pondělí 28. května 2012

Na setkání chovatelů valašek


Naše první větší setkání s lidmi, kteří se rozhodli pro chov valašek. Někteří už dávno, vlastní velká stáda a věnují se této práci i zálibě v jednom naplno. Jiní začínají podobně jako my a chovají jen pár oveček pro radost. Všechny nás spojovala, doufám, náklonost k těmto milým a jak jsme se i shodli i chytrým zvířatům.


Farma pana Vejčíka leží v nádherném prostředí. Moc jim závidím ten každodenní výhled na klášter Dobrá Voda a na Kraví horu v pozadí. Život tu nebude tak snadný, jako někde při hlavních silničních tepnách, ale ten klid bych si moc přála.


Někde mezi těmi chundelatými děvčaty pobíhají příbuzné a možná i mámy našich ovcí.


Miluji ty černé, co vypadají trochu jako ďáblíci, nebo ty s černou podsadou a šedými dlouhými pesíky navrch. Občas se mezi nimi i mihla větší bezrohá ovce šumavka.


A tady v tom stádečku bude zase jejich taťka. Někteří berani svými točitými rohy budili respekt.


Rozpravami, o čem se mluvilo, vás nudit nebudu. Pro mě to třeba bylo zajímavé tím, že jsem poznala další nadšenou dámu, která z vlny valašek neváhá vyrábět cokoliv (Stránské).
Manžel s dcerou zase pochytali rady kolem nezbytné administrativy.

 Novohradské hory

 Tam, co je ta rovina, někde v mlžné dálce žijeme my. Měli jsme to ale podstatně blíž, než třeba jiní co přijeli až z Jeseníků. Tak poslední rozhlédnutí a zase někdy nashledanou.


10 komentářů:

  1. Vladko tam muselo byt krasne i kdyz u vas je take krasne.Maji tam hodne travy a krasny vyhled.Takova setkani jsou opravdu uzitecna pro informace a jak pises seznameni s dalsimi lidmi .Ted jdu skontrolovat ten tvuj odkaz.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, pastviny jim trochu závidíme, ale tu práci ne. Jenom kolik musí usušit sena na zimu, která tu určitě bude o něco delší. Jestli tě valašky zaujaly, tak nahoře v menu v kartě původní valašky jsou ještě další odkazy, třeba zrovna na tuhle farmu, co jsme byli, a na další moravské a jednu německou. Všude jsou krásné fotky valašek, ona je to holka dost fotogenická.

      Vymazat
  2. Vladi, to muselo být skvělé setkání s lidmi stejného zájmu a ta krajina je moc hezká.
    My jsme si teď v neděli udělali výlet do Ratibořic a u mlýna v Babiččině údolí byly ovečky, jen nevím co to bylo za druh, ale jako správná přadlenka :-D jsem si byla hned sebrat vlnu, která uvázla na plotě, abych si ji oňuchňala. Musím říct, že byla krásně jemná a nekousala.
    Krásný den. J

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To znám, jednou jsem takto dostala vynadáno, že čumím lidem do oken. Mě přitom jenom stašně moc zaujala záclonka v tom okně. Jak jsem tak ulítlá přes krajky, očumuju kdeco a zapomínám na vychování.
      V Babiččině údolí jsme byli vloni. Na východě Čech se mi moc líbilo, procestovali jsme kdeco. Nejen krásná příroda a památky jsou tam k vidění, ale textilními technikami to tam přímo dýchá.

      Vymazat
    2. Vladěnko a byla jsi v textilním muzeu v České Skalici? Tam je to nádhera - samé tkalcovské stavy, kolovraty, staré vzorníky látek, stroje na kterých si potiskovaly látky .... prostě pastva pro oči. Já jsem ale odcházela z muzea docela dost smutná a naštvaná, protože téměř všechny exponáty tam jsou z jednotlivých závodu Tiba Dvůr Králové nad Labem, kde tedy zrovna žiju. A tady ve Dvoře není nic, žádná připomínka této známé továrny (i v zahraničí), a tak jsem se začala pídit po tom, proč tu nic není a zjistila jsem, že město prostě jen nenašlo místo, kde by se to muzeum dalo vybudovat. Aboslutně to nechápu, že se mohli jen tak zbavit své minulosti a prodat to jinam. Nejsem rodilá dvoračka, nic méně jsem, myslím, větší patriot než ti, kteří se tu narodili a žijí tu. Mít to muzeum tady, tak jsem tam téměř denním návštěvníkem, protože tam by bylo stále co objevovat a navíc tam mohli zaměstnat jako průvodce někoho, kdo v té Tibě dělal a tím pádem by mohl podat absolutně perfektní a zasvěcený výklad. .... ale co nadělám.

      Vymazat
    3. Tohle muzeum mě taky nadchlo, dole zrovna byla výstava současných tapiserií, v patře vernisáž patchworku a pak všechny ty úžasné textilní nástroje, mohla jsem se ufotit. Ale bylo mi z toho stejně smutno, jako tobě. U nás bývala taky velká textilka - Jitka Otín. Mamka se tam vyučila. Tkal se tam třeba kanafas, ten jsem pak viděla na výstavě kanafasu myslím v Rychnově, už si to přesně nepamatuju. Kde ty loňské sněhy jsou a s nimi kvalita, na kterou jsme byli zvyklí? Kde jsou všechny ty dovednosti a zkušenosti lidí, co se předávaly dalším generacím?

      Vymazat
    4. Přesně, jak holky píšete...Tohle mě vždycky dojme až k slzám!! A mám šílený vztek na tuhle hnusnou dobu, kdy jsi nejlepší jen, když někoho pořádně vy...š!! Jen kousek od nás Slezan Frýdek-Místek....
      Je mi z toho fakt smutno..

      Vymazat
  3. To se ani nechce věřit, že je to u nás, tak krásný čistý prostor. Široko daleko žádný satelit...obchodní centrum...tovární komíny... Když jsem kdysi jezdila na vandry, tak se mi taky občas podařilo jít hodně dlouho a nikde nic a nikdo... Ale to už je hodně dávno.. Tam muselo být krásně..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, my máme štěstí, že žijeme u hranic a ještě v CHKO. Kdybych ti ale zvětšila foto, tak bys viděla, že nad klášterem Dobrá Voda je vysílač, ty jsou prostě všude. Naštěstí slouží i jako rozhledna a je z ní úchvatný pohled na všechny strany. U nás je opravdu moc krásně a já si toho vážím. Teď jsem se zrovna vrátila z naprosté divočiny, kde k tobě nedoléhá absolutně žádný hluk, jen zpěv ptáků, šum lesa, hromobití a déšť. Byl to balzám.

      Vymazat
    2. U vás musí být opravdu jak v ráji... U nás v Beskydech je taky krásně, ale ta naše velká továrna (i když nám dává živobytí) nám to tady docela hyzdí... Ale je fakt, že stačí zajet pár kilometrů a jsme také v divočině. Taková Horní Lomná...Balzám na duši...♥

      Vymazat