sobota 2. června 2012

Překvapení!!!

Jenůvka a její první syn

Kroku FUJ! hubovala jsem psa, co otravně očuchával Jenůvku zezadu. A pak mě to praštilo do očí. Ta ovce má nějak velké vemínko, tohle už jsem viděla. Tak to vypadá, že krátkodobý Bivojův vpád mezi mladé holky nakonec nezůstal bez následků. Rychle počítám, ten den si pamatuju. Měla jsem narozeniny, přijeli gratulanti a já místo toho naháněla berana, abych předešla katastrofě. A on to přes všechno naše snažení stejně stihl. Teprve teď jsme si povšimli, že se Jenůvce pěkně hýbou boky. Bude to brzy. Pět měsíců už určitě uplynulo.
Jenůvka je taková plachá holka, drží se od nás stranou. Ani nijak výrazně nepřibrala. Prostě jsme si jejího stavu nevšimli.

Druhý den jsme chtěli přehánět zpátky na původní pastvu. Tady už stádo sežralo, co se dalo, a začalo podnikat výpravy do zahraničí (záplotí, chcete-li). Kozlík Bertík se naučil hbitě skoky zkrze plot, jeden by neřekl, že dokáže proskočit tak malým okem. Sežral dceři opečovávaný remízek a spokojeně provokoval své ovčí vrstevníky, že ti takové skoky nesvedou. Hurvínek se ho snažil napodobit, ale ouvej! hlava nešla tam ani zpět.
Ty trumbero! nadávám mu a snažím se ho dostat z pasti. Už je nejvyšší čas vás zahnat zpátky. Do malých ok hlavu nestrčíte. Přemýšlím, proč je zrovna tohle pletivo nazýváno ovčí, když je spíš pro zlost než pro užitek. A když se mi podařilo mlsouna osvobodit, volá manžel - támhle je jehně!



Jenůvka si odkráčela stranou ode všech a v křoví ve stínu olše přišel na svět malý, nikým nečekaný drobeček. Krásný. Však si ho také opečovávala, i když ještě sama nebyla v pořádku. Zase beránek. Bivoj zřejmě holky moc neumí. Dostal jméno Krasoň. Hned. Nic jiného na něj tak nepasovalo. A měl se ihned čile k světu. Žádné polehávání. Šup na nožky a hledat něco dobrého k jídlu. A sem tam si poskočit, vždyť mám nožky jako strunky.






 

Já vám to včera říkal a vy jste mi nevěřili, HAF!

S přeháněním stáda jsme nakonec museli počkat do večera, až se Jenůvka dá do pořádku. Měla jsem o ni trochu obavy. Přece jen je dost mladá a placenta šla ven hodně pomalu. Pozorovala jsem její instinkty. Vyhrabávala si v hlíně lůžko a do něj si pak lehala, jakoby se tak ochlazovala.



Víme, že jsou valašky otužilé, ale pro jistotu tihle dva dnes budou nocovat v bezpečí pod střechou na čerstvě nastlaném seně.

9 komentářů:

  1. No to je krásné nadělení! Já bych se tak ráda pomazlila s takovým plyšáčkem...♥♥...
    Ale řeknu Ti, ten váš Bivoj, to je ale KANEC! :o)))

    OdpovědětVymazat
  2. Z zdjęć przypuszczam, że hodujesz owce. Zdjęcia są przeurocze.

    OdpovědětVymazat
  3. Vidis Vladko priroda si dela co chce ,i kdyz to bylo neocekavane tak se mrnous uz narodil pekne do tepla a zelene travy.Oni se ovecky umi o sebe postarat samy .Tak at vam pekne roste.

    OdpovědětVymazat
  4. To je krasaveček, opravdu překvápko :). m

    OdpovědětVymazat
  5. Tvoje články se tak krásně čtou, Vlaďko! (Dovolím si tykat :-)
    Dnešní řádky bych dala přečíst všem, kteří se ženou životem jako zběsilí. Přírodu stejně neošálí, má svůj čas a svůj řád. A dnes to ukázala na příběhu Bivoje, Jenůvky i Krasoně. Mrňous je nádherný! Tak ať vám dělá radost!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tykání vůbec nevadí, naopak je vítáno. Děkuji za milou návštěvu.

      Mrňouskovi vyřídím pozdravy od vás všech. Má se k světu (včera se mu zdařil první útěk, máme se na co těšit :-D ).

      Vymazat
  6. Takové překvapení ti připravili.To jsi musela fakt koukat.Maličký je moc krásný!!!

    OdpovědětVymazat