čtvrtek 30. června 2011

Senoseč

Červen je doba senoseče. Kromě zemědělců a chovatelů býložravých zvířátek už to asi všichni ostatní lidé nevnímají. Každý, kdo má travnatý pozemek, totiž seče permanentně, sezóna mu začíná brzy zjara a končí na podzim. I z tohoto důvodu přibyly mezi naše zvířátka ovce. Dříve nás trávy zbavovali králíci. V našem kraji komárů jsme jim ale nemohli zajistit dožití vyššího věku a nízkou úmrtnost. Když poslední králík Bedřich odešel do věčných pastvišť, vyvstal problém, kam s ní - tedy s hromadou trávy. Mrzelo mě, že s příchod sekačky znamenal odchod mnoha živočichů z naší zahrady. Také rostlin. Kopretiny, hvozdíky, zvonky, kohoutky, všechny tyhle rostliny potřebují čas, aby vykvetly. Zahradní sekačka ale čas poskytovat nechce. Nutí vás vyjíždět častěji, než byste považovali za nutné, protože tak to má být.
Letos to tak u nás nebylo. Sekačka směla jen tam, kde potřebujeme denně chodit. Zbytek zahrady se stal rájem květin a zvířátek. Do naší zahrady se vrátil život.

Spousta slepýšů, ještěrky, žabky. Hlemýždi opustili záhony a raději se skryli ve vysoké trávě. Včely, čmeláci, motýli a další hmyz ocenili květiny, kterých zatím nebylo moc. Doufám ale, že se stačily vysemenit, a příští rok jich bude víc.

Nová rakouská kosa pak jen svištěla. Je to úplně jiný a uklidňující zvuk, než když jste nuceni poslouchat motorovou kosu od sousedů celý víkend. I seno suším ráda. Docela jsme vystihli počasí a už je pod střechou.

Krok nám vydatně pomáhal. Navečer s námi kopil, pomáhal nosit hrábě a ráno za nás některé kopy i rozházel. Prostě si to užíval. Ještě že psi trávu nežerou :-D.

Žádné komentáře:

Okomentovat