sobota 26. května 2012

Ptáčata


Dnes ráno mě vzbudilo srdcervoucí ptačí naříkání a já hned věděla, co se stalo. Příběh se opakuje. Šla jsem zasáhnout, ale kdesi vzadu jsem věděla, že moje počínání je zbytečné. Příroda už je taková.

Před dvěma roky, to bylo ještě před tím, než Betynka odešla do psího ráje, udělal si ptačí párek hnízdo ve skulině mezi střešními trámy a krytinou. Dokud byli mladí malí, nevadilo to. Jakmile ale trochu dorostli, hnízdo začalo být těsné. Sedím na terase a najednou CINK, PAM, POM, PUM, PÍP!!!! PÍP!!!! - jedno mládě vypadlo z hnízda, skulilo se do okapu a okapovou rourou jako tobogánem přistálo až na trávníku. Nebezpečné místo pro bezbranné ptáčky, zvlášť když se opodál vyhřívá kocour.

Musím ho zachránit, blesklo mi hlavou. I donutila jsem manžela, co mi udělá pomyšlení, aby malého opeřenečka vzal do dlaně, vylezl po žebříku ke střeše, sundal pár tašek a mládě vložil zpátky. V hlavě mi sice bleskla slova "soušky" učitelky, že na ptáčky nemáme sahat, že je pak rodiče opustí, ale to je jako byste vyřkli ortel smrti. A nakonec, zdálo se, že se staří nijak nezlobili a do hnízda létali dál krmit hladové krčky.
Následující den sedím na terase s kávou a najednou povědomý zvuk - CINK, PAM, POM, PUM, PÍP!!!! PÍP!!!! A je to tu zas. Tentokrát nebyl manžel po ruce. Sebrala jsem odvahu, překonala svou fobii z výšek a vylezla tam s ptáčetem v ruce sama. Spokojeně dopíjím svou kávu a v tom CINK, PAM, POM, PUM, PÍP!!!! PÍP!!!! - Ptáčatům se zjevně zalíbila jízda tobogánem. Tak znovu na střechu. A několikrát, dokud nepřišel večer a já musela ptáčata zanechat jejich osudu. V noci snad dají pokoj. Každé normální slušně vychované ptáče spí.

Ale vstává brzy. Ráno bylo hnízdo prázdné. Staří poskakovali po větvích i po plotu kolem a pípali, div si hlasivky nestrhali.Vzhledem k tomu, že kocour se nevyskytoval poblíž a tělíčka jsem taky nenašla, myslela jsem si s nadějí, že už se třeba naučili létat a místo okapovou rourou to tentokrát vzali po svých (myslím křídlech).
Bylo by to hezké, ale nakonec se příběh vyvrbil úplně jinak. Jen si to domýšlím, ale na 90 procent to tak bylo. Sedím se synem na terase a do nosu nám neustále naráží nepříjemná vůně (smrad je slabé slovo). Každým dnem intenzivnější, přestože jsem celou terasu několikrát vydrhla a pečlivě prohlédla, protože zvířata tam občas zanesly nepěkné věci. Taková uschlá myška uschovaná ve skulině mezi zábradlím, to je taky věc! Vám už to asi dochází, mně v té chvíli ještě ne. Až když mě napadlo nakouknout Betce do pelíšku, co tam měla udělaný, aby mohla být na terase s námi. Měla tam ptačí placičky, pěkně vyskládané vedle sebe a ukryté pod starou dekou. Odhaduji, že se v ní probudil mateřský pud, jako se to stalo už tolikrát před tím (vychovala několik koťat). Nanosila si ta chlupatá pípátka do pelíšku v představě, že by to mohla být štěňátka. Ale chytat komáry a broučky neuměla. Tak je tam zahřívala tak dlouho, až to dopadlo, jak to dopadlo. Konec příběhu. Zdánlivě.

Oni ti ptáčci zpěváčci jsou nepoučitelní. Přestože jsme jim nadělali spoustu různých budek a místeček pro stavbu hnízd, stejně se zase rozhodli vybudovat si jedno u terasy. Zřejmě proto, aby nám pak mohli nadávat, že jim tam vysedáváme. A jsme na začátku mého vyprávění.
Ráno mě vzbudilo srdcervoucí ptačí naříkání a já hned věděla, co se stalo. Mláďata jsou venku z hnízda a něco je ohrožuje. Vyběhla jsem v noční košili zabalená do deky (u lesa moc tepla po ránu nenachytáte), že jako budu srdnatě bránit holátka před sežráním. Ale kromě ptačích rodičů a našeho kocoura jsem nic neviděla (nedivte se, rozespalá a bez brýlí...). Kocoura jsem zahnala do garáže, aby se situace uklidnila, ale neuklidnilo se nic. Staří vyváděli, jako by šlo o život. Po hodině jsme si teprve všimli hromádky chmýří, ukryté u mých škrpálů. Jediný, který přežil. Ostatní bohužel ne. Už se nedivím tomu nářku. A tak byl manžel opět vyhnán na štafle a zbylé ptáče uloženo do prázdného hnízda v trámoví. Jestli přežije? To je otázka. Ptačímu světu nerozumím a oni zas nerozumí tomu našemu.

dočasný azyl

3 komentáře:

  1. Doufam ze to to chlupate klubicko prezije.Asi by potrebovali k hnizdu nejake zabradli.

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsme měli na zahradě pár krát hnízdo s kosíky. Teď máme ostříhaný přísavník (kvůli natírání) tak letos si nás moc nevšímají :o)
    Snad drobeček doroste a bude OK.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé! Nezbývá, než doufat ve šťastný konec. CINK, PAM, POM, PUM, PÍP!!!! mě dosti pobavilo! :-)

    OdpovědětVymazat