pátek 24. srpna 2012

Když se nechce dařit, tak se nedaří


Čeština má pro to mnohem jadrnější obraty a já si je sama pro sebe neustále ten den huhlala. Sama doma, obloha po ránu vypadala, že ta velká vedra už pominou, co víc si přát. I vystěhovala jsem na zahradu všechny svoje filcovací propriorety, rozložila na stůl bublinkovou folii s hedvábným šálem, barveným asi olší, už nevím. Načesala své nejlepší merino, opravdu jemné jako pavučinky. Barvičky získané z rostlin a hub byly pěkně sladěné. Potud všechno OK.


načesané merino
Sotva jsem si začala skládat jemné chomáčky vlny do obrazců na šálu, zvedl se vítr. Neustále mi ničil moje záměry. A nejen to, rozfoukal i mraky na zatažené obloze a nastalo obvyklé peklo posledních dní. Roztáhla jsem slunečník, zatížila šál, vzor vyskládaný z vlny překryla starou záclonou a postupovala po malých kouscích - složit a schovat. Kdo pracoval s vlnou, ví jak hezky hřeje. Když už teploty začaly šplhat ke třicítce a víc, začala se mi lepit na ruce. Nálada na bodu mrazu. Práci jsem uspíšila a začala rychle plstit, protože moje ruce úporně toužily po mýdle.


V tomto stadiu to ještě vypadalo dobře. Lecos se dalo poupravit, mokré už to vítr neměl sílu cuchat.


Blížilo se poledne a já teprve srulovala šál spolu s bublinkovou folií a začala v tom největším vedru válet. Nejprve 50x. Minule to stačilo. Po rozbalení tu bylo nepříjemné zjištění, že vlna se na některých místech vůbec nechytla. Přidala jsem do roličky rohož pro lepší plstění. Válela jsem stokrát a opět to mělo prachbídný výsledek. Rozbalila, vysušila ručníkem, nakropila novou dávkou teplé mydlinkové vody, zabalila a válela snad 200x s úporností, že jestli to tetokrát nechytne, všechno to vyhodím.


Tentokrát si to vlna rozmyslela a laskavě se zachytila drápky. Tím neustálým mydlením a valchováním ale utrpěly barvy i vyskládané květy. Výsledek je takový nijaký, rozpačitý. Foťák ho téměř nedokáže zachytit.


Přemýšlím, co s tím dál. Asi vytáhnu můj starý šicí stroj. Bojím se ale, aby to nebylo horší, než lepší.


Hodně jsem přemýšlela o tom, kde je chyba, že mi žádna vlna nechce zaplstit do barvených šátků. Možná to způsobily zbytky octa z ustalovacích lázní na závěr barvení. Ocet vlněná vlákna stahuje, šupinky se neotevřou a tedy se nezaháčkují. Možná je problém v něčem jiném.

Ještě dodatek. V okamžiku, kdy jsem šál doválela, se přihnala taková prudká bouřka, že jsem sotva stačila všechno uklidit, sama mokrá skrz naskrz jak ta šála. No divíte se, že jsem si tolik zanadávala? Prostě Den b.... . :-(