neděle 9. října 2011

Hurá na houby!


Opravdu rostou. Dneska jsme si jenom odskočili do blízkého lesíka, kde obvykle neroste nic, a mohli jsme je sklízet kosou. Hlavně modráky, ale našel se i hřib pravý. Znáte tu vášeň? Vidíte krásnou houbu, uvědomujete si, že se vám ji doma nebude chtít čistit a že rodina už naprosto odmítá jíst cokoliv s houbami nebo na houbách, takže se bude muset sušit. Všechny tyhle myšlenky jsou proti tomu a PŘESTO JI SEBERETE. Nějaký gen po prapraprapředcích či co způsobí, že se ohnete a seberete ji. Přece ji tu nenecháte, no ne?

Teď se k tomu přidala ještě další vášeň. K pohledu vyhledávacímu se přidal ještě pohled zpytavý. Pozoruju plodnice hub jedlých, ale spíš těch nejedlých a zkoumám jejich pigmenty. Je to hádanka. Nejsem mykolog a v literatuře se o těhle možnostech nepíše. A tak zase experimentuju. To mě baví.

tahle houbička poskytla moc pěknou barvu

i tahle houbička barvila
To je výsledek - obě horní houby dohromady

Atlas hub online mi moc nepomáhá, jen nad ním žasnu, co všechno se dá sníst. Skoro se divím, že se někomu podaří otrávit se houbami. Možná tedy, že některé z hub, s kterými jsem barvila, byly jedlé. Znalci mi snad odpustí. Pro mé barvení bylo směrodatné, když měly zbarvený i spodek plodnice. Potom barvily. Ty s bílým spodkem nemělo cenu sbírat, ať byly shora sebevíc barevné. Nejlépe barvily houby vyroslé ze dřeva, třeba z pařezů a jejich okolí. Některé ale naslibovaly a nakonec skončily bez výsledku vylity zpátky do lesa.

Někdy vývar sliboval nádhernou barvu. Z téhle byl ale do rána rosol, který nebarvil.
A tady jsou výsledky všech mých prozatímních pokusů.





 Vlnu z valašek ještě nemám spředenou, tak alespoň obarvené rouno pro představu.