čtvrtek 8. září 2011

Zpracování vlny v dávné minulosti

V knížce Zapomenutá řemesla jsem se dočetla o tom, jaké práce předcházely tomu, než mohli lidé přistoupit k výrobě vlněných tkanin.
Po střiži, která se prováděla zjara a na začátku podzimu, se vlna rozprostřela na tvrdém a rovném podkladě a švihalo se do ní lískovým proutkem, aby se z ní dostaly ven nečistoty. Škoda, že jsem se tohle nedočetla dříve, určitě bych to vyzkoušela. Viděla jsem to také na jednom videu z Mongolska. Mongolští pastevci tuto techniku používají podnes. Jen mi nebylo jasné, proč to dělají. Tak teď už to vím.
Potom se vlna cupovala. Tuhle fázi postupu dělám také. Všimla jsem si, že když vlnu několikrát rozvolním a rozcupuji, vypadá z ní hodně nečistot. Lépe se pak natahuje na kartáč a přečesat pak stačí jen několikrát. V minulosti to prý dělali také buď v rukou nebo vlnu pročesávali skrz bodláky a později vochle (hřebeny).
Vyčesaná vlákna vlny se pak spřádala na vřetánku.
Z upředené příze se potom na jednoduchých stavech tkaly tkaniny. Ty se dál příliš neupravovaly. Někdy se barvily a také se valchovaly. Tenhle proces bych přirovnala k dnešnímu plstění. K tomu, aby vlna zplstnatěla, dnes používáme mýdlo, horkou vodu a tlak. Tehdy byla využívána lidská moč a tkaniny takto naložené byly prošlapávané v sudu bosýma nohama. Zkvašená moč byla také například využívaná jako mořidlo při barvení tkanin.
Ve 13.století se ke spřádání začaly využívat spřádací kola a také dokonalejší stavy. I valchování si lidé snažili usnadnit ve vodou poháněném zařízení - stoupi.
V dalších stoletích pak spřádací kola, poháněná rukou nebo klikou, nahradily kolovraty. Přadlenkám se tak uvolnily obě ruce a jejich práce se zrychlila.

primitivní zařízení na tkaní v muzeu v Jičíně
Zdroj: Janotka, M., Linhart, K.: Zapomenutá řemesla

1 komentář: