úterý 30. srpna 2011

Malé povídání o ovečkách


Někdy se mi dostanou do ruky knihy bez mého předchozího cíleného výběru, ve kterých nacházím informace, co spolu nějakým způsobem souvisejí. Přihodilo se mi to zrovna teď. S pozdním létem jsem přemýšlela o tom, jak vyřešit naši zahradu. Stále nejsem spokojená a chtěla bych ji předělat. Jedna z knih, do které jsem nahlédla, mě ale zanesla úplně jiným směrem. Byla to knížka o permakultuře (tj. volně přeloženo trvale udržitelné hospodaření). Při čtení kapitol této knihy jsem si jednak utvrdila svůj pohled na lesní hospodaření u nás (viz jeste-jednou-sumava) a za druhé jsem byla nucená zamyslet se nad svým vlastním zahradnickým snažením a jeho bídnými výsledky. V jedné kapitolce jsem si také přečetla, jak hospodář využívá zvířata k přípravě pozemku k osetí. Prasata např. zem poryjí a zbaví škůdců podobně, jako domácí ptactvo. Zároveň zem pohnojí.
Pár dnů nato jsem vzala do ruky knížku s úplně odlišným tématem - Zapomenutá řemesla. Hledala jsem informace o předení, ale našla také informace o chovu domácích zvířat a v souvislosti s tím o zvyklostech našich předků. A ejhle! Využívání zvířat při pěstování plodin, které popisuje Sepp Holzer ve své knize o permakultuře, dělali naši předkové docela běžně, dokonce i za úplatu. Naše civilizace už ale jejich fígle, které provozovali, aby si alespoň trochu ulehčili dřinu, zapomněla. Škoda, protože pak objevujeme něco dávno objevené.

Přenesme se teď spolu v čase proti směru hodinových ručiček do doby, kdy prý na vesnici bývala stáda ovcí, která čítala i tisíc kusů. Dnes nevíme, co s trávou a senem. V té době, připočteme-li ještě také další dobytek, bylo o potravu pro zvířata nouze. Největší příjem potravy mívala zvířata právě z pastvy. Půda ale byla cenná, pěstovaly se na ní zemědělské plodiny. Tak se zvířata vyháněla do nepřístupných a málo úrodných míst, pásla se na mezích, úhorech, odkud vypásávala plevel, zaháněla se do lesíků. Pasení dobytka míval na starosti obecní pastýř. Byla to služba placená, k ní byl i byt a naturálie. Za to ale pastýř musel dodržovat řadu přísných předpisů, které zamezovaly ztrátám nebo šíření chorob. Mnoho z těch předpisů souviselo i s pověrami. V různých oblastech se dodržovaly místní rituály od kropení dobytka svěcenou vodou, zaříkávání, až po určení doby vyhánění na pastvu. Naše ovečky se pasou většinou ráno a večer. Přes den je jim horko a otravuje je hmyz (to byste koukali, jak umí střečkovat - skákat jako šílené, když je otravuje ovád). Pastýř v minulosti vyháněl na pastvu také dvakrát denně, ráno a večer. Když bylo po sklizni obilí, zaplatil hospodář pastýři, aby zahnal ovce do strniště. Ty pole pošlapaly, zválely a také pohnojily. Pomohly tak pole připravit pro další setbu. Pastýř v té době býval také cosi, jako je dnes veterinář, a stávalo se, že byl požádán o pomoc i u nemocných lidí.

Uplynula staletí, početná stáda ovcí se smrskla na stádečka. Služby těchto milých tvorů přestaly lidstvo zajímat. Spolu s tím většina lidí zapomněla, jaký přínos a užitek jim soužití s ovcemi dávalo. Chci věřit, že se nám paměť zase vrátí.


Zajímá-li vás permakultura, pak navštivte tránky Seppa Holzera - Der Krameterhof    v angličtině nebo němčině nebo české stránky Ekozahrady

Zdroj: Holzer, Sepp: Zahrada k nakousnutí
          Janotka, M., Linhart, K.: Zapomenutá řemesla