středa 7. září 2011

Koncem letošního léta

vajgélie se s podzimem zbarvuje do krásných odstínů šervené
... je na mou zahradu smutný pohled. Sluníčko se celé léto poflakovalo někde na jihu a když konečně přišlo, místo aby ohřálo, tak popálilo. Naše přerostlé hafisko Krok si z radosti nad kolemjdoucími vydupal v záhonech cestičky a pod  jeho tlapami zhynula třetina mých oblíbených rostlin. Stejně tak fuchsie v květináčích u plotu. Stály mu v cestě za svobodou, tak si jimi prokousal cestu. Plot jsme opevnili nevzhledným provizoriem, aby ho nenapadlo tyhle dobrodružné cesty opakovat. Estetika zahrady se ale vytratila. Je to asi jako když se snažíte mít načančaný byt, ve kterém se pohybují malé děti. Postupně slevujete ze svých zásad, stěhujete věci výš a zbavujete se nadbytečných předmětů.

Pár kytiček ale přece jen rozkvetlo. Miluju afrikány pro jejich nenáročnost a rozmanitost, zvlášť tyhle drobné.


Pro astry různých variant vždy také najdu v zahradě místo.


Po dlouhých letech čekání se mi konečně rozrostl vousatec, zakoupený od Starkla (jediné, co mi od něj roste).


Ocúny už ohlašují příchod podzimu.


Spolu s nimi oranžové lampionky mochyně.



Když už nic moc nekvete, tak aspoň do úst je co dát. Vína máme požehnaně a několik druhů. Osobně dávám přednost zelenému.



Každoročně soutěžím s veverkami  v rychlosti sklizně oříšků. Většinou vítězí nebojácné veverky. Letos ale sklidily jen lísku v sousedství lesa. Další dál v zahradě nechaly na pokoji. Že by měly přece jen z něčeho respekt? Třeba z Kroka? Když už se letos neurodily vlašské ořechy, tak lískových bude do vánočního cukroví dost.

Mějte hezký den!