pondělí 13. února 2012

Jak se plete corriedale po druhé



Téměř před rokem jsem tu ukazovala pleteninu z ručně spředené příze corriedale. Práce to byla pomalá a ryze ruční, protože nejdřív jsem zakoupené česance přečesávala na melanž a potom ji spřádala na vřetánku. Pár večerů to spolykalo, ale byla to zábava. Pak jsem začala plést.


Nevím, jestli to kdo z vás má taky tak, ale já některé věci upletu hned, nad jinými mi začnou v hlavě vrtat brouci pochybností. Bude mi to stačit? Není ta barva příliš rezavá? A vzor? Nebude ten svetr tuctový? Tihle brouci mi znechutili další práci, vše bylo odloženo do igelitky a čekalo na rozhodnutí.
Přišlo úplně náhodně. Obě dcery naráz jsem nakazila vlněnou infekcí a považte, u nás se začalo plést! Nestačila jsem spřádat nová klubka a tak se sáhlo do zásob. Upletený díl byl nemilosrdně rozpárán.
Ćtyři klubka padla na vlněné podkolenky. Až na paty je to zcela práce mladší dcery.


Z dalších několika metrů příze jsou rukavice. V plánu je i čepice a další doplňky.


Asi jsem tímhle rozhodnutím udělala dobře. Podkolenky už jsem prala. A přestože v ruce a velmi opatrně, vlna malinko plstila a dělaly se žmolky. Se svetrem by byla mnohem větší práce a taky větší zklamání. Plstění pleteniny mi nevadí, ponožky nebo rukavice jsou tím teplejší. Někdy se to dokonce dělá záměrně. Vadí mi ty žmolky. Vždycky mi to vadilo u umělé příze a mrzí mě, že to dělá i vlněná. Domnívám se, že to bude těmi krátkými vlákny corriedale, měly asi tak 5 cm a ponožkové příze se dělají z dlouhých vláken. Každopádně, zas mám jednu zkušenost. Vyzkoušela jsem a vím jak to funguje dál.