středa 26. října 2011

Černý jeřáb


Už nikdy nebudu říkat NAPOSLEDY, protože tohle je nemoc. Chodím po okolí a hledám, co bych spolu s vlnou strčila do hrnce. Dlouho jsem obcházela manželův strom s černým jeřábem (jak mu nesprávně říkám  - ve skutečnosti je to aronia - temnoplodec), až jsem mu oškubala poslední scvrklé zbytky z vrcholku dřív, než  to za mě udělají ptáci. Ale PST! je to tajemství! Manžel naštěstí moje plky nečte a do hrnce už mi taky přestal nakukovat. Stejně tam nikdy nenajde nic jiného než vlnu.

aronia - temnoplodec



Tahle barva je síla. Stačí pár plodů (asi litr) a vlna se barví i bez mořidla. Na fotce je to ta světle modrá. S kamencem dost ztmavne - to je ta prostřední barva. A poslední vaření ve stále stejném nálevu jsem ukončila přidáním sody. Fotka to tak neukazuje, ale vlna získala kovově šedý odstín s nádechem zelené. Líbí se mi všechny.



Prostřední modré jsem měla větší množství, tak jsem si ještě pohrála s mísením této barvy s přírodní bílou. Modré jsem dávala jen málo, přesto je přadýnko více modré než bílé.




Všechna tahle vlna je už z nové střiže našich valašek. Jak holky dospívají a mají hojnost potravy, je vlna trochu hrubší, než byla ta minulá z jarní střiže.Vliv na to bude mít i podzim. Četla jsem někde, že na jaře brzy po zimě je vlna jemnější. Nezdá se, že by byla výrazně kousavá, ale u krku nebo přes uši by asi příjemná nebyla. Tak zatím jen dumám, k čemu ji využiju.

chloupky, co ze stočených nití koukají, jsou příčinou škrábavého pocitu z vlny