úterý 2. srpna 2011

Stará řeka


Máme rádi přírodu. Přestěhovali jsme se na venkov co nejblíže přírodě, obklopujeme se zvířátky a téměř denně směřují naše kroky do přírody, abychom tam načerpali vnitřní pohodu. Také naše dovolené se odehrávají převážně v přírodě. Skoro každý rok se vydáváme v kanoích po některé z řek, několik hodin pádlujeme krajinou, kterou vytvořila voda, a navečer pak ztuhlé tělo protáhneme při pěší túře po okolí.

Letos to bylo jen krátce. Naše nové štěně i další okolnosti  nám dovolily pustit se na vodu jen na dva dny. A tak padla volba na naši starou dobrou Lužnici.


Občas si představuji, jak asi vypadala krajina kolem předtím, než sem vtrhnul člověk. Historické prameny i zbytky území, která jsou dnes chráněná, mi při těhle představách pomáhají. Bažiny, mokřiny, pištící hmyz, vlhké lužní lesy. Nebyl to les, jak ho známe z nynějška - smrky nebo borovice, vysazované v pravidelných řadách. Řeka Lužnice má alespoň na začátku tu kouzelnou moc přenést vás z civilizace do čisté přírody a lidská ruka se připomene jen občas.
První pěkný úsek začíná v Suchdole nad Lužnicí a končí před nebezpečným jezem Pilařem. Koryto řeky se kroutí krajinou a voda dost rychle proudí. Spadané stromy vytváří viditelné i skryté překážky, které si vyžadují stálou pozornost. Přála bych si fotoaparát v podobě brýlí, který by dokázal zachytit všechny ty krásné vjemy, protože jinak se fotit moc nedá - není čas. Pokud si nechcete prohlížet křoviny zblízka nebo zůstat viset na některé větvi, zatímco loď pod vámi ujíždí po proudu dál, musíte držet pádlo v ruce.
Ještě rychlejší jsou říční meandry za Majdalenou. Řeka se najednou zúží a někdy vám okolní křoviny ponechají jen tunýlek široký právě tak pro loď, rychlý a samou zatáčku, a vy nevíte, co se za ní skrývá za překážku a na kterou stranu se vlastně voda stočí. Ani tady není čas na momentky. Škoda, protože právě takto si představuji, že mohla řeka kdysi vypadat všude.
Ani se nenadějeme a jsme na rozvodí. Tady se řeka Lužnice dělí do dvou koryt. Vlevo pokračuje původní řeka a vpravo kanál, který vybudoval Jakub Krčín z Jelčan - Nová řeka. Je to jedno z obrovských vodních děl, které navždy změnilo ráz původní krajiny. Po povodních 2002 se začalo rozvodí modernizovat a byloy tu vybudovány velké výpustě, kterými se dají regulovat toky obou koryt.


rozvodí

Pohled dozadu je zároveň rozloučení s civilizací, protože teď nadlouho vplujeme do rezervace Stará řeka.


široké koryto pod jezem se zužuje do úzké vodní cesty



původní lesy mohly vypadat i takto

Pařezy připomínají, že koryto se čas od času čistí od spadaných stromů i v rezervaci. 

Jako z pohádky - pokroucené kořeny stromů drží břeh řeky a ve vlhku se daří houbám

občas je nutné překonat i velkou překážku - přelez nebo podlez, voda nepočká, rozhodni se rychle

A jsme zpět mezi lidmi - starobylý most ve Hlině focený zpod mostu nového

za Hlinou  voda opět protéká loukami lemovaná křovinami a rákosím

voda už je ale líná, chvíli máte pocit, jakoby se tok řeky obrátil zpět proti proudu

to proto, že vtéká do rybníku Rožmberk; vítr fouká vždy proti a vy máte pocit, že stojíte na místě. Impozantní plocha.

Jakmile se dostanete na Rožmberk, jste totálně zpět v civilizaci. Nejprve je nutné ho celý přepádlovat. Je to nekonečná dálka a vy máte před sebou nejprve malý bílý bod velikost špendlíkové hlavičky, který se postupně zvětšuje, až rozpoznáte obrysy domku na hrázi. Počasí nám tentokrát přálo, nefoukal moc vítr. Jednou jsem na Rožmberku zažila pomalu půlmetrové vlny a tenkrát mi z té nekonečné námahy bylo až do breku. Za hrází je koryto Lužnice už regulované, z obou stran jejích břehů ústí do vody různé trubky s přítoky nevábně vonící tekutiny, často je přerušené jezy. Z okolí pronikají zvuky aut a různých přístrojů, které si člověk vymyslel k usnadnění práce. Romantických pohledů už je jen málo. Těsně před Veselím byl tenhle poslední.

3 komentáře:

  1. Beautiful ride on your river! Thank you! Such lovely photographs!

    OdpovědětVymazat
  2. No vubec nevim jak je to mozne ze jsem nevedela ze mas jeste jeden blog.Mam teda co cist ,dovolena i kdyz jenom dvoudenni byla urcite hezka .Kdyz jsem videla nektere fotky tak jsem si hned vzpomela na film Cesta do praveku.

    OdpovědětVymazat
  3. Elli, jsem ráda, žes mě našla. Nějak jsem potřebovala ještě vyzkoušet něco jiného a v Paličkománii si udělat pořádek.
    Naše cesta byla spíš "cestou pryč z civilizace" ,ale stejně jsme jí unikli jen na chvilku.

    OdpovědětVymazat