neděle 23. října 2011

Barevné podzimní čarování


Ze všech období mám nejraději jaro. Jaro nemůže přinést nic jiného než sluníčko, teplo, rozkvetlou zahradu, nový život. Léto je taková třešinka na jarním dortu. A podzim? Vyškrábaný talířek, co po tom dortu zbyl, ale dobrý pocit někde uvnitř, doznívající chuť. Tak bych nazvala tyhle překrásné slunečné dny. Není to to pravé letní teplo, přesto si užívám spokojenost ze sluncem prosluněné vycházky.



Duby na purkrabské hrázi dostávají odstíny hnědooranžové barvy, mezi kterou se mísí stále ještě zelená barva lip a žlutá osik a bříz.


Břízy posílají své zlaťáčky na hladinu rybníka, který je jimi posetý.


Znáte tu pohádku, jak lesní víly darovaly pasačce plnou zástěrku březového listí za taneček. Pasačka darem pohrdla a listí vyhodila. Doma se pak zbylé listy, co se zachytily v kapsičkách, proměnily ve zlaté penízky. Vždycky si na tuhle pohádku vzpomenu při pohledu na zlaté lístky spadané na zem. Kdo by nechtěl zažít takový zázrak?

Od rybníka nás vede naše obvyklá pěšinka do lesa. Stačilo pár mrazivých rán a všechno se zbarvilo do rezava a zlata. Sluníčko tyhle barvy ještě násobí.


Skupinka amerických dubů prozářila borový les červení.



Pěšinka do vřesoviště láká Kroka projít si srnčí stezky, my ale už to bahnité dobrodružství zažít nechceme.




A proč tam nepůjdem? Haf, ale já tam chci! A nehnu se. Trucuju.

Přemrzlá tráva má nádherné barvy. Jen na krátký okamžik, než ji mráz spálí úplně - až do hněda.



Oklikou se vracíme zpátky na hráz. Myslela jsem, že ta krásná červeň na druhé straně patří americkým dubům. Jsou to ale třepotavé osiky. Zvláštní - u nás se barví do žluta. Otočené k vodě, nad její hladinou ale dostaly krásnou vínovou barvu.






Hezké sluníčkové dny!

4 komentáře:

  1. Vladko i kdyz to neni jaro tak ale musis uznat ze ty barvy jsou okouzlujici.Ted na to koukame tak jsme si rekli za by jsme mely jet do Cech v Rijnu aby jsme to take videly.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že v listopadu to bude ještě hezčí. Spousta stromů je ještě zelená. Je to ale tak pomíjivá krása. Stačí jeden dva dny a je pryč. Nejkrásnější bývá nedaleký chlumecký park, ve kterém je mnoho druhů stromů, často i cizokrajných. Zahradník pana Ferdinanda d´Este určitě myslel na podzim, když je tam vysazoval.

    OdpovědětVymazat