čtvrtek 30. června 2011

Zavalena vlnou

V návalu hladu po předení a z nedostatku materálu k této zábavné činnosti jsem před časem přepadala chovatele ovcí po celém okolí, zda by nedarovali vlnu. Celkem ochotně souhlasili, protože se většinou potýkali s Nerudovským "Kam s ním?", rozuměj s ovčím rounem (ne slamníkem). S tímto cenným materiálem se většinou zachází tak, že končí někde na skládce, v lepším případě jako tepelná izolaze při zateplování podkroví. To by tedy bylo, vlny budu mít dost, mnula jsem si ruce. Vyzkouším si alespoň různé experimenty a nebude mi tolik líto, když se nepovedou.Nějak jsem si při tom plánování neuvědomila, že ovce se stříhají zjara v určitý čas.

První velký pytel velmi nevoňavé vlněné hmoty, promíchané s různorodým materiálem, mi "jemně" naznačil, že to nebude až taková legrace. Začala jsem z něj pomalu po částech odebírat kusy rouna, trpělivě je přebírat, vybírat z něj nečistoty a prát a prát a prát. Pytel vypadal, jako by z něj nic neubylo, a už se hlásil další chovatel. Jela jsem si pro vlnu s nadšením, že tentokrát to jistě bude lepší. Dokud měly ovečky kožich na sobě, tak asi bylo. Pohybovaly se volně ve velkém výběhu a neměly šanci se v něčem vyválet. Střihač jim kožíšky pěkně oddělil od kůže a pak... Srdce mi krvácelo, když jsem se musela vzdát krásné vlny, která se vyválela v drti plev a rostlinných zbytků nejvíce. Nakonec jsem si ale alespoň něco vybrala s vědomím, že to zase bude pěkné přebírání. Poslední slíbené rouno už jsem si ohlídala a střiže se přímo zúčastnila. Zvenčí vypadá tenhle kožíšek velmi špinavě, ale uvnitř je krásný. Snad se mi ho podaří vyprat. A tak, co se týká čistoty, nejlíp dopadla vlna z našich valašek, kterou jsme si ostříhali sami na starém koberci a od začátku si ohlídali, aby byla čistá.
Každá zkušenost se ale cení. Mám teď vlnu různé kvality z několika různých druhů ovcí. Kromě toho, že se liší silou vlákna, je také různě barevná - odstíny přírodně bílé, šedé a černé a také hnědé. Nejjemnější se mi zdá ta nejvíc špinavá.

vlna

praní

Na praní jsem používala velmi vlažnou vodu bez saponátu. Odmočenou špínu jsem pak použila na zálivku kytiček a zeleniny.

sušení

Sušení bylo zdlouhavé. Tak tohle je zatím první vypraný pytel. Další ještě čekají. Uf!

4 komentáře:

  1. Až to všechno vypereš, usušíš tak bude zima a ty jako správná "ovčí babička" začneš tvořit ty nádhery. Už se těším na to, co z toho všechno vyrobíš.

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den,
    moc pěkně se Váš blog čte a moc mě inspiruje, jednou v budoucnu bych se chtěla taky pouštět do podobných velkých pracích a barvicích akcí. Teď mám možnost dostat trošku vlny na vyzkoušení, co všechno praní obnáší. Máte o tom prosím už nějaký podrobnější článek? Nebo mohla bych se zeptat, jak to děláte vy? Vím, že je to poměrně náročné a každý na to má svůj systém.... Potřebovala bych nějaký osvědčený návod, něco do začátku. Moc děkuji!

    Kristýna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kristýno, ono hodně záleží na tom, o jakou vlnu jde. Předpokládám, že to bude vlna od někoho z chovu, pak by mohla vydržet i méně opatrné zacházení. Zjara nebo v létě ráda používám tento způsob praní "za studena". Praní vlny vlastně znamená odmáčení špíny v několika lázních. Vodu vždycky sliju a dám znovu čistou stejné teploty. V žádném případě se vlna nesmí třít, zaplstila by se. Může se dát i horká voda se saponátem, třeba s jarem, ale pak čekám, až zchladne a další lázeň zase musí mít stejnou teplotu, nemůžu už dát znovu horkou. Že není surová vlna po vyprání zcela čistá, nevadí. Poslední špína pustí po spředení.

      Vymazat
  3. Ano, máte pravdu, chci zachránit vlnu, kterou pán po střiži vyhazuje, protože má jen pár oveček a tak ji ani nedává do výkupu. Předpokládám, že bude hodně znečištěná, ale vyzkouším prát za studena, třeba s trochou šamponu nebo octa a uvidíme, co se stane. Děkuji za rady, snad se mi bude dařit.

    OdpovědětVymazat