čtvrtek 30. června 2011

Senoseč

Červen je doba senoseče. Kromě zemědělců a chovatelů býložravých zvířátek už to asi všichni ostatní lidé nevnímají. Každý, kdo má travnatý pozemek, totiž seče permanentně, sezóna mu začíná brzy zjara a končí na podzim. I z tohoto důvodu přibyly mezi naše zvířátka ovce. Dříve nás trávy zbavovali králíci. V našem kraji komárů jsme jim ale nemohli zajistit dožití vyššího věku a nízkou úmrtnost. Když poslední králík Bedřich odešel do věčných pastvišť, vyvstal problém, kam s ní - tedy s hromadou trávy. Mrzelo mě, že s příchod sekačky znamenal odchod mnoha živočichů z naší zahrady. Také rostlin. Kopretiny, hvozdíky, zvonky, kohoutky, všechny tyhle rostliny potřebují čas, aby vykvetly. Zahradní sekačka ale čas poskytovat nechce. Nutí vás vyjíždět častěji, než byste považovali za nutné, protože tak to má být.
Letos to tak u nás nebylo. Sekačka směla jen tam, kde potřebujeme denně chodit. Zbytek zahrady se stal rájem květin a zvířátek. Do naší zahrady se vrátil život.

Spousta slepýšů, ještěrky, žabky. Hlemýždi opustili záhony a raději se skryli ve vysoké trávě. Včely, čmeláci, motýli a další hmyz ocenili květiny, kterých zatím nebylo moc. Doufám ale, že se stačily vysemenit, a příští rok jich bude víc.

Nová rakouská kosa pak jen svištěla. Je to úplně jiný a uklidňující zvuk, než když jste nuceni poslouchat motorovou kosu od sousedů celý víkend. I seno suším ráda. Docela jsme vystihli počasí a už je pod střechou.

Krok nám vydatně pomáhal. Navečer s námi kopil, pomáhal nosit hrábě a ráno za nás některé kopy i rozházel. Prostě si to užíval. Ještě že psi trávu nežerou :-D.

Nedalo mi to...

... a znovu jsem se pustila do experimentu se zelím.


Ta barva je totiž tak krásná! Kdyby se tak povedl alespoň slabý odstín. A tak šla tentokrát do hrnce celá polovina hlávky a zatím se v jiném hrnci mořila vlna v kamenci. Namotala jsem si také malé přadýnko lněné nitě a kousek bavlněné nitky, abych viděla, jestli ta barva nechytá obecně nebo jen na vlnu. Proměnu barev nejlépe ukážou fotografie, tentokrát jsou shodné se skutečností.

karmínová na počátku

později inkoustově modrá

přecházela do modrofialové

Červené zelí

Zelí se většinou dusí a s pěkně osmahnutou cibulkou přidává k zlatavě vypečené kachničce nebo huse. Červené zelí dostane nádech do fialova, ale ono vlastně fialové je. Nevím, proč se mu říká červené. Zelnici doma vaříme ze zelí zeleného a navíc kysaného. Takže červené zelí jsem vlastně vařila poprvé. Odvar byl temně fialový a barva se z lupenů zelí docela vyvařila. Ty byly světlé.

Berany Buc!

Dnešní neděli jsme strávili trochu neobvykle. Uděllali jsme si menší exkurze za zvířátky. Ta první byla domluvená. Podařilo se nám sehnat jehničku merinku a to docela nedaleko od nás.

nová merinka

Louka

Celá léta přináším do své zahrady různé druhy rostlin ať už koupené v zahradnictví nebo vyprošené či darované od přátel (ty rostou nejlépe). Sázím, kypřím, přidávám živiny, předělávám, ale stejně mám místa, kde vítězí mech a různé druhy plevelu. Přírodu se mi přesvědčit nedaří. Ona si vždycky nakonec prosadí svou. Chce mi dokázat, že je lepší zahradnice než já a že umí vybrat lépe než já. I dnes jsem se musela před její dovedností sklonit. Jak se to stalo?
Trochu jsme teď šidili Kroka, procházky byly jen krátké. A tak se opět začal převelice nudit a vybíjet si přebytečnou energii tu na kocourovi, tu na mých nových fuchsiích, tu na staré botě. Podíval se, jestli už česnek v záhonu tvoří palice, zanechal stopy v několika záhonech (podívejte, byl jsem tu!), prokousal mi kalhoty a poškrábal ruce i nohy.

krok

Alchymie


"Tobě chybí už jen bradavice a dlouhej chlup", pravil manžel, když se hrnul po čuchu k plotně, zvednul poklici hrnce a vykoukla na něj nevábná rostlinná kaše.
"Čarodějnice škodí, já vytvářím krásu. Nepoznáš dobrou vílu?" V duchu jsem si ale pomyslela, že se mnou mají doma fakt dost trpělivosti, protože v poslední době bublá na sporáku častěji nějaký lektvar nebo vlna, než teplá večeře.
A tahle várka? Jsem na ní jako správná čarodějka pyšná, protože jsem ji od základu vymýšlela sama. Nevyčetla jsem postup ani v chytré knížce, ani na internetu.
Sedím takhle na zahradě a koukám na naši červenou lísku, že ji brzy zase budu muset zastříhnout. A pak mě napadlo, vždyť ona má ty mladé výhonky tak tmavě rudé, okrajové listy jsou také zbarvené do vínova. Mohla by to být alespoň růžová barva. V hrnci jsem uvařila ostříhané výhonky, vonělo to zvláštně svíravě kysele (kousli jste už někdy do nezralého lískového ořechu ve slupce? - pak je to ono). Vývar z téhle hmoty měl barvu červeného vína. Mnula jsem si ruce. Pak že se v našich podmínkách nedá vytvořit červená.
Chtěla jsem si ji pojistit, a tak jsem zvlášť namořila vlnu v kamenci. Druhý den se šlo barvit. Zcezená červená vypadala pořád dobře, ale jen do okamžiku, kdy jsem do ní vložila namořenou vlnu. Takovou rychlou reakci jsem viděla snad jen na lakmusovém papírku.

Na vycházku s Krokem

škádlení

Máme štěně plné energie. Rozhodně mu nestačí celodenní zběsilé lítání po rozlehlé zahradě, náruživé vyhrabávání myšiček a krtků, prohánění našich ubohých koček, přenášení různě těžkých předmětů sem tam kolem domu botami počínaje, košťaty a květináči konče. Snažíme se odvést jeho pozornost od těhle neplech různými hrami. Nošení míčku ho ale dlouho nebaví, je to nuda, pořád dokola: míček - ke mně - pusť. Ani kousnout mě nenechají, myslí si uraženě a začne hledat nohavice. Po včerejšku mám dojem, že ani fotbal není to pravé. Kroka sice náramně baví, když se snažím dostat míč zpod jeho těla, ale v okamžiku, kdy moje bosá noha narazila na jeho špičáky, jsem si řekla, že fotbal není pro mě.
Pak už jsou tu jen vycházky. Ty má Krok rád! Těch vůní! A ta volnost! A může do bláta a do vody a do křoví a do trávy a skok na něčí čisté kalhoty a tak dokola. Má rád naši obvyklou trasu k rybníku, tam se vyráchá a pak se může vyrazit, kam si přejeme.

Brčál

barvínek

Je to zelené jak brčál - oblíbené úsloví mojí mamky ve mně vzbuzovalo dojem nepříliš pěkné zelené. Že je to barvínek, jsem dlouho nevěděla a dodnes si tohle přirovnání s modrou lesní kytičkou nespojuju. S křiklavou tmavou zelenou ale ano. A ta se mi tentokrát opravdu povedla. Použila jsem zakoupenou barvu na vlnu a nestačila kulit oči, jak intenzivně tahle barva chytla.

Pasáček Krok

Poslední dobou mě nějak často vodí za těmi přerostlými rohatými holkami. Prý jsem po mámě australský ovčák, to bych se měl nějak předvést.

Pasáček Krok

Reveň nebo rebarbora

barvení rebarborou

Nedávná návštěva Lavendelblau mě opět nadchla. Nádherná žlutá barva vznikla v barvící lázni z rebarbory. A já jí mám plný záhon. Z řapíků byl nadělán sobotní koláč, na který jsme se těšili celou zimu. A z listů a zbytků oloupaných z řapíků jsem svařila barvící lázeň.

Barvení cibulí

barvení cibulí

Často hledám zkušenosti s ručním zpracováním vlny na zahraničních blogech. Narazila jsem na jeden německý, bezkonkurenční v tom, jaký mistr v kouzlení s přírodními barvivy je jeho autorka. Nejdřív jsem jen nevěřícně procházela články a divila se, čím vším se dá barvit (samozřejmě když se to umí). A čím dál víc ve mně vzrůstala chuť vyzkoušet si to také. Úplně první pokusy byly celkem fiasko. Dubová kůra nebo květy smetánky mi vlnu neobarvily, neměla jsem žádné mořidlo, které je k barvení třeba. Vyšly mi jen světloučké odstíny.
Na Velikonoce hospodyňky sbírají slupky z cibule na barvení vajíček. Mně je sbíralo několik dobrých duší z celého okolí. Sešel se mi docela pěkný pytel. A tak se místo vajíček barvila vlna.

Přírodní tmavá

detail příze - sufolk

Když se mě Ella před půl rokem zeptala, kolik má naše vlna mikronů, vůbec jsem netušila, o co se jedná. Nebo jsem měla jen mlhavou představu o jakési tloušťce vlákna ovčí vlny. Když něco nevím, tak si to najdu. Teď už vím, že valašky mi neposkytnou vlnu na heboučký svetřík, spíš na ten z pohádky Miloše Macourka, co kousal tak moc, až ho nechali viset ve skříni a i tam sežral kolem, co mohl. Ale chovatelé v okolí mají různé ovečky. Tak například suffolk - ovce s tmavou hlavou a nožkami, zatímco kožíšek na těle je světlý. Tak tuhle vlnu jsem získala. Je jemnější než z valašek a rouno vypadá úplně jinak - celistvé, nedělí se na prameny. Mohla jsem si vzít přírodní bílou barvu i odstíny šedohnědé z oveček kříženek. To byla moc zajímavá barva.

Zavalena vlnou

V návalu hladu po předení a z nedostatku materálu k této zábavné činnosti jsem před časem přepadala chovatele ovcí po celém okolí, zda by nedarovali vlnu. Celkem ochotně souhlasili, protože se většinou potýkali s Nerudovským "Kam s ním?", rozuměj s ovčím rounem (ne slamníkem). S tímto cenným materiálem se většinou zachází tak, že končí někde na skládce, v lepším případě jako tepelná izolaze při zateplování podkroví. To by tedy bylo, vlny budu mít dost, mnula jsem si ruce. Vyzkouším si alespoň různé experimenty a nebude mi tolik líto, když se nepovedou.Nějak jsem si při tom plánování neuvědomila, že ovce se stříhají zjara v určitý čas.

Jsem sportovec

Před sportováním se nejprve pořádně protáhnu.

rozcvička

Zahřeju se rychlým během.

běh

A teď - který sport vybrat? Mám se dát na tenis?

tenis 
Nebo raději vzpírání?

vzpírání

Člověk - teda vlastně pes - sotva udrží rovnováhu, jak je to těžké.

vzpírání

Rád si zahraju i fotbal, to mě fakt baví, protože panička hraje se mnou. Wink

fotbal

No, nejsem dobrý sportovec?

koušu

Chlupaté obrázky

Že je filcování jehlou celkem snadná záležitost se můžete přesvědčit u těhle chlupatých obrázků. Filcovaly je totiž malé děti. Moc je to bavilo. Tvořily s lehkostí vlastní právě dětem, semtam se píchly, ohly jehlu, ale výsledky stojí za ukázku. Také rámečky na obrázky jsou jejich dílem. Je to karton omotaný spředenou vlnou z našich valašek. Ta tak našla konečně uplatnění a sluší jí to.
Klárka

filcovaný obrázek - beruška

filcovaný obrázek - duha

filcovaný obrázek - beruška

Eliška

filcovaný obrázek - motýl

filcovaný obrázek - želva

Štěněčí starosti

čistota? co je to?

Nedělala jsem si iluze, že by bylo všechno tak krásné a ideální. Štěňata už jsme měli a starosti s nimi byly vždycky. Jsou to přece jen miminka, i když chlupatá. Dokud se Krok rozkoukával, bylo všechno v pohodě. První komplikace přišla s podáním odčervovacího prostředku.

Haf haf

krok

Ahoj Šárko, štěkám tu na lesy. Jakto že mě neslyšíš? Haf, haf, haf. Máš vidět, jak umím prohnat kocoura! Ten teď má povinnou dietu, všechno jídlo je moje! Bojí se mě, bojí!

Nový člen rodiny

Velikonoce letos nezačaly dobře. Do psího nebíčka, protože nikam jinam se nemohla dostat, odešla naše fenka Betynka. Tahle černá chlupatá koule, jak jsme jí někdy z legrace říkali, byla naší věrnou společnicí víc než 14 let. A najednou tu není. Prázdná bouda, to že nás nkdo neupozorňuje hlasitým štěkáním, že někdo jde, všechno na mě i na ostatní padalo. Všechny velikonoční práce jsem sice vykonávala, ale tak nějak po sisyfovsku. Tlačila jsem je před sebou jako velkou hroudu. Uklidila a nazdobila jsem byt, upekla a ozdobila perníčky pro koledníky, uvařila vejce, že je tedy ozdobím a obarvím, ale na to už nedošlo.
Naše holky to vzaly statečně do svých rukou, propátraly internet, několikrát se pohádaly a nakonec našly. Našly nádherné zvířátko, pro které jsme se neváhali pustit přes půl republiky. Koledníci u nás tedy letos zvonili marně, budu jim to muset zítra vynahradit. A my máme ode dneška nového miláčka, který si nás hned na první pohled získal. Doufám, že se mu budeme zamlouvat i my.

první cestování

Jak jsme stříhali ovečky

Dlouho plánovaný den D nastal. Hrdině jsme se připravovali na to, že zjara si naše dvě ovečky ostříháme sami. Zakoupili jsme ruční nůžky a já začala shánět informace, jak na to. Moc jsem jich nepohledala. Zdá se, že ruční stříhání nůžkami se stává ojedinělou exotikou. Z diskusí, které se mi podařilo najít, vyplývalo, že se takoví odvážlivci většinou do akce stříhání pustili jen jednou a víckrát ne. Jejich argumenty, jako je postříhání ovcí nebo hodiny trvání celé střiže, mě spíš odrazovaly a vyvolávaly velké pochybnosti. Přece jen, celá létá pižlám nůžkami jen malého teriéra, je to vůbec zkušenost?
Co je naplánované, nemá se odkládat. Přinejhorším bude jedna z ovcí pobíhat po pastvě opižlaná napůl, jako se to už mockrát povedlo naší fence Betyně. Ta má totiž tuhle proceduru moc nerada.

kazi jde první

Hnědý corrriedale

přadýnko corriedale

Kolovrátek musel být svého času převratný vynález. Několikanásobně zrychlil práci přadlenek, které odložily vřetánko. Systém spřádání vláken na vřetánku se skládá z několika kroků: roztočit vřetánko - povytahovat vlákna - zastavit vřetánko - namotat zkroucenou přízi - znovu roztočit. Chytré hlavičky přemýšlely, jak některé z těchto kroků, které práci zdržují, zmechanizovat. A vymyslely už vymyšlené - kolo. Nejdřív bylo roztáčené rukou přadlenky. Převod zajišťoval otáčení cívky a kroucení vlákna. Kola mohla být také opatřená klikou. Přadlenka sice předla rychleji, ale pořád měla ještě jednu ruku zaměstnanou více pohyby. A tak přišla na řadu šlapka s převodem a kolovrátek byl na světě. Přadlenka kolo roztáčela nohou a obě ruce tak byly volné pro vytahování vláken z česance. Chtěla bych vidět ten radostný pocit prvních přadlenek, které tenhle vynález poprvé vyzkoušely.

MÁM HO!!!

kolovrátek

Naprostá náhoda, pomoc mých dětí a trochu štěstíčka, kterému jsme vyšli vstříc, existence Aukra na internetu - tohle všechno pomohlo, abych získala nádherný kolovrátek za směšně nízkou cenu. Není sice nový, je zrenovovaný, ale funguje! Na moje pidipředení je dostačující. Volné víkendové chvíle u nás tedy vypadaly tak, že jsme se tahali o místo u kolovratu a já nestačila vyčesávat vlnu. Bohužel už jí mám hrozně málo a tak běháme k ovečkám a přeměřujeme délku jejich loken. Na střiž to vypadá asi až příští měsíc. Do té doby budeme prožívat vlněný absťák. 

Moje nostepine

motání klubka1

I obyčejné namotání klubíčka můžeme provést tak, aby se líbilo. Na několika webstránkách přadlenek jsem narazila na výraz nostepine a samozřejmě mě zajímalo o co jde.

Jak se plete z corriedale

Aby to nevypadala, že pořád jen spřádám všechno, co mi přijde pod ruku a klubíčky si potom zaplňuji šuplíky a další volná místa v bytě (těžko taková místa najít), tak taky pletu.

koš s pletením

Jak se přede corriedale

O víkendových večerech zbyl čas na přípravu ruličkových česanců a první předení. V telce opět velké nic, platí zde přímá úměra, že čím víc programů, tím větší nic A tak se sesedneme u krbu a hrajeme scrabble. Než na mě dojde řada, načešu pár ruliček a další hru mezi tahy roztáčím vřetánko. Pak mě ani tolik nemrzí, když prohraju. Mám totiž dobrý pocit z díla.


Pucíkaté kapučíno

 
... tak jsme doma společně nazvali přízi, která vznikla experimentováním s vlnou. Nové česací kartáče mi umožnily načesat vlnu do hebounkých ruliček, které moje dcera nazývá larvy. Z nich potom vytahuji větší záběr vlny a v posledním okamžiku před úplným vytažením z česance ho pustím. Vlna se okamžitě zkroutí a na přízi vznikají střídavě místa tenká a silná. Takto vypadá základní nit.


Vlněné šílenství

Když mě něco hodně zaujme, nevím kdy přestat. Teď si připadám, že jsem jako ta dcera z pohádky, co ji matka trestala za to, že nechce přestat příst. U ní se nakonec ukázalo, že je to spíš veký lenoch. U mě to začíná být posedlost. S tenčící se zásobou vlny ve mě narůstala potřeba získat někde novou. A tak jsem to vyřešila. Někdo si po výplatě udělá radost novým kouskem oblečení, já si udělala radost objednáním česacích kartáčů na vlnu a úžasných česanců Corriedale všech možných odstínů hnědé, rezavé a medové.
Kartáče dokážou i z odpadové vlny, kterou jsem odložila pro filcování, načesat hebké ruličky. Navíc mi umožňují další experimenty právě s barvenou vlnou.


Bačkorky pro studené nožky



Vlna je úžasný materiál. Má mnoho vlastností, pro které si ji lidé oblíbili. Pro mě tou nejpříjemnější je, že krásně hřeje a to dokonce i když je mokrá. Jsem člověk s věčně zmrzlýma rukama i nohama. Naše chalupa mě sice už za ta léta trochu otužila, když se ale do mě dá zima, trvá mi hodiny, než se zahřeju. Nejhorší jsou nohy. Studené nohy = probdělá noc. Řeším to různými termoponožkami a dlouho už uvažuji o něčem z pravé vlny. Teď se naskytla příležitost - filcované bačkorky by mohly být to pravé. No, bačkorky není zrovna trefný název. Na moji nohu čtyřicítku to budou spíš pořádné bačkory.

Mokré plstění


Plná dojmů z včerejšího kurzu hledám chvilku k napsání krátkého povídání o této technice. Není to nic nového, naopak, technika je to starobylá, pradávná, z dob, kdy ovečky byly jedinou obživou mnoha národů.

Od vřetánka k přadýnku vlny

Každý týden si upředu alespoň jedno klubíčko vlny. Bohužel mi už začíná docházet, brzy nebude co příst. Občas dojdu zkontrolovat naše bečící holky, ale ty, ačkoliv se velmi snaží, mají zatím vlnu docela krátkou, i když opět krásnou.


úterý 28. června 2011

Pan Koc a jeho plstěná podoba

 
Vlastníme několik domácích mazlíčků. Nejstarší je kočka Moura (původně zaručeně kocourek Mourek), rozvážná a samotářská, mazlí se, jen když chce. Fenka Betty je už také stařenka, ale stařenka čiperka. Už je sice líná chodit s námi na dlouhé procházky, ale podívat se za ovečkami nevynechá nikdy. A pak je tady Pan Koc. Nejmladší benjaminek. Tak dlouho jsme mu vybírali jméno, až nakonec slyší na "Kocí!". Je to jediný z našich zvířecích miláčků, který si vybojoval vstup do domu, a to dokonce i na manželovi. Donitř se umí dobývat velmi hlasitě a vehementně. Z milého koťátka, které se spokojilo s malým místečkem ke stulení, se stal svéhlavý tvor, dost naštvaný, když jsou všechna křesla obsazená. Za vstup do domu mě milostivě odmění zalehnutím v tu nejméně vhodnou dobu, např. když zrovna potřebuji psát na počítači, nejraději by se mi omotal kolem krku, jen abych neviděla na monitor. Rozhodně se s ním nenudíme. Když ho to popadne, začne provokovat, to jest leze tam, kam nesmí, a čeká, co my na to. Po půl hodině honiček po domě si procvičí skok z okna, aby zase za pět minut skučel u dveří a drápky se dožadoval vstupu. Za to všechno ho milujeme. A tak se po ovčce Tetě stal mým druhým modelem k suchému filcování jehlou. Zbytek rodiny byl na konci mého úsilí sice trochu rozladěn, že si Koci není moc podobný, ale líp to neumím. Tak teď už dávám k posouzení jen obraz, sem tam doplněný vyvětlivkou.

Filcované figurky

 
Asi před dvěma lety jsem si na jednom úžasném kurzu vyzkoušela poprvé práci s přírodní vlnou. Hlavní náplní bylo suché plstění - filcování speciální jehlou.

Plstění - filcování vlny


Jedním ze způsobů, jak se také dá zpracovat ovčí rouno, je plstění, také známé pod názvem filcování a v angličtině si ho můžete vyhledat pod názvem felting.