pátek 23. března 2012

Utíkejte! Nebo nás sežerou...

Hurvínek má oranžové náušnice

 Naše malé stádečko je poslední dobou šíleně nenažrané. Sežrali už celou zásobu voňavého sena, které jsme sušili sami. Zbyly jen kuláče z okolních luk. Beranovi chutnají, ale holkám jsme raději pořídili seno ručně sušené. Stejně na nás hlasitě bečí, jen se mihnem kolem.  Abychom mohli naplnit jesle, musíme se zavřít uvnitř. Holky i se svou mateřskou školkou zatím desetkrát oběhnou ovčín. Dobře vědí, že uvnitř bude ňamka, ale kde je zataceně ta díra, kudy se jde dovnitř? Po otevření dveří se rychle klidím stranou, aby mě neodnesly na svých rohách, nebo mě rovnou neudupaly. Už aby byla tráva!
Pozorovat je uvnitř je zábava.
Matky si, coby nejstarší a nejzkušenější ze stáda, zaberou podle nich nejlepší místa. Ta se během krmení mění, co kdyby ta vedle měla něco lepšího. Takže přebíhají z místa na místo. Zezadu se na ně navěsí dětičky, které vycítily příležitost k napití. Připomínají mi criters z jednoho hororového filmu. Kdyby po mně něco takhle zezadu chňaplo, tak ho nakopnu. Však to taky jejich mámy dělají. Nejprve vrtí zadky ze strany na stranu a když se jim nepodaří ty cucavce setřást, normálně je odkopnou.
Teprve potom jdou dětičky ochutnat seno a líznout si lizu a nakonec se odklidí někam stranou. Však jim mámy ještě něco dají. Taky už dostaly náušnice, Mánička je o kus ocásku kratší a beránci Spejbl s Hurvínkem nezůstali beránky.
Stádečko se už dál nerozrostlo. Matylda, jediná z nich merino, se ukázala být pouze tlustá a hodně z jejího objemu je vlna. Jsem moc zvědavá, jakou bude mít kvalitu. Jestli to vůbec bude alespoň trochu srovnatelné s australským merinem. Spíš ne.



Teď už čekáme přírůstek od tohodle roztomilého chytrého tvorečka - Dorotky. Bude to někdy příští měsíc. Jsem zvědavá, jak budou její dětičky vypadat. Už teď se sotva nese, i když ochránce stáda, na kterého se pasovala, dělá dál. Neustále ji vidíte někde vartovat. A Krok se před ní má hodně na pozoru.

Nedívejte se na mě, jsem hrozně tlustá!