úterý 14. února 2012

Mokré plstění


Dnešní celý den volna jsem věnovala mokrému plstění. Byla to moje druhá větší práce a první samostatná. Věděla jsem už, do čeho jdu, že to není hračka, ale pořádná dřina.


Začala jsem ráno v půl desáté. Načesala vlnu, poskládala ji v několika vrstvách napříč přes sebe. Skládala jsem na bublinkovou folii, bublinkami nahoru. Vrstva by měla být všude stejně vysoká, dobře se to zjistí pohmatem celou rukou. Kde je méně, přidá se vlna.



Na základní vrstvu jsem pak poskládala jednoduchý vzor. Trvalo to celé dopoledne.
Všechny česance jsem barvila v létě rostlinnými barvivy.. Všimněte si odstínů na tomto obrázku...


a odstínů na tomto obrázku, kde už proběhlo počáteční plstění. Kdybych chtěla dostat z dostupných barviv modrou barvu, tak se mi to nepovede. A tady najednou krásná světle modrá. Jenom můj záměr byl původně růžová. Tak teď mám modré růže. Barvy se změnily vlastně všechny. Hnědá zezelenala, oříšková zesvětlela, žlutá zintenzivněla, rezavá cibulová zezlátla.
Takto jsem měla připravený základ pro budoucí dřinu. Vlněný obrázek jsem nakropila horkou mýdlovou vodou, přiložila mikrotenovou folii a namydlenýma rukama opatrně uhladila dlaněmi tak, aby se části obrázku neposouvaly špatným směrem. To trvalo asi tak do půl druhé. Pak ručníkem odsát přebytečnou vodu, která mezitím vychladla. Znovu nakropit horkou voudou s trochou mýdla a přiklopit bublinkovou folií bublinkami k vlně. A znovu krouživými pohyby třít dlaněmi.


Ve dvě hodiny už plocha jevila známky soudržnosti. Opět jsem odsála studenou vodu, zakropila horkou a navinula na trubku od vysavače. Budoucí plsť musí být mezi foliemi. Pohromadě mi to držely staré silonky. Začal maratón válení - čtvrthodina intenzivního válení pomocí loktů - rozbalit - odsát vodu - nakropit horkou - překlopit obrázek do jiné polohy - namotat - zavázat - čtvrthodina válení...


Každé rozbalení znamenalo i kontrolu, jak probíhá proces plstění. Z práce by se neměly nechat vytáhnout jednotlivá vlákna. Ve čtyři hodiny už jsem toho měla dost. Lokty rudé, ruce rozmočené, záda bolavá. Možná by to ještě chtělo párkrát poválet, ale mně už se nechtělo.


Zachtělo se mi voňavé kávy a odpočinku, a tak šel obrázek do octové lázně k ustálení (voda s trochou octa) a teď se suší na šňůře a čeká na další zpracování. Jestli tohle není slow cloth, tak pak nevím.

Dovětek: Ve všech zdrojích, které jsem si nahledala, se uvádí, že se má používat kvalitní jemná vlna, nejlépe merino. Použila jsem směs vln z oveček kříženek z okolí a vlna plstila docela dobře. Možná to déle trvalo, ale šlo to. A jak jsem si dnes přečetla komentáře tvořilek na stránkách Moniky Brýdové, ani merino není záruka, že se práce povede. Spíš se člověk musí naučit vlnu chápat a podřídit se jí.