neděle 22. dubna 2012

První vycházka

Bertík a Amálka

Kozí drobotinu jsem týden neviděla a tak jsem poznala viditelný rozdíl - jak vyrostli a jak jsou čilí. Bylo hezky, nejlepší čas pro to jít se proskotačit ven.

Kůzlata jsou daleko zvídavější a čilejší, než jehňata. Měla radost z prostoru, vyskakovala jako na pérkách a nevadilo jim vzdálit se od mámy. Ale zas ne moc daleko. To potom začala ječet, vlastně mečet na celé kolo.

Co to tam máš?

Pusť mě, já chci taky.

Hele, Bertíku, vozit tě nebudu!
 Dorotka potřebovala udělat manikúru, a tak byla potupně uvázaná. Kůzlata nemohla pochopit, že máma nemůže jít, kam chce. Nebo snad ano?

Mami, co to máš kolem krku?

Na to se tedy podíváme.

Neboj, mami, za chvilku jsi volná. Já to zkusím překousat, ty hledej, kde to rozvázat:
Bertík je velký zvědavec. Co to jenom může být za tou ohradou? Musel to vyzkoušet a pak si pěkně zaječel při volání o pomoc. Táta to nebyl.

Má to nohy jako táta...

Má to rohy jako táta....

Pomóc! Ale není to táta!
Tady se zase seznamoval s Máničkou. To nám ta ovčí slečinka vyrostla!