pátek 9. prosince 2011

Ráno


Mám to štěstí, že se mi každý den naskýtá pohled z okna zaměstnání na krásný barokní kostel našeho městečka. Vidím ho každý den, pokaždé ale v jiné podobě. Stojí na vršku, hrdě se vypíná nad všechny ostatní budovy, je vidět odevšad. Ať už přicházíte ze severu, jihu nebo odkudkoliv, vždy vidíte první jeho věž a svítící zdi. Po ránu se šplhá moje auto do křížové cesty a na jejím konci mě vítá schodiště, siluety soch kolem schodiště na mě na uvítanou shlížejí a já těsně pod schodištěm zahýbám do zatáčky, zpomalím a objedu kostel obloukem. Rutina - dalo by se říci. Ale každé ráno je jiné. Jednou se kostel se svými sochami halí do mlhy, jindy do stínů příšeří podzimní plískanice.

Jsou dny, kdy tohle zvláštní místo předvede nádherné divadlo. Jako třeba onehdy. Přijela jsem a nic zvláštního se nedělo. Dokud se nevykutálel sluneční kotouč z rakouské strany. A pak začala ohnivé divadlo. Jen na krátkou chvíli, ale stálo to za to.





3 komentáře:

  1. Hezke fotky,takze kazde rano mas takove prekvapeni jak to bude vypadat.Jsi vsimava protoze hodne lidi by projelo aniz by si vsimlo ze se to kazdy den meni.Cepice bude pekne hrat.

    OdpovědětVymazat
  2. Vlaďko, to je nádhera z které až mrazí. Vzpomínám si , že jeden den bylo minulý týden takovéhle červené ráno. Dneska je u nás pořádný mráz -7 Přeju ti krásnou neděli :)

    OdpovědětVymazat
  3. Opravdu to vypadá nádherně a pěkně jsi to nafotila.

    OdpovědětVymazat