pondělí 24. října 2011

Trochu plstění


Vlna obarvená přírodními barvivy volá, že nechce jen tak ležet v krabici. Vybízí k experimentům s různými technikami. Po kurzu plstěných šperků jsem přemýšlela, jestli by se nedal proces vzniku nějak vylepšit, aby se výsledek více podobal mému záměru.

Napadlo mě to už tam. Zkuste válet hodinu chumáček něčeho jemného, aby dostal tvar válečku. Většině z nás se dařily docela slušné placky. I plstění trvalo dlouho. Myslím, že to bylo i tím, že jsme měli vlákna všechna podélně. Ona se ale lépe plstí, pokud se přes sebe pokládají křížem.
Potom to bylo prostředím - byla tam zima a voda strašně rychle chladla, prakticky ihned jsme měli práci studenou. A celou dobu jsem si říkala, že by to chtělo něco dovnitř, nejlíp drát. Tak šup, hned jsem to musela doma vyzkoušet.


Nejdřív na malém přívěsku. Kousek měděného drátu jsem nejprve obalila podélně a pak jsem vlnu přichytila k drátu další vrstvou jiné barvy, kterou jsem namotávala spirálovitě. Plstění šlo překvapivě rychle. Chvíli jsem vlnu válela mezi dlaněmi, chvíli na starém froté ručníku. A samozřejmě kropila horkou vodou a občas namydlila mýdlem. Po zaplstění jsem váleček spolu s drátem vytvarovala a vymáchala ve vlažné octové vodě. Froté ručník odsál přebytečnou vodu. Teď přišlo na řadu plstění jehlou. Tou jsem si vytvořila barevné kuličky různých velikostí a ty jsem pak částečně přišila a částečně připlstila jehlou.


Náramek vznikl podobně. Protože jsem ale plstila delší kus, šlo to hůř a ne všude se to povedlo, jak bych chtěla. Ten už jsem doplstila pouze jehlou, není na něm nic šitého. Moje milá babička mě učila, že práce musí být čistá a pěkná i po rubu, i když tam není vidět. Tak jsem se snažila oboustraně.


zapínání vytvořené z konců drátu

Z reakcí okolí na plstěné šperky jsem zjistila, že zatímco někdo je jimi nadšený, jiným se nelíbí. Asi jde o osobní vkus i odvahu nosit něco odlišného. Já jim docela přicházím na chuť a plánuji další experimentování.