úterý 4. října 2011

Podzimní zahrada


Letošní podzim je z nejkrásnějších, co si pamatuju. Teplý, prozářený sluníčkem, nechal mě udělat všechny potřebné práce v zahradě, dal sílu dozrát hroznům i vykvést podzimním kytičkám. Dny, kdy je ve dne teplo a v noci chladno, mám ráda, protože přináší do zahrady i přírody v okolí nádherné barvy. Ještě nepřišel ten pravý okamžik, protože zatím neudeřil první mrazík, ale malá ochutnávka už tu je.

Hroznové víno sice není, jako to moravské. Hrozny - nulky, jak pravil náš známý. Ale co není do velikosti, je do množství a chuti. Je báječně sladké a má velmi zvláštní chuť. A hlavně, není nad to chodit po zahradě a sem tam si utrhnout hrozen.




 Mám ráda tenhle rozchodník. Do konce podzimu dělá parádu na těch nejméně úrodných místech, na slunci i ve stínu. Krásně voní a láká hmyz. Ve váze vydrží dlouho a i tehdy, když už si vypil všechnu vodu a zůstal na suchu. Je vděčný i do podzimních vazeb.




Na tuhle chvíli se vždycky těším. Přes jaro i léto nevzhledný keř, který musím krotit v rozpínavosti, mě na podzim odmění krásnou barvou plodů, na které rádi chodí ptáčci a které prý i barví (jen se mi je nechce otrhávat). Listy brslenu jsou teď ještě zelené, ale později zkrášlí zahradu podzimním zbarvením.


První podzimní listy se ale už přece jen objevují. To černý jeřáb chvátá jako první uložit se k zimnímu spánku.


Skleník už čeká na generální očistu. Sklidíme poslední okurky a já v něm dosuším vypranou vlnu.