pátek 24. února 2012

Jakou barvu má jmelí?


Co je to za otázku? ptáte se. To ví každý.
Hm. A jakou barvu má vařené jmelí? V  hrnci bublala zvláštní zelenkavá, po okrajích se usazovala zelenomodrá sraženina.
 



Vítr u nás před týdnem fučel tak silně, že se mu kromě mnoha větví podařilo sfouknout také docela dost jmelí. Roste ho tu hojně, stačí se podívat z okna. Bohužel nebo bohudík je příliš vysoko. Je to zvláštní rostlina. Usídlí se ve vrcholcích borovic a způsobí tam pěkný zmatek. Špičky borovic přestanou růst a postranní větve se pak předhánějí, která bude silnější. Tento rok jsem také zpozorovala jednu zvláštnost (možná jen proto, že díky Krokovi víc chodím do přírody a koukám kolem sebe). Jmelí se stěhuje z výšin do spodních pater. Našli jsme budoucí kulaté chumáče jmelí i ve výšce očí. Drobné, nenápadné, zvláštní, vrostlé do borových větývek.


Že naši předkové věřili v kouzelnou moc jmelí, víme asi všichni. Větvička jmelí jako symbolika patří k vánočnímu času. A samozřejmě, co barví, je zároveň droga. V herbáři Wendys jsem se dočetla, že jmelí má léčivé účinky. Např. že snižuje krevní tlak, pomáhá při závratích nebo návalech. Koupele nohou jsou dobré na křečové žíly, ...

O tom, že jmelí může barvit, jsem se zase dočetla tady: Färberpflantzen (moc zajímavé stránky pro barvíře), škoda jen, že neumím německy a musím si pomáhat překladačem.


A tak jsem si po dlouhé době zase zabarvila. Bylo to příjemné. Vyšla krásná zelenkavá barvička. Možná vám bude připadat bledá, ale já jsem spokojená. Po všem tom letním snažení o syté barvy jsem zjistila, že mi chybí světlé kontrastní. Vlastně se mi víc líbí spředené bledé barvy, než ty plné. Už se zase barví valaška, takže se uvidí, co z toho bude. Něco tkaného, plstěného nebo háčkovaného? Kdo ví.