázních, dokud špína pouští.
Při samotném praní je důležité dbát na to, aby se vlna co nejméně vzájemně třela, jinak zplstnatí. Doporučení z mnoha zdrojů zní používat zvon na čištění odpadu. I s ním mám ale zkušenost, že vlna částečně zplstnatí, ten ji totiž rozvíří. A tak jsem neváhala použít ruce. Na vlnu rovnoměrně shora tlačím oběma rukama. Vodu sliju, dám novou a celý proces opakuji. Vždy ji ale nechám tak na hodinu odmáčet. Voda musí mít pořád stejnou teplotu, vlna nesnáší prudké změny teplot. Do posledního praní jsem dala trochu obyčejného šampónu na vlasy.  Ten vlnu pěkně provoněl. Nakonec jsem ji propláchla, zabalila do starého ručníku a vymačkala přebytečnou vodu, opět platí zásada netřít vlnu o sebe. Cílem praní není získat běloskvoucí materiál, vlna se nesmí úplně odmastit, protože suchá se těžko spřádá.
Sušila jsem na rozkládacím sušáku asi tři dny. Během sušení jsem občas vlnu protřásla a pooddělila větší kusy.

Takhle vypadají vyprané pramínky. Se zbylými semínky si starosti nedělám, vypadnou při česání.

O pár dní později jsem při svém internetovém šmejdění narazila na skvělá videa jedné velmi svérázné a vtipné mladé dámy (mimochodem, má i skvělý blog). Od ní jsem se zase něco přiučila. Ta vlnu neváhá dát do vany (to jsem si tedy netroufla, ale když má někdo starou...), vody má tak akorát, aby byla vlna ponořená a pak pomocí dvou velkých petlahví vlnu stlačuje střídavě jednou a druhou lahví vedle sebe. Vlna tak nevíří a tím pádem neplstnatí. Mám už ale vypráno, tak až příště.

Žádné komentáře:

Okomentovat