pondělí 27. června 2011

Sbližujeme se

Naše holky Kazi a Teta už zjistily jisté výhody kamarádění s námi. Sem tam jim někdo přinese jablíčko, někdy tvrdou ňamku, co tak pěkně křupe mezi zuby a žbluňká v bříšku. Taky seno není k zahození. Celý den tráva, to se člověku, totiž ovci, přejí. A tak už nás tolik neprohání po ladech, jen nás zblejsknou, už si to poslušně cupitají do své ovčárny, způsobně se nechají uzavřít a očekávají laskavé slovo a hlavně už výše zmíněnou odměnu.

Kazi a Teta

Teta

Kazi

Pan Koc jim trochu závidí. Pak si ale uvědomí, že seno nebo suchý chleba nerad a jde dovádět na půdu.


Doma nám zatím uschnula chlupatá nadílka z ovčích hřbetů. Vypadá docela k světu, ale teď přichází na řadu podle mě nejtěžší část operace- česání nebo také kramplování. Měli jsme štěstí. Dcera se potkala s kamarádkou, daly řeč a ejhle. Kamarádka vlastní bubnovou česačku a právě má také vypůjčený kolovrátek. A tak se jeden jejich den o víkendu proměnil v tvořivou dílnu a polovina naší vyprané vlny je zpracovaná.


Na té druhé polovině si smlsnu já, taky si chci něco užít. Zatím se snažím jen hřebenem, který jsme koupili naší Betynce, ale ona ho tvrdošíjně s vyceněnými zuby a varovným ňafáním odmítala. Vida, jak se teď šikne.

Žádné komentáře:

Okomentovat