neděle 11. září 2011

Krok se učí poslouchat

aportíky do vody? No problem.
Jde to hodně ztěžka. Je to pes inteligentní až vychytralý. Někdy mám pocit, že si cvičí on nás a ne my jeho. V každém případě platí, že dělat opičky nám bude, jen když se mu bude chtít, a zadarmo ani kuře nehrabe, natož pan pes. Stačí ale mít kapsu plnou dobrot, klid v okolí a za chvíli umí novou dovednost.


Tak třeba Sedni! už ani říkat nemusíme, stačí dát ruku na kapsu.

SEDNI!

Dej pac! trochu trvalo, ale o to víc si to užíváme. Vždycky hodí hlavou roztomile na stranu.



Umí taky LEHNI! Vydrží v leže sice jen pár vteřin, ale co by neudělal pro ňamku.

V čem si ale nedá poručit je chodit vedle toho, kdo ho vede na vodítku. Všichni jsou pro něho strašně pomalí a vodítko považuje za šílenou brzdu svého rozletu. Zvlášť když se blížíme k jeho oblíbeným místům, mám pocit, že za ním pouze plápolám. Kdybych zarazila paty do země, mohu i lyžovat. Taky auta ho štvou, musí jim pokaždé výhrůžně vynadat, ať si jezdí jinde.




Jediný způsob, jak zajistit, aby se při průjezdu aut neotočil třikrát kolem své osy, je zaměstnat ho pochoutkou. Občas se to povede.