čtvrtek 17. listopadu 2011

Kterak krteček k polštářku přišel


Lněné kalhotky s kapsami barvené borůvkami - to je hodně vysoká škola textilní. Krtek to spolu s kamarády zvládnul. Já si raději zkusila jenom vyšší dívčí.
Nejprve jsem běžela k ovečce. Ta dala za trochu polaskání a sladké jablíčko vlnu. Voděnka vlnu vyprala, větřík vyfoukal do sucha. Nic za to nechtěli, trochu divné v dnešní době. Matka Příroda laskavě svolila a nechala mě otrhat pár třešní a nějakou třezalku, taky zdarma, prý si příští rok opatří nové. Pomocníků moc nebylo, jenom dvě mé věrné družky - Pravá a Levá. Nikdy se neunaví, ale raději na ně dávám pozor, bez nich by to bylo zlé. A ty už vykonaly to ostatní. Čechraly a načesávaly obarvenou vlnu, spřádaly ji na kolovrátku do barevných nitek. Pak se jedna začala ohánět dlouhým háčkem a druhá jí pomáhala práci držet a strefovat se do správných dírek. Občas jsem jim musela trochu pomoci, to když materiálu bylo málo a bylo třeba vymyslet, čím práci nastavit. Společně se nám to nakonec podařilo. I na výšivku zbylo. Polštářek teď příjemně nahřívá má bolavá záda. Kouše jen trošičku. To jen pro připomenutí, že se ve dne nemám co válet na gauči.

 Totální nedostatek vhodného materiálu mě donutil využít všechny zbytky. Bohužel není bílá jako bílá, přestože ze stejné ovce.
 Odlišnost jednoho pruhu byl zamaskován výšivkou. Stejně jsem si ji chtěla vyzkoušet. Této metodě říkám z nouze ctnost, i když mí domácí kritici to viděli naopak. Prý jsem to moc nevylepšila.

Dřevěná tečka na závěr. Na těchto pracích je nejdražší vždycky ten knoflíček.

O technice, jakou je polštářek udělaný, se dočtete ZDE.