čtvrtek 9. srpna 2012

Když je v Praze velké vedro - jdeme na hřbitov

Troja

Celý náš další pobyt v Praze doprovázela ta největší vedra. Ničeho jsme si moc neužili, protože chyběl stín. Trojský zámeček je nádherný, krásný je i přilehlý park, ale vy máte jen jedinou myšlenku - dostat se z té výhně pryč. Necháte se osvěžit sprškou kapek z kašny v parku a rychle odsud. Po lávce přes Vltavu jsme se konečně dostali do vlídnějšího prostředí. Pražská Stromovka stínu poskytuje dost. Záviděla jsem malým dětem koupačku ve velké kašně s vodotryskem.
Stromovka

Být v Praze a nezajít na Hradčany bych považovala za nepatřičné. Po ránu to ještě šlo vydržet, ale jen chvilku, pro ten nádherný výhled. A pak jsme se vypravili do míst, kde je stínu dost.

pohled na Prahu z Hradčan


Nejsme takoví zvědavci, abychom se vyžívali v okukování cizích hrobů, ale některé hřbitovy skutečně stojí za shlédnutí. Vyšehradský hřbitov je všem známý. V Praze je ale ještě další zvláštní hřbitov. Malostranský hřbitov v Košířích. Je už dávno uzavřený. Zřejmě kvůli vandalům je i nepřístupný pro veřejnost. Navštívit ho můžete jen po dohodě nebo ve vyjímečný čas. My měli štěstí, hřbitov byl na dvě hodiny otevřen pro veřejnost právě v době, kdy jsme byli v Praze. Je to ostrov klidu a stínu uprostřed rozpálené městské čtvrti. Projdete brankou a rázem se ocitnete v jiném světě. Hřbitovní kvítí zde nenaleznete, ačkoliv se právě tento hřbitov stal námětem pro Nerudovu básnickou sbírku. Všechno pokryl nekonečný koberec břečťanu, břečťan se šplhá do korun stromů i po hřbitovních zdech a odděluje tak svět uvnitř hřbitova od světa vnějšího.

Hřbitov byl založen už v 17. století, ale jeho největší sláva patří až do dvou následujících století. Díky tomu zdobí hřbitov cenné náhrobky z dob romantismu. Procházíte se pod korunami vysokých stromů jako v jedné obrovské sochařské galerii.




Některé náhrobky svým vzhledem upozorňují, čím byl člověk, kterému patří poslední místo odpočinku. Náhrobek s kanónem jsem viděla poprvé. 


Tady je zase poslední místo odpočinku hudebníka.


Jen se dohaduji - moudrý jako sova a pilný jako včelka?
 

Svatá holčička - k tomuto hrobu se váže mnoho historie, příběhů a osobností. Chcete-li se o nich dozvědět více, pak navštivte tento odkaz, kde naleznete mnohem  erudovanější výklad, než by byl můj amatérský. Dozvíte se zde, jak je Malostranský hřbitov propojený s naší historií. A budete-li mít možnost, navštivte jej. O jeho zachování se už dlouhá léta snaží generace lidí, poslední dobou občanské sdružení Malostranský hřbitov. Dávno už  zde místo něj mohly stát nevzhledné zaprášené činžáky. Díky obětavosti nadšenců ale nestojí.


Poslední ohlédnutí, projdete brankou a jste zpátky ve světě hluku, prachu a úmorného vedra.


3 komentáře:

  1. Vlaďko, tak koukám, že jste si tu Prahu krásně užili a já Ti moc děkuji za to, že jsi se o zážitky i úžasné fotečky podělila. Přeji krásné dny.

    OdpovědětVymazat
  2. Praha je moc krásné město..Ale už mě neláká tak, jako kdysi, když jsem byla hodně mladá. Ten hřbitov je opravdu nádherný. Já zas hřbitovy navštěvuji ráda. Tak nějak si tam odpočinu, uvolním se, zapřemýšlím...A ani tam nemusím nikoho mít. A ano, mnohdy je na co koukat...

    OdpovědětVymazat
  3. Hned jak jsem četla nadpis vzpomněla jsem si na Malostranský hřbitov. To Vám moc závidím, že jste tam byli - já ho viděla jen z auta, když jsme jeli kolem a už tak bylo vidět, že je to krásné a tajemné. Miluju porostlé náhrobky břečťanem.

    OdpovědětVymazat