úterý 30. srpna 2011

Malé povídání o ovečkách


Někdy se mi dostanou do ruky knihy bez mého předchozího cíleného výběru, ve kterých nacházím informace, co spolu nějakým způsobem souvisejí. Přihodilo se mi to zrovna teď. S pozdním létem jsem přemýšlela o tom, jak vyřešit naši zahradu. Stále nejsem spokojená a chtěla bych ji předělat. Jedna z knih, do které jsem nahlédla, mě ale zanesla úplně jiným směrem. Byla to knížka o permakultuře (tj. volně přeloženo trvale udržitelné hospodaření). Při čtení kapitol této knihy jsem si jednak utvrdila svůj pohled na lesní hospodaření u nás (viz jeste-jednou-sumava) a za druhé jsem byla nucená zamyslet se nad svým vlastním zahradnickým snažením a jeho bídnými výsledky. V jedné kapitolce jsem si také přečetla, jak hospodář využívá zvířata k přípravě pozemku k osetí. Prasata např. zem poryjí a zbaví škůdců podobně, jako domácí ptactvo. Zároveň zem pohnojí.
Pár dnů nato jsem vzala do ruky knížku s úplně odlišným tématem - Zapomenutá řemesla. Hledala jsem informace o předení, ale našla také informace o chovu domácích zvířat a v souvislosti s tím o zvyklostech našich předků. A ejhle! Využívání zvířat při pěstování plodin, které popisuje Sepp Holzer ve své knize o permakultuře, dělali naši předkové docela běžně, dokonce i za úplatu. Naše civilizace už ale jejich fígle, které provozovali, aby si alespoň trochu ulehčili dřinu, zapomněla. Škoda, protože pak objevujeme něco dávno objevené.

Přenesme se teď spolu v čase proti směru hodinových ručiček do doby, kdy prý na vesnici bývala stáda ovcí, která čítala i tisíc kusů. Dnes nevíme, co s trávou a senem. V té době, připočteme-li ještě také další dobytek, bylo o potravu pro zvířata nouze. Největší příjem potravy mívala zvířata právě z pastvy. Půda ale byla cenná, pěstovaly se na ní zemědělské plodiny. Tak se zvířata vyháněla do nepřístupných a málo úrodných míst, pásla se na mezích, úhorech, odkud vypásávala plevel, zaháněla se do lesíků. Pasení dobytka míval na starosti obecní pastýř. Byla to služba placená, k ní byl i byt a naturálie. Za to ale pastýř musel dodržovat řadu přísných předpisů, které zamezovaly ztrátám nebo šíření chorob. Mnoho z těch předpisů souviselo i s pověrami. V různých oblastech se dodržovaly místní rituály od kropení dobytka svěcenou vodou, zaříkávání, až po určení doby vyhánění na pastvu. Naše ovečky se pasou většinou ráno a večer. Přes den je jim horko a otravuje je hmyz (to byste koukali, jak umí střečkovat - skákat jako šílené, když je otravuje ovád). Pastýř v minulosti vyháněl na pastvu také dvakrát denně, ráno a večer. Když bylo po sklizni obilí, zaplatil hospodář pastýři, aby zahnal ovce do strniště. Ty pole pošlapaly, zválely a také pohnojily. Pomohly tak pole připravit pro další setbu. Pastýř v té době býval také cosi, jako je dnes veterinář, a stávalo se, že byl požádán o pomoc i u nemocných lidí.

Uplynula staletí, početná stáda ovcí se smrskla na stádečka. Služby těchto milých tvorů přestaly lidstvo zajímat. Spolu s tím většina lidí zapomněla, jaký přínos a užitek jim soužití s ovcemi dávalo. Chci věřit, že se nám paměť zase vrátí.


Zajímá-li vás permakultura, pak navštivte tránky Seppa Holzera - Der Krameterhof    v angličtině nebo němčině nebo české stránky Ekozahrady

Zdroj: Holzer, Sepp: Zahrada k nakousnutí
          Janotka, M., Linhart, K.: Zapomenutá řemesla


8 komentářů:

  1. Velmi zajímavé čtení.Obávám se,že tím směrem,kterým se lidstvo ubírá,se jednou k těmto kořenům bude muset vrátit.

    OdpovědětVymazat
  2. Já už ten návrat trénuju :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Wonderful photos, beautiful creatures these sheep!

    OdpovědětVymazat
  4. Aspoň budeš ve výhodě,že jo.

    OdpovědětVymazat
  5. Také mám rázně nakročeno do minulosti

    OdpovědětVymazat
  6. Jen aby nás realita zase pěkně zezadu nenakopla a nenasměrovala úplně jinam :-(

    OdpovědětVymazat
  7. Myslím,že se mi předevčírem stalo. Proto ještě o fous rychlejší útěk hodně daleko dozadu. Tedy co se způsobu žití a získávání živobytí týká. Ještě jeden kopanec a hážu si korunou, zda cesta na kanadský konzulát a jedu jinde od nuly a nebo do nebytí.

    OdpovědětVymazat
  8. Zatnout zuby a vydržet! Ať tu v tom Kocourkově, proboha! zůstane taky někdo normální! Přeju pevný nervy a výdrž, ať je v Novém roce líp. Věřím v lepší časy!

    OdpovědětVymazat