středa 27. července 2011

Na chlumech

ostrůvky stromů na kopcích, na hradecku jsme tomu říkali kásek

V zimě tu bývá mrtvo, ale v době letních dovolených náš kout zemičky možná ztrojnásobí počet obyvatel. Přijedou chalupáři, zaplní se priváty, penziony i chatky v kempech a máme tu přelidněno. Obchůdky, jindy pusté, jsou od samého rána nacpané k prasknutí, není kde zaparkovat, jezdit na kole je stále nebezpečnější. Všechny tyhle okolnosti nás postrkávají k vyhledávání samoty a opuštěných míst. Dříve jsme jezdívali na kolech, ale v sezóně je to stejné, jako kdybychom jezdili po dálnici. Chodíme tedy pěšky - prý je to zdravé. A Krok to miluje.

pondělí 25. července 2011

Slovy klasika


nevěstin závoj a ruj vlasatá
"Tento způsob léta zdá se mi poněkud podivný..."
Josef Kemr v roli dědy Komárka z chaloupky na samotě u lesa by to řekl šťavnatěji. V každém případě mě už sluníčko taky moc chybí. Doma lezu pod deku, ruce i nohy jako led. Venku chodím uprostřed července ve svetru, místo abych se vyhřívala někde u vody.

neděle 24. července 2011

Borůvková podruhé



Zavřené ve sklenicích a vystavené teplu a sluníčku ve skleníku, pokud v těchto propršených dnech lze vůbec o slunci mluvit, uzrály tři další odstíny ovocných barev. V první sklenici se barvila vlna která se předtím koupala v horké borůvkové lázni spolu s kamencem. Část jsem jí odebrala a spředený výsledek můžete vidět ZDE. Do druhé části jsem přimíchala sodu a tuhle temnou masu uzavřela do sklenice. Slibovala jsem si od toho intenzivnější barvu. Sklenice nepojmula všechnu tekutinu, bylo mi jí líto vylít a tak jsem založila i druhou, do které jsem namočila suchou nemořenou vlnu. Ve třetí sklenici se už nějaký čas barvila vlna v rybízové šťávě.

sobota 23. července 2011

Třezalka


Žlutá bylina se v okolí vyskytuje docela hojně. Ještě než zemědělci posekli louku, stačila vykvést, a to byla moje příležitost. Chytrá knížka  praví, že třezalka je vděčná barvířská rostlina. A to se muselo vyzkoušet. Dočetla jsem se, že jedna lázeň se dá využít hned několikrát a výsledkem mohou být různé barevné odstíny.

pátek 22. července 2011

Bílá je krásná


Po spřádání všech těch barevných klubíček mě najednou přepadla chuť vrátit se k čisté přírodní barvě. Potřebovala jsem trochu bílé do svého březového projektu a neměla jsem po ruce už nic jiného, než smrdutou hromadu rouna, které jsem dostala od své známé.

čtvrtek 21. července 2011

Borůvková





lesní borůvka

Máme štěstí, že u nás rostou. Letos je to sice kvůli jarním mrazům slabší a borůvčí navíc sužuje nějaká choroba, ale na knedlíky a na koláč jsme nasbírali. Potajmu, aby ostatní sběrači nevěděli, jsem si vyšetřila i hrstku modrých plodů k vyzkoušení barvení.

středa 20. července 2011

Na vycházce kolem Purkrábu


I když má Krok absolutní volnost pohybu v naší zahradě (ke škodě mých záhonů), vyžaduje každodenní vycházku. Když mi tentokrát manžel navrhl obejít Purkráb, chvíli jsem váhala. Je to totiž to samé, jako vypravit se do bažin a pralesa. Nakonec jsem ale souhlasila s vidinou nalezení míst, kde bych mohla sbírat brusinky nebo rostlinný materiál pro barvení vlny.

pondělí 18. července 2011

Šála

budoucí šála

Buď je to jenom můj pocit, že držím v ruce něco, co má kvality, nebo je stoprocentní ovčí vlna skutečně materiál, ze kterého se dobře plete. Především pletenina rychle přibývá, protože úplně tenoučkou nit jsem se ještě příst nenaučila. A potom příze je pěkně pružná.
Pustila jsem se včera do pletení šály z připravených "březových klubíček". Nerada pletu podle popisů a na šále není co zkazit, takže je to čistá improvizace stylem babička pletla a párala. Určitou představu jsem v hlavě měla, ale po upletení 30 cm mi šála přišla fádní a moc pruhovaná. Takže se páralo, udělala se malá změna v počtu řad, přidal drobný vzoreček, který by měl také trochu připomínat břízu, a večer u televize už měla šála více než půl metru. V hlavě se mi přitom líhly myšlenky na její další ozvláštnění i na to, jak budou vypadat rukavice. Ale to si tam zatím nechám uložené. Určitě to ještě několikrát změním.

Druhy příze, ze kterých se šála tvoří

pátek 15. července 2011

Vlněný projekt bříza

vlna připravená pro projekt bříza
Bříza je kráska mezi listnatými stromy. Řekne-li se bříza, už  i podle názvu bělokorá se všem vybaví bílá kůra. Ale ono to tak docela není. Na začátku života bílá s tmavými drobnými očky, v dospělosti popraskaná, vrásčitá, bílé plochy s narůžovělými okraji střídá šedočerná kůra. Své tělo halí bříza do světle zeleného třepotavého hávu.

čtvrtek 14. července 2011

Denivka, daylily, hemerocallis


Odjakživa miluji kvetoucí rostliny. Rvala jsem je po loukách pro maminku už jako malý capart, nosila jsem domů náruče květin. Moje zahrada je od samého počátku převážně květinová. Kvetoucí stromy, kvetoucí keře a pod nimi samé kvetoucí rostliny. Zpočátku to bylo tak, že jsem sázela vše, co kvete. Moje zahrada je ale vybíravá fajnovka a do své půdy hned tak něco nepřijme. Pěstování mnoha kvetoucích krásek jsem musela vzdát. Tak u mne třeba nenajdete královnu květin, té se tu opravdu nedaří. Nádherné plaménky nebo ostrožky, které by se mi tolik líbily, můžu obdivovat také jen v cizích zahradách. Po létech zkoušení jsem ale přece jen několik rostlin, které má zahrada přijala bez výhrad, našla.

středa 13. července 2011

Drobečkové


Každodenní  život v zahradě zůstává obyčejnému zraku nebo těm, co už potřebují druhé oči, z velké části skrytý. O to překvapenější takový slepýš bývá, když se mu spolu s květinami podaří vyfotit i jejich návštěvníky. Na zvětšenině si pak konečně mohu prohlédnout, jak takový drobeček ve skutečnosti vypadá, a žasnu.

sobota 9. července 2011

Příliš mnoho třešní


Manžel moc rád vysazuje stromy. Každoročně se opakuje stejný scénář. Zakoupí se krásný stromek, který zaručeně musíme mít, a pak se s ním chodí po naší rozlehlé, ale docela zarostlé zahradě a hledá se pro něj místo. Stromky vysazené jako první jsou už zatím dospělé, narostlé do výšky i šířky. Staré švestky, které tu vysadili dřívější majitelé, nahradily kromě jabloní, broskvoní a slivoní i tři vzrostlé ořešáky a pět třešní. Třešně naštěstí dozrávají postupně, každý strom je jiná odrůda. I tak je jich ale tolik, že uživí rodinu i celé houfy ptáků, kteří se k nám poránu na ně slétají. Je to krásné ranní probuzení s ptačí písničkou. Na stromech můžeme pozorovat malé sýkorky, kosy, špačky, drozdy, sojky, strakapoudy, straky a snad nejkrásnější žlutě zbarvenou žluvu. Ta nám také zazpívá tu nejkrásnější písničku, ale je velmi plachá. Pokoušela jsem se všechny tyhle ptačí hosty vyfotit, ale na všech fotkách jsou jen třešně. Ptáčci jsou velmi ostražití a nalétávají na strom z opačné strany. Zato drzá veverka, které třešně také chutnají, se ochotně vyfotit nechala.


Zavařování mě moc nebaví, protože o kompoty pak není velký zájem. Ale letos nám Ježíšek přinesl dřevěný soudek, který by mohl pomoci s touhle horou ovoce. Zkusili jsme třešně moštovat. Dalo to dost práce, třešně se musely odpeckovat, protože jinak zůstávaly v lisu celé. Ale celá ta námaha stála za to. Mošt je moc chutný a osvěžující.



Všechno to červené kolem moštování mě samozřejmě postrčilo k dalším experimentům s barvením vlny. Sebrala jsem všechny zbytky, co jsem ještě měla po domě a povařila je v odvaru z podrcených třešní, které zbyly po moštování. Nejkrásněji se obarvil len, to je skutečně nádherná barva, kterou si ještě určitě zopakuji. Vlna chytla také pěkně, ale barevný odstín je opět světlejší než u lnu.

  



List břízy


Co by dítka školou povinná chodívali jsme, jak jinak než povinně, na sběr léčivých bylin. Nejtěžší bývalo nasbírat požadované množství např. květů sedmikrásek, vždycky se neuvěřitelně seschly. naopak nejlépe se sbírala kupříkladu kopřiva nebo právě bříza. Náš panelákový byt byl zjara provoněný směsí vůní sušených bylin, jak jsem je měla rozložené nahoře po skříních. Kde je také jinde sušit? Nikoho nijak nezajímalo, kde bydlím. Limit se musel splnit, jinak hrozilo, že nedostanu vysvědčení. Dnes tohle vzpomínání vyvolává úsměvy, ale tehdy byla tahle bylinná povinnost dost stresující.
   Vzpomněla jsem si na sběr bylin v souvislosti s mým dalším objevováním přírodního barvení rostlinami. Když si tak přečtete v chytré knize, že listem břízy lze získat žlutou barvu, nijak zvlášť vás to nenaláká, protože žlutě barví polovina dostupných rostlin. Když ale na vlastní oči uvidíte tu žlutou nádheru u odbornic, které umí s přírodním barvením přímo kouzlit, neodoláte a chcete to také zkusit.

vlna barvená listem břízy
Nasbírané listy jsem nejprve pokrájela, namočila a vařila několik hodin. Vedle jsem v jiném hrnci namořila vlnu v kamenci. Všechno nechala stát do druhého dne. Nálev z listů měl zelenou barvu, ale to nic neznamená, výsledná barva je vždycky jiná, než je barva barvící lázně. Vlnu namořenou v lázni s kamencem jsem vyndala a trochu vymačkala. Mohla jsem ji hned přendat do barvící lázně, protože odstavené do rána měly obě tekutiny stejnou teplotu. Pomalu jsem barvící lázeň zahřála až pod bod varu a nějakou dobu ji tak udržovala. Neměla by se vařit, aby vlna nesplstnatěla. Odstavený hrnec s vlnou jsem pak nechala stát do druhého dne. Pořád to ještě nevypadalo nijak skvěle. Teprve po vymáchání jsem věděla, že se povedla krásná intenzivní žlutá. Mám z ní velkou radost. Je to po zelené barvě z naší červené lísky druhá moc povedená barva, která nevyžadovala žádnou námahu ani nijakou chemii. Kamenec podle pramenů z knih životnímu prostředí neškodí.

barveno listem břízy