středa 19. října 2011

Není rybník jako rybník

Všechny cesty v okolí lemují vzrostlé duby.

Včerejší nádherný den a k tomu volné odpoledne, úžasná kombinace pro relax v podobě dlouhé procházky s Krokem. Dokonce byla delší, než jsem plánovala. Vypravila jsem se k soustavě rybníčků, kterým se říká "nebeský". Proč nebeský? Sice do nich nějaká voda stružkami z okolí přitéká, ale většinou jsou odkázány na vodu, která spadne z nebes. Nebeské rybníčky jsou jako modrá oka schované mezi lesy a vedou k nim spletité cesty, lemované duby, jírovci a lipami. Teď ale byly všechny vyschlé.




V honbě za fotografiemi jsem zabloudila. Nebylo to bloudění v hlubokých lesích, ale v bažinách. Víte, že se potřebujete dostat támhle naproti o pár desítek metrů dál, ale cesta vede jen přes bahno. Bez "lováků" (rybářské vysoké holínky) to není možné, to dokážou jen některá zvířátka.

Vyschlý nebeský rybníček

Kdopak to tu ťapkal?


Po vodě zbyla jen tenká stružka jako stužka.

Tady už jsem měla nahnáno. Projdu x neprojdu?

Nakonec prošla. Tohle už je jeden z největších nebesáčků. Kolem něj vede cesta zpět do civilizace.

I ten byl bez vody.

Zbylo jen pár loužiček.

Dubové větve přitahuje voda. Sklánějí se k ní, jako by si chtěly vyšplouchat prstíky.

Nakonec jsem se nějak vymotala a trasu zvládla. Pár kilásků navíc mi zvedlo kondici a Krok se alespoň pořádně vyběhal.


1 komentář: