sobota 19. listopadu 2011

Knoflíky


Minule jsem se zmínila, že nejdražší na celém polštářku (myšleno co mě to stálo kromě práce) byly dřevěné knoflíčky. Mám doma poměrně slušnou zásobu těhle kulatých věciček z dob, kdy se z nutnosti ještě hodně šilo a z nedostatku v obchodech se při jakékoliv vhodné příležitosti nakupovalo bez cíle "do foroty" (zásoby). Tak třeba knoflíčky s medvídky, kachničkami, rybičkami nebo kytičkami. Nitěné knoflíky nebo knoflíky, které se nepřišívají, pouze navlékají do dírek. Košilové knoflíčky různých barev, průhledné i neprůhledné. Spoustu knoflíků, co jsou jen po jednom - náhradní k něčemu, co už dávno neexistuje. Prostě v mém domě zabírá místo krabice knoflíků. A myslíte si, že když potřebujete, najdete tam ty pravé? Uhodli, nenajdete.
Tak i šedá vesta, dávno upletená, musela čekat, než se pro ni našlo to pravé.
Je zázrak, že v dnešní době ještě přežívají galanterie. A když už nějakou najdete, modlíte se, aby tam bylo, co potřebujete. Knoflíků měli spoustu!!! Bohužel ale nic, co by se hodilo. Už už jsem se od stojanu zklamaně odvracela, ale pak jsem si jich všimla. Na první pohled ty pravé.
Pěkně drahé, pomyslela jsem si. Kdy že jsem to naposledy kupovala knoflíky?
Hmm. Lidská práce se musí zaplatit.



Vesta je upletená z ručně spředené příze. Rouno jsem dostala, bohužel nevím, z jakého druhu ovce je. Je krásně přírodně šedé od tmavě šedé po stříbřitou a konečky pramínků mají rezavě hnědou barvu. Po spředení a upletení vytváří tahle vlna krásný přirozený melír. Moc se mi líbí. Výborně se česala i spřádala a pletenina nekouše. Škode, že nevím, která ovečka ji na svém hřbetu nosila.