středa 31. srpna 2011

Bezinky



O bezinkách a jejich barvě jsem vyčetla jen samou chválu. Barva je prý stálá, sytá, dají se vykouzlit různé odstíny. Nemohla jsem se dočkat, až bezinky dozrají. Na stránkách barvířek už se začaly objevovat obarvená přadýnka a náš bez byl ještě stále zelený. Tady je všechno o dva tři týdny opožděné. Nechápu to, vždyť jsme na jihu. Asi to bude vlivem rybníků a vlhkých lesů.

úterý 30. srpna 2011

Malé povídání o ovečkách


Někdy se mi dostanou do ruky knihy bez mého předchozího cíleného výběru, ve kterých nacházím informace, co spolu nějakým způsobem souvisejí. Přihodilo se mi to zrovna teď. S pozdním létem jsem přemýšlela o tom, jak vyřešit naši zahradu. Stále nejsem spokojená a chtěla bych ji předělat. Jedna z knih, do které jsem nahlédla, mě ale zanesla úplně jiným směrem. Byla to knížka o permakultuře (tj. volně přeloženo trvale udržitelné hospodaření). Při čtení kapitol této knihy jsem si jednak utvrdila svůj pohled na lesní hospodaření u nás (viz jeste-jednou-sumava) a za druhé jsem byla nucená zamyslet se nad svým vlastním zahradnickým snažením a jeho bídnými výsledky. V jedné kapitolce jsem si také přečetla, jak hospodář využívá zvířata k přípravě pozemku k osetí. Prasata např. zem poryjí a zbaví škůdců podobně, jako domácí ptactvo. Zároveň zem pohnojí.
Pár dnů nato jsem vzala do ruky knížku s úplně odlišným tématem - Zapomenutá řemesla. Hledala jsem informace o předení, ale našla také informace o chovu domácích zvířat a v souvislosti s tím o zvyklostech našich předků. A ejhle! Využívání zvířat při pěstování plodin, které popisuje Sepp Holzer ve své knize o permakultuře, dělali naši předkové docela běžně, dokonce i za úplatu. Naše civilizace už ale jejich fígle, které provozovali, aby si alespoň trochu ulehčili dřinu, zapomněla. Škoda, protože pak objevujeme něco dávno objevené.

Přenesme se teď spolu v čase proti směru hodinových ručiček do doby, kdy prý na vesnici bývala stáda ovcí, která čítala i tisíc kusů. Dnes nevíme, co s trávou a senem. V té době, připočteme-li ještě také další dobytek, bylo o potravu pro zvířata nouze. Největší příjem potravy mívala zvířata právě z pastvy. Půda ale byla cenná, pěstovaly se na ní zemědělské plodiny. Tak se zvířata vyháněla do nepřístupných a málo úrodných míst, pásla se na mezích, úhorech, odkud vypásávala plevel, zaháněla se do lesíků. Pasení dobytka míval na starosti obecní pastýř. Byla to služba placená, k ní byl i byt a naturálie. Za to ale pastýř musel dodržovat řadu přísných předpisů, které zamezovaly ztrátám nebo šíření chorob. Mnoho z těch předpisů souviselo i s pověrami. V různých oblastech se dodržovaly místní rituály od kropení dobytka svěcenou vodou, zaříkávání, až po určení doby vyhánění na pastvu. Naše ovečky se pasou většinou ráno a večer. Přes den je jim horko a otravuje je hmyz (to byste koukali, jak umí střečkovat - skákat jako šílené, když je otravuje ovád). Pastýř v minulosti vyháněl na pastvu také dvakrát denně, ráno a večer. Když bylo po sklizni obilí, zaplatil hospodář pastýři, aby zahnal ovce do strniště. Ty pole pošlapaly, zválely a také pohnojily. Pomohly tak pole připravit pro další setbu. Pastýř v té době býval také cosi, jako je dnes veterinář, a stávalo se, že byl požádán o pomoc i u nemocných lidí.

Uplynula staletí, početná stáda ovcí se smrskla na stádečka. Služby těchto milých tvorů přestaly lidstvo zajímat. Spolu s tím většina lidí zapomněla, jaký přínos a užitek jim soužití s ovcemi dávalo. Chci věřit, že se nám paměť zase vrátí.


Zajímá-li vás permakultura, pak navštivte tránky Seppa Holzera - Der Krameterhof    v angličtině nebo němčině nebo české stránky Ekozahrady

Zdroj: Holzer, Sepp: Zahrada k nakousnutí
          Janotka, M., Linhart, K.: Zapomenutá řemesla


neděle 28. srpna 2011

Postřehy z výstaviště

Ještě jednou se vrátím k výstavě Země živitelka. Naši pozornost upoutala jedna z expozic už vloni. Letos byla připravená ve dvou pavilonech. O čem mluvím? V obou pavilonech představovaly jednotlivé regiony svou kulturu, tradice, řemesla, život na vesnici, památky a možnosti turistiky. Připravené byly ochutnávky regionálních produktů i spoustu letáčků a publikací. Pěkný byl i nově otevřený pavilon, kde se zase představovaly regionální potraviny. Líbil se mi nápad udělat některé stánky uvnitř pavilonu jako vesnická stavení ve stylu selského baroka. Já samozřejmě koukala hodně po řemeslech. Těch tradičních jsem moc nenašla. Ulovila jsem jen pár snímků některých řemesel.
Nepřehlédnutelný byl tenhle stav spolu s kolovrátkem.


Už vloni jsem obdivovala techiku síťování.

Samozřejmě jsem nemohla přehlédnout paličkovanou krajku. Zastoupená byla ta sedlická.

Hned vedle nich byly vystavené nádherně zdobené perníčky. Tohle umění moc obdivuju.

Obrázky z výstaviště


Poslední roky podle mého laického pohledu a také zastoupení vystavovaných zvířat mám pocit, že se k nám vrací chov ovcí nebo koz. Vystavovali tu hlavně soukromí chovatelé a hlavně tu byly k vidění různá plemena ovcí. Většinou to byla masná plemena nebo s kombinovanou užitkovostí. Plemen chovaných čistě pro vlnu jsem si nevšimla.

Ze Země živitelky

valašky v expozici domácích zvířat

výstavní beran, vyzařoval z něj respekt
Na výstavu do Českých Budějovic jezdíme každý rok a každý za jiným cílem. Já kvůli kytičkám - tedy zkrášlení okolí našeho domu, manžel kvůli zajímavé nabídce všeho možného nářadí, stavebnin, atd. - tedy údržbě domu. V posledních letech tam jezdíme celá rodina i kvůli zvířátkům. Tady jsme se poprvé rozhodovali, jaké ovce si pořídíme. Odsud jsme si také včera přivezli nový důležitý přírůstek do našeho pidistádečka. Na berana jsme si museli právě kvůli výstavě počkat.

čtvrtek 25. srpna 2011

Ještě jednou Šumava aneb úhel pohledu

pohled z Klostermannovy vyhlídky

I když právě v téhle chvíli utichl mediální ruch i emoce kolem šumavského kůrovce, já chci své poslední šumavské zastavení věnovat také jemu.
Kromě příjemné dovolené, strávené aktivním pohybem v přírodě, nás na Šumavu vedla také touha vidět všechno na vlastní oči a udělat si vlastní úsudek. Auto jsme nechali zaparkované a prošli jsme lán Šumavy na čeké i německé straně pouze po vlastních nohou.

středa 24. srpna 2011

Na houbech

první letošní křemenáč. Vím, kde hledat. Bohužel to ale ví také další lidé :-(

Nebojte se, umím česky a nadpis mi ještě stále zní hrozně. Za třicet let jsem si ještě nezvykla na místní výrazy. Zdejší lidé prostě byli u vody na rybech a v lese na houbech a basta. Zdejší rodáci taky ví, kam na houby chodit, aby je skutečně z lesa přinesli. Já to doposud nevím a tak houby nesbírám, ale hledám.

úterý 23. srpna 2011

Brusinka - vaccinium vitis-idaea


 
U nás ve vlhkých mokřadech roste docela hojně. Nevadí jí ani sušší borový les, jen změní malinko vzhled - keříky jsou drobounké a při zemi. Brusinky milujeme, ale s nimi je to trochu složitější, než s borůvkami. Borůvky můžete trhat každý rok. Buď je jich hodně, nebo málo, ale jsou a jsou na obvyklých místech (pokud tam dříve nevstoupí noha dřevorubcova). Brusinky jsou náladové. Někdy nejsou vůbec, jindy je hledáte po lese a tam, kde zaručeně byly vloni, není ani kulička. Některý rok je jich naopak hojně. To je právě letos. Vlhké léto jim zřejmě svědčí, protože všude v okolních lesích nacházíme nádherné hrozníčky rudých kuliček, které se náramně dobře sbírají. Využila jsem toho a nadělala si zásobu zavařenin. Když je nesníme, vydrží i dva roky.

Plstěné podložky pod hrneček

filcované podložky; needle felting - cup pad

K první podložce přibyly další dvě. Trochu jsem ustoupila ze své zásady, že budu používat pouze vlnu obarvenou přírodními barvivy. První podložka mi přišla trochu smutná a fuchsie jsou květiny veselé, jsou to parádnice s hýřivými barvami. Však také, když se řekne fuchsiová barva, mám hned představu. A tak jsem sáhla do svých starých zásob barevné vlny z kurzů a alespoň pro květy jsem vytáhla červenou a sytě růžovou. Ostatní barvičky jsou pouze přírodní barviva.



pondělí 22. srpna 2011

Filcované podložky pod horké hrnečky


Za sazenice fuchsií jsem se chtěla odvděčit něčím, co by mohlo udělat stejnou radost dárkyni, jako udělaly fuchsičky mě. Vloni jsem posílala fuchsie paličkované. Letos jsem se rozhodla využít obarvenou vlnu a vytvořit fuchsie plstěné. Chci, aby byl dárek zároveň praktický a sloužil. Od jistého věku už mám poněkud jiný názor na dekorativní předměty (je to spojeno s nechutí je oprašovat). Podložky se dají prát, sice ve vlažné vodě a ručně, ale zase to nemusí být často. Tahle je první ze serie.


A tohle je loňský obrázek fuchsií.


Fuchsie


Kdybych si sestavila soukromý žebříček popularity květin, umístila bych na první tři pozice denivku, ibišek a fuchsii. Nevím, které z těchto tří květin bych určila první místo. Jsou moje favoritky ze stejného důvodu - překrásně kvetou a jejich květy bývají rozličné.
Denivkami jsem se tu už chlubila. Dnes se chci pochlubit fuchsičkami.

neděle 21. srpna 2011

Kroku, ty cvoku!

Sedím na zemi, v dlaních a na koleně razítko, které mi tam pěkně vytiskla nepříliš hladká ani měkká asfaltová cesta. Krok si vesele skáče kolem mě, doráží a sápe se na mě. Myslí si, že ta báječná hra - vrhat se paničce pod nohy - má ještě pokračování. Na moje hlasité námitky nereaguje a tak pouštím vodítko a zkoumám, jestli jsem celá. O dva metry dále dcera, zlomená v pase, jak jinak než smíchy nad tím, jak se její máma válí uprostřed největšího lijáku na očích všech sousedů po zemi. No, přežila jsem to já i moje kosti. Jen díra na koleně věstí, že se pod látkou skrývá něco nepěkného. To mi ta dovolená pěkně končí. Nohy samá modřina od psích drápků, na koleně silniční lišej, v dlaních zaryté kamínky.

pátek 19. srpna 2011

Krušina olšová (rhamnus frangula)


melír vznikl seskáním obou odstínů vínové barvy

Černých kuliček krušiny jsme si všimli při našich toulkách s Krokem. Úplně nenápadné křoviny, lemující  cestu Za bránu, jak se tady u nás říká lesu, který kdysi vlastnil také Ferdinand d´Este. Měl ho ohrazený a za bránu lesa se nesmělo. Zatímco někdo uvažoval o poživatelnosti černých plodů, já už je zase v duchu viděla v hrnci s vlnou. Jestlipak by šly také využít k barvení? Nasbíraná hrstička mě mile překvapila. Na tak malý trošek plodů barvila krušina výtečně. Nejlépe se povedlo obarvení lnu - dostal temně modrou barvu. Před použitím jsem se snažila zjistit, co jsem si to vlastně natrhala a jestli si nebudu vařit nějaké jedy.
Všimla jsem si, že rostliny, které barví, se také velice často používají jako drogy v přírodním léčitelství. Krušina není výjimkou. Používá se hlavně její kůra při zácpách nebo hemoroidech. Černé plody mají podobný účinek. Tohle bych ale raději přenechala léčitelům. Už vím, že svým barvením nikoho neotrávím, tak směle do dalšího pokusu.

Kolem Vydry


 Poprvé jsem si to uvědomila právě tady - na začátku stezky kolem řeky Vydry. Stáli jsme na mostě, pozorovali řečiště vydlážděné obrovskými valouny, které se vinuly jako obrovský kamenný had a mezi kterými zurčela a hlasitě šuměla rezavá a přesto průzračně čistá voda Vydry. Dumali jsme o moci přírody, která po věky vytvářela tuhle krásu.

čtvrtek 18. srpna 2011

Rákos a oříšky

rákos
 
Přidat popisek

Z vycházky s Krokem jsem si přinesla tašku květů rákosu. Na ten u nás vzhledem k vlhku a množství rybníků narazíte často. Roste všude v okolí. Na internetových stránkách barvířek jsem na něj četla jen samé chvalozpěvy. Těšila jsem se tedy na výsledek.

pondělí 15. srpna 2011

Zpátky do Modravy

 ... vedly dvě cesty. Po občerstvení na Březníku jsme parádně zdřevěněli a naše nohy odmítly jít tou cestou přes kopečky. Vybrali jsme si tedy schůdnější cestu údolím kolem Modravského potoka a jak se později ukázalo, byla to i cesta pěkná s malebným okolím. 

pátek 12. srpna 2011

Cesta na Březník



Dolů z Luzného jsme byli natošup. Před námi teď byla náročná a dlouhá cesta přes hraniční vrcholky k českému vrcholu Březník. Okolí stezky lemovaly rostliny milující vlhko a pahýly zašlých smrků, kolem kterých vyrůstaly po třech nebo čtyřech jejich dětičky.

čtvrtek 11. srpna 2011

Malované vlnou



Nashromážděná vlněná paleta přírodních barviček vybízí k tvorbě. V hlavě se mi honilo hned několik nápadů, ale opět jsem se od původní myšlenky dostala úplně jinam. Přemýšlím, čím to je. Mylím, že to materiál sám vede moji ruku. Sedím, zapichuji filcovací jehlu, chci vypíchat květinu, ale vlna si říká o jinou cestu.  Najednou se mi zalíbí je plastičnost, směr, kterým se skládá, barevné kombinace a na světě je obrázek, který má naprosto jinou podobu, než jsem si přála. Jsem nadšená z toho, jak bledé přírodní barvy získávají plstěním sytost.

začátek práce - podkladová vrstva

hrátky s fantazií

rubová strana - vlna drží protažením jehlou na druhou stranu

středa 10. srpna 2011

Stupnice přírodních barev

vyčesané smotky vlny barvené rostlinnými barvivy

Tříměsíční období prvních pokusů s barvením vlny rostlinnými barvivy přineslo prozatím 30 jemných odstínů barev. Nejsou nijak syté nebo křiklavé, u některých by se dalo říct, že jsou to miminkovské barvičky. Celá paleta se mi ale moc líbí a těším se na chvíli, kdy bude spředeno a já budu moct všechen materiál využít k nějakým projektům. Prozatím jsem nevydržela a téměř vypotřebovala žlutou z listu břízy. Ta mi ale moc chybět nebude, hodně podobná je jí žlutá z vratiče.

Výstup na Lusen

německy Lusen, česky Luzný
Viděli jsme ho už ze stromové věže; vysoký špičatý kopec vystupující z husté zeleně Bavorského lesa. Přesně tam vedly naše další kroky.  Takhle to vypadalo daleko, ale směrovky informovaly o 3 a půl hodinové cestě.

pondělí 8. srpna 2011

Stezka v korunách stromů


Během naší dovolené jsme se také vypravili na bavorskou stranu Šumavy. Zlákala nás impozantní lesní atrakce, jejíž cílem není ubavit nás k smrti, ale umožnit další poznání přírody. Měli jsme velké štěstí na počasí, na cestu zelenými autobusy nám svítilo sluníčko a vydrželo svítit téměř celý den.
Stezka v korunách stromů je podle letáčku nejdelší takovou stezkou na světě. Je dlouhá 1300 metrů, bezbariérová, vybudovaná tak, že se zde každý cítí bezpečně.

sobota 6. srpna 2011

Koštěnický potok aneb jak se Krok naučil plavat


Nedávno jsem se zmiňovala o rybniční soustavě, kterou z velké části vytvořil Matyáš Ruthard. Tři z jeho největších rybníků by nemohly vzniknout bez existence říčky, kterou nenazýváme nijak honosně. Je to Koštěnický potok a většina lidí ho za potok i považuje. Jeho vody ale dokázaly naplnit takové rybníky, jako je Kačležský rybník s rozlohou 196 ha, dále pak Staňkovský rybník s rozlohou 273 ha. Staňkovák, jak mu tady říkáme, je nejen rozlehlý, ale také poměrně hluboký (asi 9 m). Jeho hráz vznikla přehrazením údolí Koštěnického potoka, podobně jako u dalšího rybníku Hejtman s rozlohou 80 ha. Jakmile Koštěnický potok opustí Hejtman, čeká jeho vody už jenom krátká cesta, aby se nakonec připojil k řece Lužnici.

úterý 2. srpna 2011

Stará řeka


Máme rádi přírodu. Přestěhovali jsme se na venkov co nejblíže přírodě, obklopujeme se zvířátky a téměř denně směřují naše kroky do přírody, abychom tam načerpali vnitřní pohodu. Také naše dovolené se odehrávají převážně v přírodě. Skoro každý rok se vydáváme v kanoích po některé z řek, několik hodin pádlujeme krajinou, kterou vytvořila voda, a navečer pak ztuhlé tělo protáhneme při pěší túře po okolí.

Letos to bylo jen krátce. Naše nové štěně i další okolnosti  nám dovolily pustit se na vodu jen na dva dny. A tak padla volba na naši starou dobrou Lužnici.