pátek 30. září 2011

Vlněná chňapka



Duhové klubíčko z přírodou barvené vlny svádělo k pletení. Vlny však bylo málo, což mi nedávalo moc možností. A tak jsem se rozhodla pro pletení ze středu buď do čtverce, nebo do kruhu. Vzor jsem přitom vytvářela volně podle fantazie, protože zrovna nebyl žádný po ruce. Klubíčko vyšlo tak tak, okraj už jsem musela uzavřít s druhým klubkem. Ale velikost je dostačující. Bude to tedy chňapka. Rozhodnuto.

čtvrtek 29. září 2011

Závin





Bývaly doby, kdy jsem hrozně ráda pekla. To byly ještě děti malé a byla radost péct. Všechno jim chutnalo a většinou stačil jeden plech. Péct pro pět dospělých už mě tolik nebaví. Jak říkávala babička: "Já tak nerada peču lívance nebo koblihy - pořád peču a na míse pořád nic!"

To já zas nerada peču štrůdl. Dá docela dost práce a jen ho vytáhnu z trouby, je po něm. Jíme ho ještě horký. Od jisté doby máme dohodu, že si s ním budeme pomáhat. S vidinou chuti teplého štrůdlu jsou všichni ochotní přiložit ruku k dílu. Máme ho rádi pestrý, nestačí jen jablka. Nesmí chybět suché plody - ořechy, oříšky, mandle, kokos, občas přidám pro barvu naložené brusinky, tentokrát jsem pokrájela nadrobno sušené švestky (místo rozinek - ty jím jen já).

úterý 27. září 2011

Pletený šátek


Mám jednu z vlastností (od dětství), kterou se nemůžu zrovna chlubit. (přesto to teď dělám ;-( ).Z velké nedočkavosti a s vidinou nového a neokoukaného rozdělávám nové a nové práce, ale do jejich dokončení se pak musím nutit. Zvlášť u pletení toho mám rozděláno! Takže TADÁ!

neděle 25. září 2011

Podzimní střiž



Valašky jsou ovce dvoustřižné, tj. mohou se stříhat dvakrát do roka (nebo třikrát za dva roky). Za půl roku naroste jejich vlna do délky více než 10 cm. Loňský rok nám Kazi a Tetu ještě stříhal profesionální střihač. Bylo to koncem října a už bylo dost chladno. Ovcím to nevadilo, ale my byli promrzlí. Letos jsme je zjara poprvé stříhali sami, a protože to celkem šlo, pustili jsme se do toho i teď. Využili jsme teplé zářijové sluníčko. Myslím, že holky už nebude obtěžovat protivný hmyz, hovada už nelétají. A do příchodu zimy už zase budou mít pár centimetrú nového kožíšku. Přišlo mi to jako vhodná doba. I proto, že vlnu budu ještě moct prát venku.

středa 21. září 2011

Barvičky


I když si jednotlivé vzorky barvené vlny spřádám do jednobarevných přadýnek, pár česanců mi vždycky zbyde. Vyzkoušela jsem si je trochu namíchat - jednou rovnou při spřádání a podruhé na česacím kartáči.
Obě klubíčka jsem spředla na vřetánku.
To první proto, že jsem ho rovnou seskávala do trojnitky technikou Navajo a to na kolovrátku prostě neumím.



Druhé pak prostě jen proto, že mě to bavilo :-D.



Zpočátku bledé barvy vyčesané a obarvené vlny se mi nyní zdají docela intenzivní, skoro bych brala i bledší odstíny.

neděle 18. září 2011

Poslední sluníčková?

zátočiny rybníka jsou vyhřáté, na jaře tu hnízdí ptáci

Minulá vycházka za rybník byla tak pěkná. Tak kam jinam, než zase za Purkrabský rybník směřovaly naše kroky. Krokovi už po včerejšku připadala cestička důvěrně známá, tak se nám přestal plést pod nohy a radostně si ňuchal před námi, nosil dříví sem a tam, přičemž se mi snažil jedním super klackem vyvrtat díru do lýtka. K modřinám od jeho drápků tak přibyl ještě krvavý šrám. Vypadám jako oběť domácího násilí. Vypadalo to ale, že nic nemůže naši náladu zkazit.

pátek 16. září 2011

Jak barví květy afrikánu


Získala jsem krabici nádherně vybarvených květů afrikánů a těšila se na barvu. Pořád toužím vykouzlit svou oblíbenou barvu - oranžovou. Pečlivě jsem květy přebrala na žluté a oranžové a pustila se do obvyklého procesu. Barevný vývar vypadal lákavě. Měl medovou barvu a medově voněl. V obou hrncích stejně. A z obou hrnců vyšla stejná sytě žlutá barva.

barveno afrikánem

pro porovnání: nahoře list břízy, dole afrikán

tady je zas afrikán uprostřed a po stranách houba
a afrikánem obarvený len

čtvrtek 15. září 2011

Za Purkrábem

Vážím si každého slunečného dne a to přímou úměrou - čím starší, tím víc. Dnešní krásný den přímo vybízel k dlouhé procházce s foťákem i s Krokem, samozřejmě. A fotit bylo co. Já si vyčistila hlavu, Krok si to taky užil a pro vás mám fotky úplně obyčejných věcí, které mi (taky s věkem) připadají čím dál tím víc neobyčejně krásné.
 Třeba nádherně vybarvená dřevokazná houba. Musela vyrůst kosmickou rychlostí, ještě nedávno tu nebyla.


Šípkový keř, obsypaný červenými šípky...


Stříbrný lišejníkový palouček ... Množství lišejníkú ukazuje na zlepšení ovzduší.


Roztomilá houbička ve všudypřítomném rašeliníku...


Pohled na rybník Purkráb, jak ho znají jen srnky a vodní ptáci...


Odlesk sluníčka na hladině...


Krokova radost z aportíku...


Moje radost z pohledu přes vodu ...

A všude kolem sluníčko...



A na závěr tenhle krásný úlovek do smaženice::::


Hezké dny, podobné tomu dnešnímu :-D

neděle 11. září 2011

Krok se učí poslouchat

aportíky do vody? No problem.
Jde to hodně ztěžka. Je to pes inteligentní až vychytralý. Někdy mám pocit, že si cvičí on nás a ne my jeho. V každém případě platí, že dělat opičky nám bude, jen když se mu bude chtít, a zadarmo ani kuře nehrabe, natož pan pes. Stačí ale mít kapsu plnou dobrot, klid v okolí a za chvíli umí novou dovednost.

čtvrtek 8. září 2011

Zpracování vlny v dávné minulosti

V knížce Zapomenutá řemesla jsem se dočetla o tom, jaké práce předcházely tomu, než mohli lidé přistoupit k výrobě vlněných tkanin.
Po střiži, která se prováděla zjara a na začátku podzimu, se vlna rozprostřela na tvrdém a rovném podkladě a švihalo se do ní lískovým proutkem, aby se z ní dostaly ven nečistoty. Škoda, že jsem se tohle nedočetla dříve, určitě bych to vyzkoušela. Viděla jsem to také na jednom videu z Mongolska. Mongolští pastevci tuto techniku používají podnes. Jen mi nebylo jasné, proč to dělají. Tak teď už to vím.
Potom se vlna cupovala. Tuhle fázi postupu dělám také. Všimla jsem si, že když vlnu několikrát rozvolním a rozcupuji, vypadá z ní hodně nečistot. Lépe se pak natahuje na kartáč a přečesat pak stačí jen několikrát. V minulosti to prý dělali také buď v rukou nebo vlnu pročesávali skrz bodláky a později vochle (hřebeny).
Vyčesaná vlákna vlny se pak spřádala na vřetánku.
Z upředené příze se potom na jednoduchých stavech tkaly tkaniny. Ty se dál příliš neupravovaly. Někdy se barvily a také se valchovaly. Tenhle proces bych přirovnala k dnešnímu plstění. K tomu, aby vlna zplstnatěla, dnes používáme mýdlo, horkou vodu a tlak. Tehdy byla využívána lidská moč a tkaniny takto naložené byly prošlapávané v sudu bosýma nohama. Zkvašená moč byla také například využívaná jako mořidlo při barvení tkanin.
Ve 13.století se ke spřádání začaly využívat spřádací kola a také dokonalejší stavy. I valchování si lidé snažili usnadnit ve vodou poháněném zařízení - stoupi.
V dalších stoletích pak spřádací kola, poháněná rukou nebo klikou, nahradily kolovraty. Přadlenkám se tak uvolnily obě ruce a jejich práce se zrychlila.

primitivní zařízení na tkaní v muzeu v Jičíně
Zdroj: Janotka, M., Linhart, K.: Zapomenutá řemesla

středa 7. září 2011

Koncem letošního léta

vajgélie se s podzimem zbarvuje do krásných odstínů šervené
... je na mou zahradu smutný pohled. Sluníčko se celé léto poflakovalo někde na jihu a když konečně přišlo, místo aby ohřálo, tak popálilo. Naše přerostlé hafisko Krok si z radosti nad kolemjdoucími vydupal v záhonech cestičky a pod  jeho tlapami zhynula třetina mých oblíbených rostlin. Stejně tak fuchsie v květináčích u plotu. Stály mu v cestě za svobodou, tak si jimi prokousal cestu. Plot jsme opevnili nevzhledným provizoriem, aby ho nenapadlo tyhle dobrodružné cesty opakovat. Estetika zahrady se ale vytratila. Je to asi jako když se snažíte mít načančaný byt, ve kterém se pohybují malé děti. Postupně slevujete ze svých zásad, stěhujete věci výš a zbavujete se nadbytečných předmětů.

Pár kytiček ale přece jen rozkvetlo. Miluju afrikány pro jejich nenáročnost a rozmanitost, zvlášť tyhle drobné.


Pro astry různých variant vždy také najdu v zahradě místo.


Po dlouhých letech čekání se mi konečně rozrostl vousatec, zakoupený od Starkla (jediné, co mi od něj roste).


Ocúny už ohlašují příchod podzimu.


Spolu s nimi oranžové lampionky mochyně.



Když už nic moc nekvete, tak aspoň do úst je co dát. Vína máme požehnaně a několik druhů. Osobně dávám přednost zelenému.



Každoročně soutěžím s veverkami  v rychlosti sklizně oříšků. Většinou vítězí nebojácné veverky. Letos ale sklidily jen lísku v sousedství lesa. Další dál v zahradě nechaly na pokoji. Že by měly přece jen z něčeho respekt? Třeba z Kroka? Když už se letos neurodily vlašské ořechy, tak lískových bude do vánočního cukroví dost.

Mějte hezký den!

úterý 6. září 2011

První z vlny valašek

Úplně první a dokončená věc z vlny našich holek - vesta, kterou si přála dcera. Nedala si vymluvit, že to nebude vesta kousavka. Pletla jsem ji natřikrát. Poprvé to bylo z vlny spředené tak, jak mi přišla pod ruku - nic moc, rozpárala jsem to ještě před sešitím. Podruhé jsem pletla z příze spředené z podsady, zbavené hrubých pesíků. Díly se ale při vyprání vytáhly a vesta se poněkud zvětšila. A tak se zase páralo. Napotřetí jsem už velikost strefila. Jsem zvědavá, jestli se bude nosit.

pondělí 5. září 2011

Česance


Za těch několik měsíců (vlastně už skoro rok), co se snažím o spřádání vlastní příze, jsem pochopila jednu věc. Jestli chci upříst pěknou nitku, musím mít dobře vyčesanou vlnu. Pátrání na nternetu přineslo hned několik způsobů česání vlny. Existují různé postupy i nářadí, které vlnu pomáhá vyčesat. Bubnová česačka je pro mě ještě stále cenově nedostupná, ale teď by se docela hodila, vlny  k vyčesání mám ještě pořád moc. Hřebenem na psa už vlnu nečešu, používám dvojici kartáčů. Celou dobu jsem si na nich vyčesávala ruličky. Teď jsem ale měla vlnu zvlášť znečištěnou, plnou semen trav, pilin a úlomků sena. Většina nečistot se dostala ven vytřepáním a vyčesáváním, ale pořád ještě něco v česancích zbývalo. Začala jsem si tedy ruličky česanců povytahovat a tím jsem je mohla zbavit i těch posledních smítek. Práce to je zdlouhavá, ale dostala jsem tak malá klubíčka, která jdou potom velmi dobře spřádat na vřetánku i na kolovratu.

vyčesaná vlna na kartáči

česanec stočím za pomoci druhého kartáče do ruličky

ruličku vyválím jako váleček z těsta na kolenou

postupně ji povytahuji a odstraňuji nečistoty a zástřihy

získám dlouhého hada, kterého stočím do klubka

pro plstění si česanec neruluji

ale udělám si z něj šneka, který jde zase rozvinout na vyčesanou plošku

neděle 4. září 2011

Pletený šátek s krajkovým lemem


Zaregistrovala jsem se na Raverly. Růžová přihlašovací stránka s hlavami zvířátek vykukujících z hromady vlny moc neukazovala, o čem tyhle stránky konkrétně budou. Když ale touhle růžovou vstupní branou projdete, otevře se vám obrovský svět - svět pletařek, žen, které milují háčkování, svět přadlenek, které pro pletařky točí překrásné příze, svět návrhářek, které umí vymýšlet krásné vzory i modely. Naleznete tu všechno možné, od pletených či háčkovaných maličkostí pro radost po náročné pletené modely. Návody na některé si můžete stáhnout zdarma, jiné jsou za poplatek.
Hodně jsou tu k vidění velké krajkové šátky. Nejdřív jsem jen obdivovala krásu šátků a vytrvalost jejich autorek. Pak jsem ale narazila na několik návodů, co mě dostaly. Navíc se mi podařilo upříst docela tenkou dvojnitku přírodní bílé a ta na mě z košíku přímo dorážela - JÁ SE NA TO HODÍM!



A tak jsem to zkusila. Počáteční problémy s anglickým pletařským názvoslovím mi pomohl vyřešit internet, ten zná všechno. A jakmile se prokoušete začátkem, už to jde hladce. Od čtvrtiny šátku už pletu zpaměti. Perfektní univerzální vzor, který lze upravovat co do velikosti podle svých představ. Návrh patří návrhářce jménem Tetiana Otruta a její krásné šátky a další výrobky můžete obdivovat i na jejím blogu.