úterý 28. června 2011

Proč příst

Mám pocit, že mě mé okolí (kromě úzkého okruhu rodiny) považuje za cvoka. Asi jsem, protože poslední dobou se mé myšlenky a někdy i hovor stáčí k našim ovcím a hlavně k jejich vlně. Těším se domů jak malé dítě. Oblečení vyměním za pracovní, zatopím v krbu, uvařím si kafe a místo courání po internetu teď ke kafi češu nebo spřádám vlnu.


Je to neuvěřitelný relax, dotýkat se hebounké vlny, která v chomáčcích přibývá, až je nakonec proměněna v malý česanec, připravený ke spředení. A co teprve když se roztočí vřetánko. Sleduji vlákénka vlny, jak se rychle po každém povytažení stáčejí a jak mi příze na vřetánku rychle přibývá. Za hodinu se mi hlava totálně vyčistí, stres se vyplaví, jakoby ho zvlněná vlna odnesla někam pryč. A večer pak z toho malého klubíčka upletu kousek vesty pro dceru a mám radost, že i ona má radost.

K Vánocům jsem si přála několik knih a Ježíšek byl hodný a některé mi přinesl. Vzal to přes Amazone a daroval mi knihu START SPINNING. Mám z ní dvojí užitek - informace k předení po ruce a opáčko angličtiny, která se mi už začíná vytrácet z hlavy. A hned úvod téhle knížky mě pohladil. Ne, nejsem zas tak úplně praštěná. Anebo je nás na světě víc.


Pokusím se o volný překlad.

Proč příst?

Proč je právě tohle starobylé řemeslo, jakým je předení, tolik přitažlivé? Vždyť my v dnešní době nepotřebujeme příst, abychom se oblékli. V nákupních centrech jenom na skok od nás najdeme oblečení všech zemí světa podle našeho přání a výběru. Nemusíme podnikat tu dlouhou cestu od ovcí až po spředené vlákno. Tak proč se tedy vracíme k předení? Napadne nás hned několik důvodů.
   Předení je dovednost, která nás spojuje s minulostí. Setkáváme se s ním v mnoha příbězích, legendách i pohádkách. Pavoučí žena darovala předení indiánům Navajo. V řecké mytologii Arachne vyzvala bohyní Athenu k soutěži v předení (můj poznatek je, že ve tkaní). Potom tu byly tři bohyně osudu - Moiry, které spřádaly nitě osudu. Jako děti jsme usínali s pohádkou O spící krasavici (u nás Šípková Růženka), která se píchla o vřetánko než usnula, nebo o Rumplcimprcamplovi, který uměl spříst slámu ve zlato. (v našich českých pohádkách i v beletrii bychom našli určitě další příběhy - napadá mě Zlatý kolovrat, Tři přadleny, babička B. Němcové chodila ráda na přástky, ...)
    Dnes nepotřebujeme spřádat naši vlastní vlnu, ale nádherné na tom je, že můžeme. A když to uděláme, otevře se nám nový svět. Můžeme si vybírat materiál. Je libo vlnu, hedvábí nebo mohér? A jaký druh vlny - jemné Merino nebo pevný Linkoln? A co třeba len či bavlna nebo úplně nové materiály, jakými jsou sójové hedvábí nebo bambusové vlákno? Můžeme upříst přízi tenkou nebo silnou, jemnou či hrubou. Můžeme upříst přízi jen z jednoho vlákna nebo spříst dohromady více vláken. Materiál můžeme barvit před jeho spředením nebo obarvíme hotovou přízi. Můžeme si upříst přízi podle našich snů  a přání.
   Předení je jednoduchý proces - povytáhnout vlákna a zkroutit je. To je všechno - velmi jednoduchý proces s obrovskými možnostmi variací. Stačí chmýří česance, vřetánko nebo kolovrátek a trpělivost. (Casey, Maggie: Start spinning, Interweave 2008, str.5)

Co k tomu dodat? Tímhle úvodem je už všechno řečeno a mně se otevřel další svět možností, jak zaměstnat ruce a mysl a potěšit svou dušičku a snad i duše jiných.                      

Žádné komentáře:

Okomentovat