neděle 28. srpna 2011

Ze Země živitelky

valašky v expozici domácích zvířat

výstavní beran, vyzařoval z něj respekt
Na výstavu do Českých Budějovic jezdíme každý rok a každý za jiným cílem. Já kvůli kytičkám - tedy zkrášlení okolí našeho domu, manžel kvůli zajímavé nabídce všeho možného nářadí, stavebnin, atd. - tedy údržbě domu. V posledních letech tam jezdíme celá rodina i kvůli zvířátkům. Tady jsme se poprvé rozhodovali, jaké ovce si pořídíme. Odsud jsme si také včera přivezli nový důležitý přírůstek do našeho pidistádečka. Na berana jsme si museli právě kvůli výstavě počkat.

Protože se v minulosti zachovalo jen málo kusů valašek, snaží se v současnosti jejich chovatelé o rozšíření tohoto plemene cíleným šlechtěním. Existuje několik chovných linií. Mají poetická jména - třeba Juráš, Portáš nebo Ondráš. (zdroj: Původní valaška) Aby naše holky nedostaly za ženicha třeba bráchu nebo jiného příbuzného, museli jsme si počkat na beránka z jiné chovné linie.
Před aukcí, na které se berani oceňovali ( hodnotila se např.jejich váha, zuby, kvalita vlny, celkový vzhled), jsme pozorovali neklidné beránky v ohradě a odhadovali, který že bude ten náš. Někteří z nich vypadali mile a moc se nám líbili, jeden z nich se stavěl dost bojovně, toho bych se i trochu bála.


tenhle vypadal dost bojovně a taky se tak potom projevoval
Nakonec se ukázalo, že ani bojovník, ani beránci s milým výrazem k nám nebudou putovat. Podle aukční listiny to je právě tenhle kluk. Docela fešák, ne?

tady se vede před  hodnotící porotu

tady se předvádí. Byl tak vystrašený, že se zarazil do země a hned měl nohy ohodnocené do X :-)

Celá aukce nám propršela a probouřila a my jsme už měli jen jednu myšlenku - dostat se rychle domů a do tepla. Beránek se ani nebránil, bylo mu jedno, že ho bereme ze stáda a odvážíme kamsi do neznáma. Celou cestu jsme uvažovali, co se asi po vypuštění semele. Minule došlo na dost ostrý souboj Kazi a Tety o hierarchii míst ve stádu, tak jak to bude teď?
Doma jsme ho zavezli ihned vypustit za ostatními. Holky se v tom lijáku klidně pásly. Mají to mnohem raději, než hezké počasí, protože je neotravuje žádný hmyz. Hned nám běžely naproti. A beránek, jako správný Bivoj (to jméno si fakt zaslouží), hrdě vyběhl do zahrady a ihned se běžel přivítat.
Nejprve proběhlo vzájemné očuchávání. Teta je celá naježená.



Potom si Bivoj usmyslel, že se před holkama předvede v celé své beraní kráse a začal je s vyplazeným jazykem prohánět po pastvě. Chudák malá Matylda nechápala, co se děje, a udiveně jim byla stále v patách.






Tak to je on - Bivoj. Rychlý jako vítr, holky jsou z něj vedle, Krok se ho bojí. Copak nás s ním asi čeká?



Žádné komentáře:

Okomentovat