neděle 24. června 2012

Kopr, kam se podíváš, aneb permakultura a barvířství



Sepp Holzer by se asi divil tomu, co já nazývám permakulturním záhonem. Fakt je, že to do těch jeho má ten můj hodně daleko. Ale alespoň myšlenka byla zachovaná.
Minulá léta už jsem byla rozhodnutá, že nic, co není květina, už pěstovat nebudu. Vždycky to byla jen velká dřina s fiaskem na konci. Kromě česneku a jahod naše zahrada nic nevyprodukovala. Co by taky jinak mohlo růst na pískovišti že?
Pak se mi dostala do ruky knížka o permakulturním hospodaření. Co myšlenka, to perla. Se vším, co tu bylo řečeno, jsem musela souhlasit. A tak jsem se rozhodla, že dám zeleninové části zahrady ještě jednu šanci. Zkomírající záhony byly zlikvidovány, vyhloubeny dvě dlouhé půl metru hluboké brázdy, do nich přišly různé tlející kusy dřeva, ořezané větve i větvičky našich keřů, na ně vše, co se dává na kompost a navrch kompostová půda. Na závěr téhle dřiny, se kterou mi musely pomoci i ruce manželovy, tu byly dva obrovské rovy (slovo hroby mi připadá trochu morbidní) jako pro anakondy. Půl metru do hloubky a půl metru do výšky. Víc to nešlo, protože i kompost je převážně tvořen z naší sypké zeminy a ta prostě nedrží. Bábovičku si z ní neuplácáte.
Ještě na podzim jsem zasadila různé zelené koření, rebarboru a česnek. Na jaře mi plevel ukázal vyhřátá místa, kde se bude rostlinám dařit nejlépe. Po odplevelení přišlo setí. To byl okamžik, kdy jsem všechno ponechala náhodě. Semínka jsem zapichovala a rozhazovala naprosto náhodně. Jen některá jsem dávala cíleně na záhřevnou nebo naopak zastíněnou stranu.


Musím připomenout, že letošní jaro nebylo moc zahradničení nakloněné. Naší zahradou prošel několikrát mráz i po zmrzlících a nechal po sobě zčernalé stromy a keře. Všechno bylo dost poničené, ale na nových záhonech to vypadalo netknuté. A pak začal závod v růstu. Ředkvičky se předháněly s mrkví, v patách měly černý kořen a pastiňák a taky některé barvířské rostliny.

světlice barvířská pokvete brzy, snad se konečně dočkám oranžové

japonské indigo

Možná si jen něco namlouvám, říkala jsem si. Ale i moje maminka, jinak velká zahradnice, si všimla té změny. FUNGOVALO TO!


A funguje dál. Jen se budu muset ještě hodně učit, co s čím vysadit dohromady, čeho dát více a čeho naopak méně. V současné době totiž vítězí mák (který mi mimochodem nikdy nevyrostl). Nezdálo se to, ale dala jsem ho zjevně poněkud moc.


Zastínil mi cibuli na vrcholku záhonu a té se to nelíbí. Taky kopru je tolik, že bych mohla zásobit výrobce sladkokyselých okurek. Ten jsem sice nesila, ale zřejmě se tu usadil nějak sám. Kopr, kam se podíváš. Koprovou omáčku nebo kulajdu s koprem mám ráda, ale tolik kopru by vystačilo pro vojenskou polní kuchyni. Tak jsem protrhávala, čichala tu vůni, mudrovala o škodě - tolik kopru na vyhození, až se ve mně probudila barvířská myšlenka. Jestlipak by kopr taky barvil?

 Barvil. A krásně. Škoda, že jsem do lázně nedala víc vlny.

valaška barvená koprem

větší česanec je z podsady

menší z vytahaných pesíků

a tady je spředeno - z podsady příze, z pesíků nit

5 komentářů:

  1. Vladko to je dobre ze se rostlinam dari,jsem zvedava jestli bude ta oranzova a jak ti to pujde s indigem,ja jsem si obednala v zahradnictvi semena tak doufam ze mi je snad sezenou.Barvit koprem jsem take zkousela ale zatim vsechno co jsem vyzkousela mi dalo zlutou a kavovou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to mám zase Elli, všechno mírně do zelena. Oxiduje mi nářadí, to bude tím. Musím časem koupit nové. Taky plánuju samostatný koutek pro barvířké rostliny. Některé se měli sít koncem května a v té džungli už se jim nechce na svět. Zatím ani jedna rostlinka mořeny nebo borytu a dalších druhů nevylezla. Měly to být rostliny pro růžovou, červenou nebo modrou barvu. Jejich cyklus je víceletý a mně se tak barvení s nimi zase o rok oddálí. Je to pro hodně trpělivé. Zklamání tu je :-(

      Vymazat
  2. Vladěnko, mně rostlinky borytu vyšli, ale kvést budou až příštím rokem...jinak jsem ráda,že se našla další skoro permakulturní dušička.Vřela doporučuji knihu od pí Vlašínové Zdravá zahrada...je to tak trochu do našich skromnějších podmínek než má pan Sepp Holzer...a jsou tam moc pěkně popsané ty podporující se společenství...papa Mokopa

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za tip, určitě se po téhle knížce poohlédnu.

    OdpovědětVymazat