čtvrtek 27. prosince 2012

Poděkování

Zakázala jsem si internet. 

Alespoň přes vánoční svátky dát pokoj, nechat notebook odpočívat a věnovat se jen a jen rodině, zvířátkům a realitě kolem. Nějak to ale nešlo splnit úplně do puntíku. Příčinou jste Vy a Vaše milé komentáře. 

Blogování se stalo velmi osobní, protože tam na druhém konci linky už nesedí jakási anonymní neznámá tvář. Jsou tam lidé.

 Lidé s podobnými radostmi i starostmi, lidé vnímaví s podobnými zájmy i koníčky, lidé nalazení na stejnou notu jako já.  Lidé s laskavým srdcem. Lidé, co si najdou chvilku a napíšou komentář nebo mail od srdce.

Hodně mě mrzí, že Vám všem nedokážu jednotlivě odpovědět, poslat osobní přání. Proto alespoň touto cestou posílám jedno veliké


Děkuji, že jste.

neděle 23. prosince 2012

Veselé Vánoce! - Merry Christmas!

 Letos jsem pro tento závěrečný důležitý úkol byla vybrána já. Nejsem sice kdovíjak krásná, zato jsem inteligentní a pro tyto účely jako stvořená. Neboť kolik jazyků umíš, tolikrát jsi ovcí ;oD
Tak tedy....

 Veselé Vánoce a šťastný Nový rok všem dobrým lidem i zvířátkům!
Veselé vianoce a šťastný Nový rok!

 Merry Christmas and happy New Year!

Frohe Weihnachten und glückliches neues Jahr!

Wesołych Świąt i Szczęśliwego nowego roku!

Joyeux Noël et Bonne année!

Веселого Рождества и счастливого Нового года!
Feliz Navidad y feliz año nuevo!

 Za všechna zvířátka i lidičky z Ovečkova přeje Bárbra, zvaná Fešule. 

Mějte hezký čas!

Haf!
 

středa 19. prosince 2012

Na poslední chvíli


Znáte to, takový ten váhavý pocit, jestli jste zajistili radost pro každého a jestli by to náhodou ještě něco nechtělo, nějakou drobnost třeba. Na poslední chvíli jsem se tedy ještě pustila do výroby náramků z plstěnek. Ten můj první se lidem z okolí docela líbí, vytvořila jsem tedy další ve stejném duchu.

středa 12. prosince 2012

Praha adventní

 Praha v mrazivém oparu...

Praha jemně zasněžená

Praha s vánoční atmosferou...

Praha s kapkou humoru... 
Ne nebojte, to není oběšenec. Tenhle chlapík si tam klidně visí za jednu ruku a druhou má v kapse. 
Tiše se houpe nad hlavami lidí a pozoruje čilý ruch dole v uličce.

A nakonec Praha vlněná...
V Betlemské kapli nádherná výstava betlémů a vánočních dekorací ze všech možných i nemožných materiálů. Fotit se smělo, ale jen bez blesku, takže většina fotografií je k ničemu. Velká škoda!
Speciálně na tento betlémek z vlny jsem se těšila. Sledovala jsem jeho vznik ZDE na blogu u Moniky.

A tento betlémek mě naprosto okouzlil svojí "jednoduchou" krásou. Jednoduchou v uvozovkách, protože znázornit minimálními prostředky takovou krásu určitě jednoduché není. Bude za tím spoustu trpělivosti a lásky. Autorkou je Marta Landová.


pondělí 3. prosince 2012

Utkané ze zelených nitek

 Můj druhý pokus tkaní na rámu - žádná velká sláva, poprvé to šlo nějak líp. Nyní mě potkaly všechny porodní bolesti, co se jen tkadlenkám začátečnicím mohou přihodit. 

úterý 27. listopadu 2012

Go to Wovember

moje slow cloth - deka, která ilustruje moje pokroky ve zpracování vlny
Před časem, ještě na staré adrese blogu.cz, jsem se rozpovídala o svém nadšení nad jedním článečkem zahraničního časopisu pro přadlenky. Do slova a do písmene přeloženo pojednával o pomalých hadrech, v angličtině "slow cloths". No, nemůžeme si všechno překládat úplně doslova, ale tady to tak úplně od věci není. Ten článek jsem bohužel smazala, nebo spíš jsem si ho nepřestěhovala s sebou. Teď je mi to líto, protože po celou tu dobu, co jsem se začala zabývat vlnou, se s touto filozofií ztotožňuji do nejposlednějšího puntíku a čím dál tím více. Nechce se mi znovu vypisovat všechny myšlenky, které se této životní filozofie týkají. Kdo ovládáte angličtinu, jděte sem, a kdo ji neovládáte, strčte si stejné stránky do google překladače. Zpomalte a čtěte. Je to hodně zajímavé. Nutí vás to k zamyšlení a bude to vaše myšlenky nutit stále se k tématu vracet.
Jakmile mi tohle spojení dvou slov proniklo do podvědomí, začala jsem si všímat, kolik zmínek o něm čtu tu či tam a na kolika webových stránkách na ně narážím. No schválně, zadejte si tato dvě slova do google vyhledávače...

Nedávno jsem na "pomalé hadry", nebo chcete-li oblečení, narazila opět. Od léta jsem pravidelnou čtenářkou úžasných stránek Wovember. Přivedlo mě sem pátrání po barvířských zkušenostech, zaháčkovaly mě překrásné fotografie čehokoliv zde uveřejněného a nakonec i vlastní články. I když je to pro mě těžké, snažím se porozumět každému slovu. A mohu říci, že se ztotožňuji s každou větou zde vyřčenou. Autoři Kate Davies, Felicity Ford a Tom van Deijnenmi mi udělali radost zejména poslední serií reportáží o procesu zpracování vlny. Každodenní reportáže seznamovaly čtenáře s podrobnostmi putování vlněného vlákna od chovu oveček, přes odstřižení vlny, její praní, česání, spřádání a další procesy zpracování. Uchvátil mě příběh The Newbury Coat, ve kterém se nadšení lidé snažili pokořit historický rekord zhotovení kabátu za jediný den. Mohla jsem zde sledovat staré techniky zpracování vlny, které se od těch našich středoevropských určitě nelišily. Jen se mi o nich u nás doma špatně hledají informace. Líbily se mi vlněné šaty nevěsty - originální nápad jak využít vlnu z tradičního plemene ovcí, o kterou už upadal zájem. A také jsem viděla mnohokrát zpracovávat vlnu tradičních plemen ovcí, jejíž kvalita se v mnohém podobá kvalitě vlny našich valašek. A to bylo pro mě velké povzbuzení. Mohla bych takto pokračovat vyjmenováváním dalších a dalších reportáží, ale jestliže vás to zajímá, go to Wovember.

že ano, holky. Nakonec to s vašimi kožíšky nebude tak špatné...

Série se chýlí ke konci a její části nyní uzavírají reportáže o finálních výrobcích - oblečení trvalé hodnoty. Oblečení, které jen minimálně zatěžuje životní prostředí. To je mi velmi sympatické. Po dobu celé serie jsem měla možnost poznat spoustu zajímavých lidí, co se zabývají chovem ovcí a zpracováním vlny, kteří přes všechny obtíže a překážky dnešního světa věří, že to co dělají, je správná cesta. Držím jm palce. A nejen proto, že si sama po přečtení těchto reportáží nepřipadám jako nějaký bláznivý snílek. I proto, že jsou mi inspirací a povzbuzením.

Děkuji autorům blogu!

pátek 23. listopadu 2012

Komu se nelení, tomu se zelení

Nikdy jsem nemusela zelenou. V mém šatníku místo neměla. Asi že jsem bledá s kruhy pod očima a tahle barva na mně pak způsobuje, že se mě lidé starostlivě tážou na zdraví.

To zelená v přírodě, to je jiná! Zjara se strašně moc těším na první lístečky břízek nebo rašící trávu. Tahle zelená je mi moc příjemná, takový ten balzám na duši. Všimli jste si, kolik různých odstínů zelené dokáže příroda nabídnout?

neděle 18. listopadu 2012

Mám novou hračku

 
Možná si někdo z vás vzpomene na mé jarní pokusy s předením efektní příze. Neměla jsem úplně jasno, co s ní potom provedu. V plánu byl jarní svetr, ale jaro se tryskem přehouplo do léta dřív, než jsem stačila nahodit vlnu na jehlice. Klubka zahálela až do tohoto pátku. A najednou přišel jejich čas.


čtvrtek 8. listopadu 2012

Kočičky pro kočičky

S přicházejícím zimním obdobím na sebe lidé navzájem nějak víc myslí. A taky na zvířátka. Dcera přišla s odhodláním pomoci své kamarádce s charitou na kočičí problémy. Vznikla tahle společně vytvořená kočičí nadílka.



paličkované kočičky - návrh V.Cepáková, realizace Š. Cepáková

Aby se měly alespoň trochu lépe. Třeba jako náš pan Koc a stará dobrá Moura.



úterý 6. listopadu 2012

Kazina vlna

valaška Kazi
Nejhezčí vlnu z podzimní střiže měla paradoxně jedna z našich nejstarších ovcí Kazi. Předběhla i svou souputnici Tetu, která si neustálým drbáním hřbetu o větve na pastvině udělala z rouna předem uplstěnou deku.
Kazina vlna má krásný smetanový nádech a lesk. Zřejmě je za tím dobrá pastva. Ta se na kvalitě projevila i tím, že rouno je téměř bez rostlinných příměsí. Taky nás to stálo hodně práce, vymýtit z nové pastviny všechno trní a nevhodné houští, co tam za léta bez udržování narostlo. Holky nám v tom ale vydatně pomohly, zejména kozy. Ty teda dokážou sežrat úplně všechno.

neděle 4. listopadu 2012

Hlava k prasknutí


Nevím, jestli to máte také tak. Moje hlava neustále něco šrotuje. Od malička mi myšlenky utíkají od reálného světa někam do vnitřního uvnitř mé hlavy. Dokážu dokonce myslet i na víc věcí naráz. Myšlenkové pochody vyvolávají další asociace a myšlenky rychlostí nanosekundy přeskakují od jednoho tématu k tématu úplně odlišnému. Poslední dobou mám problém vůbec udržet pozornost k vnějšímu světu, zvlášť když jsem unavená. Přistihuji se, že během rozhovoru s někým za mě mé myšlenky plánují, kterým smětrem se mé tělo vydá, co budu dělat a o čem si budu přemýšlet. Ani večer před spaním to není jiné. Jen s vypětím sil přemlouvám hlavu, aby už konečně přestala myslet a šla taky spát, když už se tělo sotva drží na nohou.

pátek 26. října 2012

Nuno šála


Minule fiasko, dnes jsem vsadila na osvědčený materiál a zadařilo se. Také už jsem si byla jistější, sama doma, na všechno dost času i místa, takže jsem občas mohla i zmáčknout spoušť fotoaparátu.
Použila jsem hedvábnou šálu ponge 5, rozměry 45 x 140 cm. Pro teplé zachumlání mi tento rozměr připadá optimální. Česance jsem měla kupované - merino a corriadale.

čtvrtek 25. října 2012

V lese


Předpovědi slibují příchod zimy. Cítím to v kostech. Také naši zvířecí mazlíčci napovídají - žerou jako protržení, rychle nabírají váhu, požadují kalorické bomby, jen aby se pod kůží pěkně usazoval tuk. Srst se jim zahustila a přestali se vzdalovat od svých domovů. Jen hádám, co bude. Podzim je pořád teplý, ale sluníčko nemá žádnou šanci prodrat se celodenním příkrovem mlhy. Fotky loňské barevné přehlídky stromů vypadaly rozhodně lépe. Všudypřítomné vlhko svědčí houbám. A tak hurá do lesa!



úterý 23. října 2012

Podél cest


Čím jsem starší, tím víc si užívám krásy detailů okolí, kterých jsem si dříve nevšímala. Rozebíraly jsme to tuhle s kolegyní v práci a notovaly si, jak nás rozněžňuje, ba až přivádí k slzám ostrůvek uprostřed rybníku v mlžném ranním oparu nebo zlátnoucí stromy v parku.

pátek 19. října 2012

Rdesno barvířské




Pokus č.1
Na začátku byla špetka droboulinkých semínek, které jsem dostala od Helíska. Helenko, DĚKUJU! Zasadila jsem je do misky, vlhčila zem a ukrývala ve skleníku pod mikrotenem, aby semínka nevyschla. A podařilo se. Většina jich vzešla.

sobota 13. října 2012

Čokoládová

zwartbles - česaná příze, dvojnitka

Od jara jsem měla zamluvenou vlnu z oveček místního chovatele. Líbila se mi čokoládově hnědá, nic víc než barvu jsem od toho neočekávala. Dozvěděla jsem se, že chovají zwartbles, možná trochu prokřížené s jiným plemenem. To ale nebylo vidět.

sobota 6. října 2012

Bílé copánkové


Nějak mi dochází nápady jak pojmenovat ponožkové články :-) Tyto bílé jsou první, které jsem se snažla promyslet od začátku. Výběr rouna, způsob česání, předení i seskání jsem směřovala k jedinému cíli, aby ponožky vydržely déle a nebyly prodřené za jednu sezonu. Zbývá jen zátěžová zkouška. Že budou hřát, je jasné. Vlna totiž hřeje, i když je mokrá. To bude to pravé na vycházky s Krokem. Mokro je teď naprosto všude.


Tak tedy, příze pro tyto ponožky je spředená z krásné bílé části rouna ovce plemene jacob. Vlákna jsou dlouhá více než 10 cm. Česala jsem na česačce a pomocí dizu si vytvořila klubko česance pro přízi tzv. česanou. Na vřetánku jsem tence spředenou nitku seskala rovnou do trojnitky technikou navajo. Trojnitka mi, doufám, zaručí větší pevnost příze. (postup zde)
Ponožky jsou opět pletené od špičky, obě naráz na kruhové jehlici podle základního návodu z knížky Mellisy Morgan. Copánkový vzor jsem si ale vymyslela, ten v ní nenajdete.


Z jacobí vlny se moc dobře plete. Mám už napředeno na další pár, tentokrát odstíny šedé. Chystám se na norský vzor. A také stále připřádám další klubíčka vlny dceři na její velkou jacobí deku. Zvolila si megalomanské dílo - deku přes dvě lůžka. Deka ale díky její píli a tloušťce příze docela přibývá, vázne to jen na dodávce klubek z mé strany :-)

horní je pro deku, spodní je ponožková příze
Spodní ponožková příze je můj první slušnější pokus o techniku navajo předenou na kolovrátku. Dost jsem se u toho navztekala. Buď se mi nit trhala (málo zkroucená), nebo naopak zamotávala do smyček (moc zkroucená). Najít optimální nastavení kroucení mi stále dělá potíže. Musím ho během předení stále kontrolovat a měnit. Zajímalo by mě, jestli to tak probíhá i u kolovrátků profesionálních, určených pro vlnu. Máte s tím někdo zkušenost?

Vám i sobě přeji ještě pár pěkných dní. Také děkuji všem za milé komentáře u předchozích článků. Ráda bych na každý odpověděla, ale čas, toho se mi poslední dobou nějak nedostává.

Ještě na závěr, narazila jsem na You Tube na tohle ponožkové video. Moc se mi líbilo, tak nakoukněte. Třeba dostanete chuť jít plést ponožky ;o)


čtvrtek 4. října 2012

Rukavice z alpacy


Po všech těch prognózách  tuhých zim mám najednou pocit nedostatku teplého oblečení. Nohy už v teple budou, tak teď přišla na řadu další nejstudenější část těla - ruce.

pondělí 1. října 2012

Chraňme si své nožky

Odjakživa trpím na studené nohy a ruce. Ponožky i rukavice jsem se naučila plést ještě jako náctiletá. Kupované mi prostě nestačily. Obchody sice nabízely příze dostatek, ale vždy to byla nějaká směs nebo čistá chemie. Teprve teď mohu porovnat, jak hřeje čistá vlna. A rozdíl je to podstatný. Hodně lidí mi neustále předkládá kousavost vlny jako nepřekonatelnou překážku, kvůli které pleteninu z čisté vlny NE. Nechávám je při tom. Kdo chce, toho vlna kouše. Kdo nechce, toho nekouše. Je to osobní pocit. Technologie dnes dokážou vlnu upravit tak, že nekouše a dá se také prát v pračce, aniž by ztratila své vlastnosti a pěkný vzhled. Pravda, je trochu dražší, ale za kvalitu se platí. Navíc, z jednoho klubíčka ponožkové vlny upletu hned dva páry ponožek - velké pro mě a malé dětské navíc.

neděle 30. září 2012

Podzimní střiž


Líbí se mi prosluněná rána na pastvině. Ovečky se pasou, hlavy skloněné... Ale nikdy se mi to nepodaří vyfotit. Teta je neustále ve střehu a jakmile jen zaslechne podezřelý zvuk, už bečí a celé stádo se žene k plotu. Rázem je po romantice.

Tři dny volna a mírné oteplení, to jsou ty nejlepší podmínky pro podzimní střiž. První šli králíci. Nevydržela jsem a jakmile jejich jemná vlna dosáhla spřadatelné délky, už nůžky cvakaly. Byla to hračka. Nemusela jsem je upínat do žádného zařízení. Oba jsou tak krotcí, že se nechali v klidu ostříhat na klíně.

A pak přišly na řadu ovce. Byly teď zase na letní pastvině. Předchozí deště mi pomohly s očistou jejich vlny a vybělily jim kožíšky. Také je hodně znát, že se ještě nekrmí senem. Vypadalo to na pěknou vlnu, až na vedoucí ovci - Tetu. Ta si neustálým drbáním o větev vlnu na hřbetě úplně zaplstila. Škoda, její vlna je o nějaký ten stupníček jemnější, než vlna těch ostatních. Možná ji využiju na nějakou plstěnou podložku pod kocoura, aby se mu v zimě pěkně odpočívalo.

neděle 9. září 2012

Hrátky s jacobem


Letošní barvířská sezóna pro mě letos pomalu končí. Nebyla tak úspěšná, jako loňský rok. Podobně jako rostliny v zahradě dostaly letošním počasím zabrat i rostliny v přírodě. Barvy, na které jsem se těšila, jsem mnohdy ani nemohla uskutečnit, protože např. bezinky, krušina nebo aronie jsou tu bez plodů.
Naproti tomu jsem vyzkoušela i něco nového. Například krabicové červené víno. Zpočátku to vypadalo na skvělý výsledek, ale po spředení nic moc. Nebudu už tento pokus opakovat.
A také poté, co došla zásoba valašky, začala jsem barvit jacoba. Bílé části rouna, ve kterých zůstaly šedé nebo hnědé prameny. A dostala jsem zajímavý a přirozený melír.
Jacob má vůbec zajímavou vlnu. Už jsem tady o ní psala, nebudu se opakovat. Nezdržím se ale ukázky, jaké barevné varianty jsem v poslední době česala a předla.

sobota 8. září 2012

Na výstavišti


Každoroční návštěva výstavy Země živitelka nezklamala, ale ani nenadchla. Jen pár postřehů - méně nepotřebného zboží, naopak více zboží českých výrobců. Méně rostlin do zahrady, zato více krbů, kotlů nebo různých zemědělskýh strojů, více ochutnávek dobrých jídel (bohužel moje fobie z davů mi nedovolila cokoliv ochutnat) a taky více zvířátek. Mě zajímaly ovečky a to jsou jediné fotografie, které jsem zvládla v masách lidí udělat. Tato zemědělská výstava pořád přitahuje spoustu lidí a má stále má co ukázat.

sobota 1. září 2012

Ponožková

 Kdo někdy nosil ručně pletené ponožky, má zkušenost, že se dříve či později (stejně jako kupované) prodřou na nejvíce namáhavých místech. Můj cíl je, aby to bylo spíš později. V obchodě si vyberete ponožkovou přízi, kterých je teď na výběr docela hodně. A já si pro spřádání vyberu pevnou vlnu s dlouhým vlasem. Šedé lokny z jacoba se mi přímo nabízely. Pevné a přitom jemné i dostatečně dlouhé.

pátek 24. srpna 2012

Když se nechce dařit, tak se nedaří


Čeština má pro to mnohem jadrnější obraty a já si je sama pro sebe neustále ten den huhlala. Sama doma, obloha po ránu vypadala, že ta velká vedra už pominou, co víc si přát. I vystěhovala jsem na zahradu všechny svoje filcovací propriorety, rozložila na stůl bublinkovou folii s hedvábným šálem, barveným asi olší, už nevím. Načesala své nejlepší merino, opravdu jemné jako pavučinky. Barvičky získané z rostlin a hub byly pěkně sladěné. Potud všechno OK.