pondělí 28. května 2012

Na setkání chovatelů valašek


Naše první větší setkání s lidmi, kteří se rozhodli pro chov valašek. Někteří už dávno, vlastní velká stáda a věnují se této práci i zálibě v jednom naplno. Jiní začínají podobně jako my a chovají jen pár oveček pro radost. Všechny nás spojovala, doufám, náklonost k těmto milým a jak jsme se i shodli i chytrým zvířatům.


Farma pana Vejčíka leží v nádherném prostředí. Moc jim závidím ten každodenní výhled na klášter Dobrá Voda a na Kraví horu v pozadí. Život tu nebude tak snadný, jako někde při hlavních silničních tepnách, ale ten klid bych si moc přála.


Někde mezi těmi chundelatými děvčaty pobíhají příbuzné a možná i mámy našich ovcí.


Miluji ty černé, co vypadají trochu jako ďáblíci, nebo ty s černou podsadou a šedými dlouhými pesíky navrch. Občas se mezi nimi i mihla větší bezrohá ovce šumavka.


A tady v tom stádečku bude zase jejich taťka. Někteří berani svými točitými rohy budili respekt.


Rozpravami, o čem se mluvilo, vás nudit nebudu. Pro mě to třeba bylo zajímavé tím, že jsem poznala další nadšenou dámu, která z vlny valašek neváhá vyrábět cokoliv (Stránské).
Manžel s dcerou zase pochytali rady kolem nezbytné administrativy.

 Novohradské hory

 Tam, co je ta rovina, někde v mlžné dálce žijeme my. Měli jsme to ale podstatně blíž, než třeba jiní co přijeli až z Jeseníků. Tak poslední rozhlédnutí a zase někdy nashledanou.