středa 28. prosince 2011

Karetky

Musím říct, že karetky mi po včerejšku lezly i do snu. Není divu, věnovala jsem jim téměř všechnu volnou chvíli. Nejdřív jsem si seskávala naši hrubou valašku do trojnitky, abych měla silnější materiál. Dělala jsem to na kolovrátku stylem navajo, což moc neumím a tak mě to stálo dost sil. Při kuchtění rychlého oběda jsem načetla všechny informace z knih, co doma mám, a takto vyzbrojena jsem se do toho po jídle pustila.
Elán mě opustil brzy. Z deseti karetek jsem nakonec navlékla jen šest pro nedostatek materiálu (a dobře jsem udělala, byla bych zamotaná ještě víc). Zabrala místo u krbu, což mi bylo několikrát vyčteno (dnes už tak tolerantní nebyli) a začala motat, a to doslova a do písmene. Ničím jiným se nedalo moje snažení nazvat. Na svou obranu musím říct, že to bylo tím, že jsem se křečovitě držela popisu v knize. Stálo tam - karetkou otáčet vpravo nebo vlevo kolem osy. Myslela jsem si, že když s ní otočím jedním směrem, musím ji zase napodruhé vrátit. To nevypadalo hezky. Začala jsem být zmatená. Nemají být náhodou vodorovně? A jak si vyložit směr otáčení? Zašmodrchaný kus se nepodobal vůbec ničemu. Zmocnila se mě lítost nad ztraceným materiálem a vztek na vlastní neschopnost.


Ať si říká kdo chce co chce o internetu a marnění času na něm, mně vždycky pomůže. Existují dobří lidé po celém světě, kteří se nezištně dělí o svůj um i vědomosti. Neměla jsem potuchy, že je to tolik rozšířená a oblíbená činnost.  Díky videím na you tube jsem konečně pochopila princip (ne vpravo a vlevo, ale od sebe a k sobě) a taky zjistila pravou funkci stužkového stávku. Dostala jsem ho totiž s už rozdělanou tkanicí, dělanou nějakým zvláštním systémem. Na videích je ale stávek využívaný právě pro tkaní s karetkami.
Pak už to šlo rychle. Vzor nic moc, to musím ještě vyzkoumat, jak to funguje, ale výsledek se alespoň vzdáleně podobal cíli.



Při včerejším hledání jsem viděla tolik krásy! Člověk si najednou připadá jako naprostý břídil. S karetkami se v podstatě tká na celém světě a tomu odpovídají i vzory nebo výběr materiálu. Nemusí to být nutně vlna. Z tenké perlovky vznikají překrásné stužky určené na lemy oděvů nebo na náramek. Moje srdce si získaly překrásné vzory jihoamerických indiánů. Že karetek není nikdy dost, ukázaly obrázky prací, při kterých se využívaly i stovky karetek. Vzory mohou být geometrické, pravidelně se opakující, ale ve stužkách mohou být vytkané i obrázky - motivy rostlin, zvířat, viděla jsem i vánoční motivy.
Teď tedy vidím nové možnosti pro využití té nejhrubší vlny valašek - je pevná a vetkaná do stužky vypadá dobře. A jako velmi variabilní  a efektní technika je mi velmi sympatická. Tak jdu trénovat.

7 komentářů:

  1. Vladěnko, za pokus s karetkami máš můj neskonalý obdiv!!!! Vloni jsem tkaní viděla naživo u nás ve Dvoře a musím říct, že to je skutečně vyšší dívčí - tedy spíš vysoká. Přišlo mi to hodně složité, ale fakt je, že to, co ta dotyčná vytvořila bylo neskonale krásné. Přeji pevné nervy u dalších pokusů a držím palečky, aby se Ti dařilo. pa Jitka

    OdpovědětVymazat
  2. Jitko, musím přiznat, že jsem se zakousla do hodně tlustého a velkého krajíce. Poprvé mi chybí učitel. Umím docela dost textilních technik a učila jsem se je většinou všechny sama z knih, ale tohle je poprvé, co mi knihy moc nestačí. Každá z nich popisuje práci s karetkami jinak. Asi už k stáru hloupnu, ale trvá mi dost dlouho, než si všechno představím. Mezitím mám nějak nataženou osnovu se spoustou materiálu v ní, párat nelze a pokuse zjistíš, že máš špatně navlečené nitě. Nebo ti praskne jedna z osnovních nití a to je konec tvého půldenního úsilí.
    Ale když to zvládli jiní!

    OdpovědětVymazat
  3. Když jsem koncem léta lovila, co si přidat k paní Proškové, abych do Prahy nejezdila jen na dvě hodinky a zbytek do odjezdu vlaku "šoping", tak jsem zajásala nad kurzem Peruánské tkanice. Navazuje na hodiny paličkování a gró jsou karetky. Začínaly jsme cikánskými tkanicemi - jen probírání prsty, ale s hřebenovým stávkem to jde lépe a v kouzelné bedně ho máš parádní, pak jsme celé tři lekce věnovaly právě karetkám a budeme končit peruánskými, ty se dělají na tyčkách. Také jsem celkem obdařena představivostí co asi jak..., ale u karetek jsem byla totálně mimo. Už u navlékání osnovních nití. U barevného vzorování se opravdu vyplatí označit si dírky a očíslovat karetky. No a stačila jedna lekce - ta navlékací :-) a jde to. Mám mraky perlovek, tak tkaničkuju na karetkách od samého začátku s nimi. Nevím, jestli jsem to už napsala a díky padajícímu spojení neodeslala, a nebo se opakuji, ale čím víc dírek v karetce, tím větší variabilita vzorování, ale také silnější (na tloušťku) tkanice - taková hrubší. Tak šest a více dírek jen na velejemná vlákna, spíš nitě. Doporučuji pro naučení napřed stejně postavené a nemít víc jak dvě barvy, pak si na tom samém navlečení zkusit, co to udělá, když se změní poloha karetky vůči ostatním (je zrcadlově k druhé) a tak podobně si hrát.
    Je blbé, že nejsem schopna se dostat domů (Tábor) a nebo k tetě (Strakonice) na delší dobu, než je "tak jsem tě viděla, kafe je vypitý a zase ahoj za rok či dva". Udělala bych si výlet a ukázala bych.
    Příští pololetí samo pokračuji u paní Proškové, tkanice už ne, jako úvod do techniky stačilo a dál se stejně musím poprat sama... přemýšlím, co k tomu. Ještě jedno paličkování a nebo tkaní... když už si stejně budu přikupovat hřebeny a šmoulit dvoulistý stav? Viděla jsem stav s pevným listem a na osnově na něm navlečené karetky. Kus plátnové vazby přecházel do osnovního karetkového vzoru - zesílený pruh, a zase pokračoval plátnovou vazbou. Sem se asi zamilovala... Se asi manžel picne...
    Brblal proč máčím v savu tu trávu. Měla jsem neostříhaný bambus a zebrinu. Budou podložky pod kastroly. Místo útku klacky. Tedy odlistěná stébla.
    Držím palce v motání a šmodrchání. A přeji tolerantní rodinu (přeci jen, binec okolo toho je)a veké óáchichání a jéjůjování nad dohotovenými zapletenci.

    OdpovědětVymazat
  4. Fakt lituju, že to k sobě nemáme blíž. I o p. Proškové jsem uvažovala, jenže jsou to soboty a k tomu nevhodný čas, nedostala bych se domů a obětovat celý víkend nemůžu.
    Dneska už mám karetek dobře metr udělaný. Motám s deseti karetkami a třemi barvami z trojnitky valašky - je to takový popruh. Ale trvalo mi tak tři hodiny, než jsem vykoumala návlek. A toho vzteku a zoufalství u toho! Dřevěné karetky z truhly se moc neosvědčily. Včera mi přetrhly osnovu, lezou z nich třísky, jsou drsné. Už jsem začala pokukovat po jedné naší kartičkové hře, že jako bych do těch kartiček nadělala ďurky, byly by akorát, ale to bych asi neobhájila, přece jen hra za několik stovek...
    Jo a kdybych mohla, hned se hlásím do kurzu krosienek nebo zapiestek. Krosienky jsem už zkoušela a zapiestky bych chtěla moc umět.

    OdpovědětVymazat
  5. Hm,ráno vyrážím v osm, auto nechávám u nádraží, dostanu se v pohodě. I autobusem bych to od nás celkem dobře, bez zbytečného čekání, stíhala. Vracím se, když doběhnu vlak, o půlnoci (proto auto u nádraží, domu to mám ještě 15 kilometrů a v tuto hodinu pěšky), když nedoběhnu a jedu dalším, tak jedu sice bez přestupu, ale přijedu v půl čtvrté ráno (a opět proto auto, protože v tuto hodinu...)
    Překližkové karetky jsem dost dlouho jemným brusným papírem hladila. Tedy jejich hrany a stejně tak i vrtané dírky. Cifix, chtěla jsem po kolegyni, že bychom si prohodily turnusy, po novém roce mi pražské soboty vycházejí na pracovní víkendy. Neééé. Ale tuhle sobotu mi udělá, když za ní vezmu dvě všední odpoledne. Co mi zbývá. Tak to mám jak za mlada. Z tahu rovnou do práce. Jestli je svět spravdlivej, tak tu novou práci prostě dostat musím, nehledě, že lepšího stejně nemají. Za volné víkendy a pravidelnou pracovní dobu bych i zabíjela.
    Krosienky jsou na rámu, že? a zapiestky na formě. Tyto dvě techniky mne zatím neoslovily, ale co není.... stejně tak se bráním frivolitkovacímu člunku. Ale kdyby bylo síťování...
    Jo, začínala jsem na karetkách z kartonu. Sice měly snahu se sem tam zlomit... Někde jsem vyčetla, že byly i z hracích karet, lektorka je má nadělané z takové té folie, co se dává mezi papíry, aby se nepropisovalo. Něco jako lenoch bez linek. Tam je zase hodně důležité zaoblit hrany. Dírky dělala kancelářskou děrovačkou.
    Bez ukázání návleku bych tuto techniku nejspíš vzdala zamotaná a zauzlovaná jak hobit v Odonině noře.
    Karetky jsou kůň pomalu větší než paličky :-)
    Držím palce v pokoušení se a přeji hodně zdaru.
    Cesty na Jih mám opravdu hodně zřídkavé. Selky dovolenou nemívají.

    OdpovědětVymazat
  6. Vůbec nemám strach, že bys na to nepřišla.Ty už se do toho zakousneš a pak to budeš mít perfektní.Přeji štěstí.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za inspiraci ke karetkám! Vloni v Litvě jsem naživo viděla celý obchod plný pásků tkaných na karetkách, bylo to nádherné.

    OdpovědětVymazat