sobota 9. července 2011

Příliš mnoho třešní


Manžel moc rád vysazuje stromy. Každoročně se opakuje stejný scénář. Zakoupí se krásný stromek, který zaručeně musíme mít, a pak se s ním chodí po naší rozlehlé, ale docela zarostlé zahradě a hledá se pro něj místo. Stromky vysazené jako první jsou už zatím dospělé, narostlé do výšky i šířky. Staré švestky, které tu vysadili dřívější majitelé, nahradily kromě jabloní, broskvoní a slivoní i tři vzrostlé ořešáky a pět třešní. Třešně naštěstí dozrávají postupně, každý strom je jiná odrůda. I tak je jich ale tolik, že uživí rodinu i celé houfy ptáků, kteří se k nám poránu na ně slétají. Je to krásné ranní probuzení s ptačí písničkou. Na stromech můžeme pozorovat malé sýkorky, kosy, špačky, drozdy, sojky, strakapoudy, straky a snad nejkrásnější žlutě zbarvenou žluvu. Ta nám také zazpívá tu nejkrásnější písničku, ale je velmi plachá. Pokoušela jsem se všechny tyhle ptačí hosty vyfotit, ale na všech fotkách jsou jen třešně. Ptáčci jsou velmi ostražití a nalétávají na strom z opačné strany. Zato drzá veverka, které třešně také chutnají, se ochotně vyfotit nechala.


Zavařování mě moc nebaví, protože o kompoty pak není velký zájem. Ale letos nám Ježíšek přinesl dřevěný soudek, který by mohl pomoci s touhle horou ovoce. Zkusili jsme třešně moštovat. Dalo to dost práce, třešně se musely odpeckovat, protože jinak zůstávaly v lisu celé. Ale celá ta námaha stála za to. Mošt je moc chutný a osvěžující.



Všechno to červené kolem moštování mě samozřejmě postrčilo k dalším experimentům s barvením vlny. Sebrala jsem všechny zbytky, co jsem ještě měla po domě a povařila je v odvaru z podrcených třešní, které zbyly po moštování. Nejkrásněji se obarvil len, to je skutečně nádherná barva, kterou si ještě určitě zopakuji. Vlna chytla také pěkně, ale barevný odstín je opět světlejší než u lnu.

  



Žádné komentáře:

Okomentovat