úterý 3. ledna 2012

Kozí příběh


KOZU NE! slyšela od nás rázně dcera, když se rozhodovalo o tom, které že zvířátko bude spásat naše pozemky. Škemrání nepomohlo, měla jsem ještě moc dobře v paměti všechny ty kozí trampoty, co mě před lety potkaly. Manželova maminka si totiž pořídila na důchod dvě kozičky, že jako budou kůzlátka a následně zdravé mlíčko. Taky trávu že bude mít kdo spásat. Bohužel kůzlátek se už nedočkala. Bylo to nečekané a velmi smutné, ale život musel jít dál. Já, holka co prožila doposud větší část života v paneláku, jsem zůstala na chalupě v podstatě sama na své tři malé děti a kozy a králíky navrch. Největší strach jsem měla z rození. Když to ale na kozy přišlo, nebylo vlastně co řešit. Nepotřebovaly ani porodníka, ani porodní asistentku. Stáli jsme kolem, děti i dospělí, a dívali se, jak si s tím umí poradit úplně samy.  Zjihlé srdíčko a nadšení z roztomilých kůzlátek mi zůstalo jen na pár dní. Pak se začaly dít věci. Nebylo dne, kdy bych je odněkud nezaháněla nebo naopak nevytahovala. Jednou plot podlezli, podruhé si zase hopsali po hranicích dřeva jako kamzíci a plot přeskočili. Kam dosáhli, byly stromky ožrané, tráva jim nebyla dost dobrá. Dáte kozu na obrtlík a jen na chvíli odejdete, už se vám div nezaškrtí, jak se do toho dokonale zamotá. Nebylo to k tomu a tak se naše zděděné kozí hospodářství brzy rozpadlo.


Kdo máte děti, tak to znáte. Radit se jim moc nedá. A tak, když nemůže být koza u nás, bude jinde, řekli si dcera s přítelem a pořídili kozy na statek k babičce. Celé léto si pak užívali kozí radovánky jako je např. vyvádění nebo přivádění z pastvy. Leckdy nebylo úplně jasné, jestli vedou kozu nebo ona je. Pak se kozenky drobet rozkoukaly a začaly mít kozí roupy. Díra v plotě? Není problém si nějakou udělat. Občas bylo nutné kozy někde odchytit.


Kde máte kozy? pravila jednoho dne babička. Mladí zahlédli skrz plot jen třepetavé ocásky zezadu, ale mysleli si, že nebudou daleko. Byly. Překonaly kukuřičný lán, protože za ním se rozprostíralo kozí království s ohradou plnou statných kozlíků. Ani elektrický ohradník naši milou kozí dvojku nezastavil. Dcera s přítelem zatím pátrali po okolí, kozy nikde, až je jen tak pro sichra napadlo podívat se mezi kozly. Nechápu, jak je tam objevili, ale stalo se.


Nejdřív bylo nutné kozy z "voňavé společnosti" kozlů dostat přes ohradníky zpět. To byla ta lehčí část úkolu. Pak domů. Přes kukuřičné pole kozy odmítly. Vlastně vůbec odmítly jakýkoliv pohyb vpřed. Nezbylo, než jednu naložit na záda a ta druhá měla jít za ní, protože jedna bez druhé nemůžou být. Byla ale spíš vlečena po smyku. Přidejme si k tomu skutečnost, že když nechtěly přes kukuřici, zbyla jediná cesta - po hlavní silnici přes půl města. Teprve tehdy si na mě dcera vzpomněla. A to si myslím, že moje kozí dobrodružství byla jen slabý odvárek. (z této části příběhu fotodokumentace z pochopitelných důvodů chybí)

Jaké z toho všeho trápení vyplynulo poučení?
Žádné.
Dcera dostala pod stromeček co?
No zase kozu! Ne jen tak ledajakou!
Ta je tak hezká! Takový kožíšek a směšný nožičky a jak hezky poskakuje, ta by se ti líbila! sypalo se na mě z telefonu.
A jak to dopadlo?
Koza Dorotka už se dělí o voňavé seno s našimi ovčími tetkami, které ji moc nemusí. Stále ji od sebe odhánějí, ale Dorotka se nedá. Jednou dírou ji vystrčí, tak druhou tam vleze.
Jen jsem ji tak včera pozorovala a moje zjihlé srdíčko nad tím milým krásným tvorečkem nějak začalo tuhnout. Co to tam dělá s tím plotem? Že ona ho nadzvedává? Panebože, doufám, že nebudu prožívat další kozí dobrodružství!

kuk
zahrajem si
na honěnou
chyť
si

nemáš
něco dobrého

na kozí zub?
PS. Všem milovníkům koz se tímto omlouvám. Já vím, že kozy jsou překrásná a chytrá stvoření. Jen to s nimi prostě neumím :-D

13 komentářů:

  1. Vladí!!! nádherný článek, opravdu skvostně napsaný, vtipný :-) Pobavila jsem se. My se dneska dozvěděli,že ani pejska nemůžeme, protože jsme byli s tříletou Emmi na alerko a imuno vyšetření a na pejska má silnou alergii (mimo cca 15 dalších :-( ) ale ověčky obdivuji dlouho a kozičky...noooo snesla bych je. Manžel když jsem řekla "nepořídíme si ovečku?" Zjihl a řakl...."kolik kilo máš na mysli, doplatím ti.." Já koukala asi blbě on koukal,že nechápe co chi a já "no já myslela jako živou, s kožíškem, sametovým čumáčkem...." (mě ten jejich čumáček děsně voní od dětství)...manžel odjihnul zasmál se a povídá " holka,ani nevíš jak tě miluju, jsi vtipná za každý situace" ...Nu z toho vyplívá, že ovečka se sametovým čumáčkem naše nebude. :D:D:D:D Vladěnko, moc ti děkuji za návštěvu u mne a budu ráda, když zajdeš. Já si tě přidávám (pokud jsem to neudělala už tuhle), rotože se mi u tebe líbí :-) papa a krásný den

    OdpovědětVymazat
  2. Evi, chlapi jsou všichni stejní. Můj muž se na ně taky kouká jako na budoucí klobásky a pochodující skopové na česneku. Jenže naživo, když se k němu vždycky ženou a milujou ho z celé rodiny nejvíc... Nevím, nevím

    OdpovědětVymazat
  3. Vladi,mám podobné kozí zkušenosti.Před připuštěním byla Andělka (bílá bezrohá kozička)opravdu andělská... na houby se mnou chodila,vyprovázela mně ulicí...milovala tabák a papír - nejlépe úřední formuláře atd...jakmile měla kůzlata už byla obezřetnou mamkou ...děkuju za návštěvu na Manu Propria a JIKL má i barvířské bylinky (aspoň podle názvu :o))) Příjemný večer Mokopa

    OdpovědětVymazat
  4. Kozy můžeš buď bez výhrad milovat a nebo až za hrob nenávidět.
    Nic mezi.
    Miluju kozu

    OdpovědětVymazat
  5. Ta je hrozně krásná!!! Jaké je to plemeno? To víš, já se v tom nevyznám.Znám jenom bílou.
    Pěkně jsi to popsala a obávám se, že se problémům nevyhneš. Je vidět, že jsou to temperamentní zvířátka.Tak ať se brzy zabydlí a je hodňoučká.

    OdpovědětVymazat
  6. Vlaďko, to je moc hezky napsané. Pár kozích příběhů už jsem slyšel, všechny měly podobný náboj legrační neposednosti. Tak ať se všechno daří a ať je té veselosti s mírou.

    OdpovědětVymazat
  7. Zdeni, tohle je koza kašmírová a jedině to, kromě její roztomilosti, rozhodlo, že jsme nakonec povolili. Dá se jí vyčesávat srst, kterou má nesmírně hebounkou. A z toho se samozřejmě zase přede. Kašmírové výrobky určitě znáš - nc levného.

    OdpovědětVymazat
  8. Uz jsem se chtela zeptat jesti z ni muzes mit vlnu a ted uz vim ze ano.Koza je hezka a tetky si na ni urcite zvyknou.Moc hezky jsi to napsala.

    OdpovědětVymazat
  9. Vlaďko, to jsi tak krásně napsala! jsem se nasmála... už se těším, až bude spředený kašmír, to je teda luxus a snad dobrá náplast za nadzvednutý plot a další kozí dobrodružství!

    OdpovědětVymazat
  10. Počkej, jak se nasměješ, až budu líčit, jak tu kozu kvůli kašmíru chytám. Tuhle jsme za ní pobíhali po zahradě, protože jsme potřebovali upřesnit číslo v jejím uchu. Me-e-e opatrně slupla nabízený pamlsek a než jsem stačila na čísla zaostřit, odhopkala si rozverně pryč. Připadá mi trochu jako čertík Bertík křížený s klokanem Skipy. Číslo jsme si nakonec museli přečíst na zvětšené fotce - ta postála.

    OdpovědětVymazat
  11. Chichi chi. Kozy mám pojmenované. Ve stájovém deníku mám u čísla známky tužkou napsáno Líza, Cigaňa, Čertice, Hnědka.......... Jak ty ludry vycítí, že je důležité, aby chviličku strnuly, tak jsou jak bodlé šídlem. Tak pro snazší evidenci veterinárních úkonů mám oboje. Protože kterou potvoru mektavou jsme právě dělali vím. Ale číslo naušnice, to si chrání víc jak státní tajemství. Nebo stádní tajemství?
    Čekám co chvíle první kozlení. Běhám do stáje i v noci a nic. Klíííídek, co nám neeeeseeeeéééééš, to bude meeé a neeeééédám...... Jaký nalitý vemeno to chceéééš a co mi jak úchyl civíš na jůlinu...... Vsadím boty, že jak budu v sobotu ve vlaku směr paní Prošková, že čeledín strhá telefon.

    OdpovědětVymazat
  12. Tak to jsem zvědavá, jak ji potom budeš lovit.To si užijete, cha. Mamka mi hned vytáhla pro ukázku kašmírovou šálu, tak už jsem v obraze.

    OdpovědětVymazat
  13. Velice jsme se s manželem pobavili :-) a jsme rádi, že v tom nejsme sami. Koza je roztomilý NEŘÁD!!! Nechápeme, kde má ty radary na všechny lumpárny, vždy je o krok vpředu.... :-( Marcela a Honza

    OdpovědětVymazat