úterý 11. října 2011

Filcování ve Stříbrci


Opět nezklamalo. Pohoda, setkání lidiček se stejnou chutí něco pěkného vytvořit, odpočinout si přitom a popovídat si. Bylo to fajn - zase jsem se něco málo přiučila z mokrého plstění. Dávám přednost plstění jehlou, ale mokré plstění mě dostává také, čím dál tím víc. Internet je plný nádherné inspirace a v hlavě mi zrají také nějaké vlastní nápady. Tak asi nezůstane jen u tohoto náhrdelníku. Fotky z kurzu tentokrát nemám, těžko se fotí s namydlenýma a rozmáčenýma rukama.

detail zapínání

toto byla původně chyba - nepodařilu se mi zaplstit jedno místo, tak jsem díru využila jako ozdobný detail, doplstila jsem do ní jehlou kuličku

I tahle kulička je doplstěná jehlou, mokrá se mi nedařila

Na mém krčku to pak vypadá takto. Fotka není moc dobrá, jelikož je to autoportrét.

A jak takový náhrdelník vznikne? Na bublinkové folii si připravíte pruh z česanců vlny, nejlépe merino. Tento pruh se pak kropí horkou mýdlovou vodou a velmi opatrně válí, asi jako těsto, co by se jinak drobilo. Válením se vlákna vlny třou o sebe a zaklesávají se šupinkami, kterými jsou pokryté. Voda nesmí být studená. Znamená to každou chvilku stáhnout ji z našeho hada a znovu jej pokropit horkou vodou. A válet a válet. Později začne být had pevnější a může se na něj přitlačit. Dobře ufilcovaný je docela pevný, ale dá se mírně zmáčknout. Hotový se opláchnutím zbaví mýdla a vytvarovaný do požadovaného tvaru se nechá uschnout. Já si ho druhý den ještě dotvořila kuličkami, plstěnými jehlou, a našitými korálky.

Byla to práce na několik hodin. Nedivme se proto, když tyhle šperky vídáme za cenu, která se nám zdá vysoká. Opravdu odpovídá vynaloženému úsilí.

Na závěr ještě přidávám plstěný náramek, který jsem dostala darem. Při jeho koupi jsem váhala právě kvůli jeho ceně. Teď už vím, proč byla tak vysoká.