čtvrtek 25. srpna 2011

Ještě jednou Šumava aneb úhel pohledu

pohled z Klostermannovy vyhlídky

I když právě v téhle chvíli utichl mediální ruch i emoce kolem šumavského kůrovce, já chci své poslední šumavské zastavení věnovat také jemu.
Kromě příjemné dovolené, strávené aktivním pohybem v přírodě, nás na Šumavu vedla také touha vidět všechno na vlastní oči a udělat si vlastní úsudek. Auto jsme nechali zaparkované a prošli jsme lán Šumavy na čeké i německé straně pouze po vlastních nohou.
Viděli jsme překrásná místa, nezáleží, na které straně hranice se nacházela. Dokonce ani nezáleželo na tom, jestli si tam už brouček zařádil nebo ne. Viděli jsme také místa, kde se člověk snažil broučkovo řádění zamezit. A věru nevím, čí řádění je pro přírodu horší.

Tenhle obrázek můžete vidět, když překročíte česko německou hranici. Každý to bude asi vnímat jinak. Někdo řekne: "To je ale hrůza, celý les je zničený!" (zvlášť, když si navíc ten les ještě i pamatuje, jak rostl, voněl a šuměl)
Jiný člověk nebude koukat na suché staré dřevo, které tu stejně nemůže být věčně, od toho probíhají v přírodě koloběhy života a smrti, a spatří místo růžově rozkvetlé a zarůstající mladými stromky.


Na německé straně v národním parku Bavorský les jsme se také převědčili o tom, co to znamená NECHAT LEŽET. 

v Bavorském lese

A jsme zase u úhlu pohledu. Pořádkumilovná duše vidí strašlivou změť zničeného dřeva. Jiná duše vidí už docela vzrostlou zeleň, která časem tu změť přeroste, bude z ní čerpat živiny a stane se mocným lesem, který tu ale nebude mít vyhrazené místo navěky. Bude se o něj muset prát (nejen s kůrovcem, také s nepřízní počasí a.... s člověkem).
Podobný obrázek jsme pak viděli všude tam, kde stromy polámala vichřice nebo napadl kůrovec. Na zetlelém mrtvém dřevu začaly všude hodovat houby. U pat suchých pahýlů, které trčí vzhůru jako varovné prsty, vyrůstají ve skupinkách nové stromečky - smrčky i listnáče. V Bavorsku jsme viděli hodně jedliček a buků, ale je mi jasné, že výskyt druhů je daný prostředím a jeho klimatem.
Tohle všechno ovšem z vrtulníku nebo z dálky těžko uvidíte (úhel pohledu).

za každý mrtvý strom vyrůstá nový stromek
nový život se umí uchytit a prát se o své místo na slunci

Zkuste si takto vypěstovat z pařezu stromek. Vsadím se, že to nedokážete. Příroda to umí.

Cestou do Modravy jsme se dohadovali, o jaké místo se to vlastně lidé přou. Ostrůvků suchých smrků jsme viděli hodně a stále víc nám připadalo, že mediální show kolem Ptačího potoka je jen zástupný problém - demonstrace názorů. Neumím si představit, jaký vliv by mělo mít pokácení nebo nepokácení jednoho místa z mnoha dalších. V objemu napadených stromů mi stejně hloupé připadalo utrácení peněz za loupání stromů nastojato. V Modravě jsme si potom znovu potvrdili, jak zkreslené informace média podávají. Vlastně se tomu už ani nedivím. Každé z nich má nějakého vlastníka - známého známých. A jakou reportáž může sestavit nastrojená a navoněná Barbína s kameramanem Kenem v roli mladé reportérky z města? Kolik lesů spolu asi prochodili a kolik literatury nastudovali, aby jejich reportáž mohla být objektivní?

Zatím jsem ukázala obrázky lesa, poničeného vlivy přírody. Nad tábořištěm, kde jsme nocovali, se o jejich záchranu snažil člověk. Nenechal tu téměř nic. Všechno dřevo pryč, větve uprostřed národního parku spálené, zem rozrytá pásy techniky. Co udělá s tímhle vrchem, který těsně sousedí s Perlou Šumavy , eroze?





"To se jí to mluví, když tu nemusí žít", slyším z povzdálí. Já ale také žiju v chráněné krajinné oblasti se všemi omezeními, které to přináší. Ještě si dobře vzpomínám, kolik změn jsme museli udělat v projektu domu, než nám byl schválen, aby nerušil ráz krajiny. Trvalo to rok, než jsme získali povolení. Pokud si ale zvyknete na určitá pravidla chování, jste za to odměněni. Můžete žít a vychovávat své děti v čistém životním prostředí. Taky vím, že mnoha lidem v okolí tahle ochrana vadí. Berou ji jako zásah do svých osobních svobod a dál se chovají jako čuňata.

Dovolím si teď jeden vlastní postřeh. Když lesy v Tatrách na Slovensku smetla vichřice, rozkvetly následující rok celé růžově. Způsobila to rostlina, kterou jsem tady na Šumavě pozorovala také všude tam, kde byly stromy zničené. Nejsem botanik, ale myslí, že je to vrbka. U nás doma v lesích ji také vídám. Hádejte, kde. Přesně tam, kde se kácelo a zůstala mýtina. Není to zvláštní? Příroda si hojí své rány u všech tří případů stejně. Nedělá rozdíl.



Lidé na Šumavě by se měli přestat bát, že k nim kvůli kůrovci přestanou jezdit turisté. Možná naopak. My tam přece kvůli němu přijeli. Šumava bude dál krásná, pokud si ji budeme chránit. Chránit před sebou samým, kvůli žádnému jinému nebezpečí chráněné oblasti, rezervace a národní parky nevznikají. To člověk je největší škůdce. Ano, na Šumavě řádí kůrovec. Ale také tam díky ochraně kvetou nádherné rostliny, které jinde vidět nemůžeme. Díky ochraně tam teče průzračná čistá voda v úžasných potůčcích a říčkách. Díky ochraně tam lidé mohou dýchat voňavý čistý vzduch, pěstovat zdravé a neznečištěné potraviny. Díky ochraně je Šumava jedno z nejkrásnějších míst, které jsem mohla vidět. Važme si toho. Těhle míst už v naší zemi mnoho nezbývá.



hořec panonský - viděla jsem ho poprvé v životě a hned celou louku


Můžete se mnou souhlasit i nesouhlasit. Můžete si ťukat na čelo i pokyvovat hlavou. Můžete se rozhořčit nebo být nevšímaví. Můžete. Máte na to právo. Tohle je jen názor jednoho lidského červíčka, který cosi spatřil z okna vesmírného rychlíku (podobně, jako jiní červíčci) a ze svého úhlu pohledu to vidí takto.

Další naše obrázky Šumavy můžete vidět tady.

Žádné komentáře:

Okomentovat