pátek 30. prosince 2011

Karetkami na stužkovém stávku


Když budu počítat i navíjení osnovy do karetek a na stávek, mám za sebou asi den práce a na jeho konci něco, co se už karetkové tkanici docela podobá. Je v ní i plno chyb a buhužel ještě stále nevím, jak se mi podařilo to, co je dobře.

středa 28. prosince 2011

Karetky

Musím říct, že karetky mi po včerejšku lezly i do snu. Není divu, věnovala jsem jim téměř všechnu volnou chvíli. Nejdřív jsem si seskávala naši hrubou valašku do trojnitky, abych měla silnější materiál. Dělala jsem to na kolovrátku stylem navajo, což moc neumím a tak mě to stálo dost sil. Při kuchtění rychlého oběda jsem načetla všechny informace z knih, co doma mám, a takto vyzbrojena jsem se do toho po jídle pustila.
Elán mě opustil brzy. Z deseti karetek jsem nakonec navlékla jen šest pro nedostatek materiálu (a dobře jsem udělala, byla bych zamotaná ještě víc). Zabrala místo u krbu, což mi bylo několikrát vyčteno (dnes už tak tolerantní nebyli) a začala motat, a to doslova a do písmene. Ničím jiným se nedalo moje snažení nazvat. Na svou obranu musím říct, že to bylo tím, že jsem se křečovitě držela popisu v knize. Stálo tam - karetkou otáčet vpravo nebo vlevo kolem osy. Myslela jsem si, že když s ní otočím jedním směrem, musím ji zase napodruhé vrátit. To nevypadalo hezky. Začala jsem být zmatená. Nemají být náhodou vodorovně? A jak si vyložit směr otáčení? Zašmodrchaný kus se nepodobal vůbec ničemu. Zmocnila se mě lítost nad ztraceným materiálem a vztek na vlastní neschopnost.


Ať si říká kdo chce co chce o internetu a marnění času na něm, mně vždycky pomůže. Existují dobří lidé po celém světě, kteří se nezištně dělí o svůj um i vědomosti. Neměla jsem potuchy, že je to tolik rozšířená a oblíbená činnost.  Díky videím na you tube jsem konečně pochopila princip (ne vpravo a vlevo, ale od sebe a k sobě) a taky zjistila pravou funkci stužkového stávku. Dostala jsem ho totiž s už rozdělanou tkanicí, dělanou nějakým zvláštním systémem. Na videích je ale stávek využívaný právě pro tkaní s karetkami.
Pak už to šlo rychle. Vzor nic moc, to musím ještě vyzkoumat, jak to funguje, ale výsledek se alespoň vzdáleně podobal cíli.



Při včerejším hledání jsem viděla tolik krásy! Člověk si najednou připadá jako naprostý břídil. S karetkami se v podstatě tká na celém světě a tomu odpovídají i vzory nebo výběr materiálu. Nemusí to být nutně vlna. Z tenké perlovky vznikají překrásné stužky určené na lemy oděvů nebo na náramek. Moje srdce si získaly překrásné vzory jihoamerických indiánů. Že karetek není nikdy dost, ukázaly obrázky prací, při kterých se využívaly i stovky karetek. Vzory mohou být geometrické, pravidelně se opakující, ale ve stužkách mohou být vytkané i obrázky - motivy rostlin, zvířat, viděla jsem i vánoční motivy.
Teď tedy vidím nové možnosti pro využití té nejhrubší vlny valašek - je pevná a vetkaná do stužky vypadá dobře. A jako velmi variabilní  a efektní technika je mi velmi sympatická. Tak jdu trénovat.

úterý 27. prosince 2011

Hračky

Nikolčin pejsek - nohy jsou z chlupatých drátků

 Budeme ještě někdy filcovaaat.... prosily děti po velkém úspěchu s anděly.  Asi je to pro ně opravdu zábava. Strach z ostré jehly, co jsem jim vnutila neustálým Pozor, ať se nepíchnete!, zmizel. A jakmile zmizí strach a zábrany, nastoupí fantazie a tvořivost. Tentokrát jsem jim nechala absolutní svobodu. Výsledek - měkouncí mazlíčci, maskoti nebo dárek pro sourozence, využití se určitě najde.

pondělí 26. prosince 2011

Tajemná truhla

... se objevila u nás pod stromečkem. Čekala jsem, jestli z ní po otevření nevyskočí čertík Bertík, ale místo něho se na mě vyvalily nadýchané obláčky vlněných česanců. A pod nimi? Řemeslnické nebe. Už se vám někdy stalo, že jste si jen tak trochu mysleli na to nebo tamto, že by to jako nemuselo být špatné mít to doma? A najednou otevřete tajemnou truhlu a ono je to tam v podstatě všechno, a ještě něco navíc!


... vřetánka různých velikostí pro tenké i silné nitky

... motovidlo i držák příze a s nimi kolík na namotávání klubíček (sbohem, má papírová ruličko!)



... stávek stužkový

... stávek hřebenový

... stávek kolíkový

... i karetky pro tkaní pásků s ornamenty

... a stávek na náramky.


No není ta truhla čarovná? Neuvěřitelné, co se do ní všechno vešlo.


Vidím to jasně - domácnost úpí kvůli mému nezájmu o ni, rodina je živa jen z rychlých minutek, obrána o další životní prostor a nucena přeskakovat moje rozdělané projekty. Ještě že jsou tak tolerantní  :-D

středa 21. prosince 2011

Krásné Vánoce


Po ránu to na chvilinku vypadalo, že budou i u nás bílé. Ale znáte to - první sníh... Tak ať už budou bílé Ladovy, nebo na blátě, jak už jsme docela zvyklí, přejme si, ať jsou plné klidu a pokoje.

Přeji všem krásné vánoční svátky.

čtvrtek 15. prosince 2011

Jacob - hnědý


Je to až neuvěřitelné, jak rozdílnou vlnu může mít jeden druh zvířete. Na řadu přišla hnědá a ta je úplně jiné kvality, než byla šedá nebo bílá. Za prvé je mnohem kratší a za druhé jemnější. Nevím, z jaké části těla byla odstřižená, škoda. Tipuju spíš nějakou spodní.

středa 14. prosince 2011

Červánkové svítání

Možná to bude někdo cítit jako kýč, ale já se nemůžu na tuhle nádheru vynadívat. Dnešní ranní ohnivá show násobená odrazem na hladině rybníku a černými siluetami stromů i domů. Takové bylo svítání na chlumech.

pondělí 12. prosince 2011

Sněženka

Sněženka - jediná z našich ovcí má třídu Elita Rekord
 Chybička se občas vloudí, a tak se stalo, že se k nám Libuše dostala omylem. Prostě byla z toho velkého množství jehniček vylovená podobná, ale s jiným číslem. Zjistilo se to teprve, když už se u nás zabydlela a vybojovala si přední pozice v ministádečku. Teď už si zvyká na nový domov někde na Moravě a místo ní se u nás objevila Sněženka. Nemůžeme jí říkat stejně, Líba byla originál. Jen nám to jméno bude trochu chybět ve výčtu ostatních. Bivojovi je to, zdá se, jedno. Cítí nové děvče a opět má oči jen pro ni, záletník jeden.

pátek 9. prosince 2011

Ráno


Mám to štěstí, že se mi každý den naskýtá pohled z okna zaměstnání na krásný barokní kostel našeho městečka. Vidím ho každý den, pokaždé ale v jiné podobě. Stojí na vršku, hrdě se vypíná nad všechny ostatní budovy, je vidět odevšad. Ať už přicházíte ze severu, jihu nebo odkudkoliv, vždy vidíte první jeho věž a svítící zdi. Po ránu se šplhá moje auto do křížové cesty a na jejím konci mě vítá schodiště, siluety soch kolem schodiště na mě na uvítanou shlížejí a já těsně pod schodištěm zahýbám do zatáčky, zpomalím a objedu kostel obloukem. Rutina - dalo by se říci. Ale každé ráno je jiné. Jednou se kostel se svými sochami halí do mlhy, jindy do stínů příšeří podzimní plískanice.

čtvrtek 8. prosince 2011

Čepice a rukavice pro Šárku


 Teprve teď začínám lovit v zásobách barvené a spředené příze a vymýšlet, co z ní bude.  Od každé barvy mám tak 5 - 10 dkg, a tak malé množství zachraňuju kombinací barevných klubek.
 Borůvkovou  a šedé odstíny si vybrala Šárka. Pustila se do šály a na mě zbyly rukavice a čepice.

úterý 6. prosince 2011

Česaná vlna

Jak už jsem psala minule, pro zpracování vlny z jacobů jme si s dcerou vybrali způsob, kdy se načesaná vlna protáhne dírkou knoflíku. Je to velmi jednoduché. Vlnu klasicky načešete na kartáčích, ale nesundáte ji. Protáhnete ji skrz malou dírku udělátkem, kterému se anglicky říká DIZ. Pravý diz samozřejmě nemám, ale našla jsem v různých návodech, jak ho nahradit. Např. může posloužit plastové víčko od mléka s vyvrtanou dírkou. Já použila velký knoflík se zvýšeným okrajem - trochu ve tvaru misky.

neděle 4. prosince 2011

Jacob

Naše rohatice vzbuzují respekt - rohaté jsou i ovce a berani mají své rohy mohutné a nahánějící strach. Co teprve kdyby se za vámi vynořil beran, kterému kromě dvou zahnutých beraních rohů trčí z hlavy ještě dva mohutné přímé. Tyhle ovce jsou jsou zřejmě populární nejen pro jejich vzhled, ale i proto, že mají zajímavou vlnu. Na jaře se mi podařilo s velkým přičiněním  D. Tlastoslava a jeho okolí (díky  ;-D) získat  hned dva pytle. Byla to dost smrdutá a silně znečištěná hromada a měla jsem sto chutí to všechno vyhodit. Nakonec jsem ale překonala odpor a pomalu se začala hromadou probírat, třídit a prát a prát. Hodně jsem toho musela stejně vyhodit, nedalo se to vyprat. I tak mi ale zbylo dost.


Na vlně z jacobů je zajímavá její barevná různost. Nejsou totiž jednobarevné, ale  flekaté. Tak mám barvy od bílé, přes šedou po odstíny hnědé. Jednotlivé části rouna se liší i kvalitou - od jemné po hrubší a sem tam bylo rouno promíseno tuhými bílými chlupy jakoby kozími.


Pro začátek jsem si z celého balíku vybrala šedé prameny sem tam promísené bílou. Nejdřív jsem česala na kartáčích a česanec stočila do ruličky. Pro druhý česanec jsem se rozhodla použít způsob zpracování, který jsem se nedávno naučila od Cyndy. (Thank you very much :- D ) Jedná se o zpracování česanců pomocí udělátka s anglickým názvem DIZ. Nemám pro tohle udělátko český název. Jestli existuje, prosím čtenáře, co ho znají, jestli by mi ho nenapsali do komentáře.
Oba česance jsem si spředla na vřetánku a upletla vzorky (opět poučena u Cyndy). Nevím, jestli je na fotkách vidět rozdíl, ve skutečnosti  je okem i pohmatem rozdíl patrný. Příze spředená z ruličky je nadýchanější, má větší objem, ale zase z ní více trčí chlupy. Příze spředená z česance se srovnanými vlákny má objem menší, ale je uhlazenější. Vyzkoušela jsem si tak to, co jsem dříve vyčetla v knížce Start Spinning, ale protože nejsem Angličan, nepochopila jsem všechno hned úplně do detailu.

vlevo z ruličky, vpravo s dizem

vlevo s dizem, vpravo z ruličky

Jedná se o to, že kvalita výsledné příze hodně závisí i na způsobu přípravy česance. Ve stručnosti ten první způsob je pak vhodný třeba na svetry nebo čepice, druhý způsob např. na ponožky.
Z téhle vlny bude šála. Já bych si zvolila první způsob, dceři se ale víc líbila pletenina z druhého způsobu, a tak bylo rozhodnuto.
Na spředené přízi se mi opět líbí vzniklý přirozený melír. Krása! Kdybych ho chtěla takto vytvořit záměrně, určitě se mi to nepovede.