čtvrtek 30. června 2011

Štěněčí starosti

čistota? co je to?

Nedělala jsem si iluze, že by bylo všechno tak krásné a ideální. Štěňata už jsme měli a starosti s nimi byly vždycky. Jsou to přece jen miminka, i když chlupatá. Dokud se Krok rozkoukával, bylo všechno v pohodě. První komplikace přišla s podáním odčervovacího prostředku.

Už jsem tu jednou psala o mém vztahu k cizopasníkům. Neštítím se pavouků a jiné havěti, držela jsem ruce různé hady, varany, žáby a jiná celkem milá stvoření. Cizopasníci ve mně ale vyvolávají nepřekonatelný odpor. Tak i ten jsem musela se sebráním všech sil překonat. Netušila jsem, co všechno může skrývat jedno malé štěněčí bříško. Sobotní oběd, i když si na kachničce dal manžel jako vždy záležet a byla skvělá, mi opravdu nechutnal.

chci na terasu

Sotva byl jeden problém vyčištěn a zlikvidován, štěně se stačilo rozkoukat po svém novém teritoriu a začalo si vybojovávat své pozice. Všem našim zvířátkům se děsně zamlouvá naše terasa. Nedivím se. Je krytá, včleněná do domu, takže je tam závětří. Nebyla bych proti, kdyby ... Dlažba se tam dost špatně udržuje, občas tam suším prádlo a mám ji vyhrazenou hlavně pro kytky. Pro Kročka je tam ale tolik lákadel! Ty voňavé botky, dlouhé tkaničky, všelijaké věcičky na hraní. Nedalo se nic dělat, vchod do terasy byl zahražen drátěnkou. Vstup zakázán! Kroku. Co je to ale pro chytrého pejska. V noci si trochu poplakal a po ránu, když už na to pěkně viděl, se pustil do díla. Drátěnka se vším, co ji udržovalo na místě, letěla ze schodů a cesta byla volná. První přišly na řadu zapovězené boty. To si panička pohraje, až bude hledat, která ke které patří. Potom bylo třeba vykonat potřebu, když to na jednoho přijde. A nakonec? Z toho všeho je jeden tak unavený! Na co si lehnout? Tady visí něco voňavého, je to cítit po paničce, ta je na mě hodná.
A tak jsem ho ráno našla. Spokojeného, rozvaleného na mém nejlepším svetru a ručně malovaném tričku od Kajky (šikovná tvořilka Karla Hátleová). Přátelsky vrtěl ocáskem na přivítanou - To je dost, že už jste vstali!
Měl štěstí, že tu potřebu vykonal o kus dál v rohu a moje svršky to jakž takž přestály. No, všechno zlé je k něčemu dobré, řekla jsem si. Znovu jsem vyprala a vydrbala savem celou terasu. Stejně už to po zimě potřebovala.

ten nový obojek děsně šimrá

Ale jinak je to zlatíčko! Včera s námi ušel tak dlouhou procházku. Slušně se učí chodit na vodítku, už se tak necuká. A když jde na volno, drží se věrně u něčí nohy. Zastavím se, posadí se těsně vedle mě. Nemusím ho nic takového učit. Umí to přirozeně. Stejně tak přiběhnout na zavolání. A když na vás vrhne svůj modrooký štěněčí pohled, všechny lumpárny jsou rázem odpuštěny.

A Šárko, už umím aportovat! Náramně mě to baví. Zvlášť když si na konci, když přinesu ten nesmysl, múžu kousnout paničce do ruky a ona mě přitom drbe na břiše.

do schodů to dá práci

Na rybníku Purkráb bylo tak krásně. Barvy odcházející zimy se mísily s barvami příchozího jara. Voda podél celého břehu byla žlutě zbarvená pylem a sluníčko pouštělo prasátka do Krokových modrých očí.

pyl

rybník Purkráb

Žádné komentáře:

Okomentovat